LYMFOMY A PORUCHY PLAZMATICKÝCH BUNĚK/LYMFÓMY A PORUCHY PLAZMATICKÝCH BUNIEK

Mnohočetný myelom

Účinnost a profil nežádoucích účinků dlouhodobé terapie bisfosfonáty u pacientů s mnohočetným myelomem (MM): výsledky studie MRC Myeloma IX

Gareth J Morgan, Graham H. Jackson, Faith Davies, Ping Wu, Walter Gregory, Sue E Bell, Alexander Szubert, Nuria Navarro Coy, Mark Drayson, Roger G. Owen, Sylvia Feyler, John Ashcroft, Fiona Ross, Jennifer Byrne, Huw Roddie, Claudius Rudin, Kevin Boyd, Gordon Cook, J. Anthony Child, National Cancer Research Institute Haematological Oncology Clinical Study Group

Institute of Cancer Research, Royal Marsden Hospital, London, United Kingdom; University of Newcastle, Newcastle-upon-Tyne, United Kingdom; Clinical Trials Research Unit, University of Leeds, Leeds, United Kingdom; University of Birmingham, Birmingham, United Kingdom; St. James's University Hospital, Leeds, United Kingdom; Calderdale and Huddersfield NHS Trust, Huddersfield, United Kingdom; Mid Yorkshire Hospitals NHS Trust, Wakefield, United Kingdom; Wessex Regional Genetics Laboratory, University of Southampton, Salisbury, United Kingdom; Nottingham University Hospital, Nottingham, United Kingdom; Western General Hospital, Edinburgh, United Kingdom; Royal Devon and Exeter Hospital, Exeter, United Kingdom

Východiska: Bisfosfonáty (bisphosphonates, BP) jsou doporučeny u pacientů s osteolytickými lézemi při mnohočetném myelomu (multiple myeloma, MM). Není však dostatek údajů o dlouhodobé účinnosti a bezpečnosti BP při použití delším než 2 roky. Studie MRC Myeloma IX již prokázala významné prodloužení celkového přežití (OS) a přežití bez progrese (PFS) při léčbě kyselinou zoledronovou (zoledronic acid, ZOL) ve srovnání s klodronátem (CLO) u pacientů s MM (N = 1 960), u nichž je zahajována chemoterapie (Morgan GJ, et al. Lancet 2010). Popisujeme účinnost a bezpečnost terapie BP při dlouhodobém sledování.

Metody: Pacienti s nově diagnostikovaným MM byli randomizováni k terapii ZOL (4 mg i.v. jednou za 21–28 dnů), nebo CLO (1 600 mg/den p.o.), současně s antimyelomovou léčbou. Léčba BP pokračovala minimálně do progrese onemocnění. PFS a OS byly odhadnuty metodou podle Kaplana-Meiera. Pomocí stratifikovaných Coxových modelů byly vypočteny poměry rizik (HR). Probíhalo kontinuální monitorování nežádoucích příhod a pozorované příhody byly analyzovány pomocí funkcí kumulativní incidence.

Výsledky: V době, kdy byl medián sledování 1 960 hodnotitelných pacientů 5,8 roku, bylo zjištěno prodloužení PFS (HR 0,88; p = 0,01) a OS (HR 0,88; p = 0,03) při podávání ZOL vs. CLO. Oba BP byly celkově dobře snášeny a výskyt akutního selhání ledvin byl v obou skupinách podobný (ZOL 5,2 % vs. CLO 5,8 % po 2 letech, s následným plató incidence). Celková incidence potvrzené osteonekrózy čelisti (osteonecrosis of the jaw, ONJ) zůstala nízká (ZOL 3,7 % vs. CLO 0,5 %; p < 0,0001). Incidence ONJ byla nižší u pacientů léčených režimy obsahujícími thalidomid (1,4 %) vs. režimy bez thalidomidu (2,76 %; p = 0,041). Příhody byly obecně nízkého stupně, většina se vyskytla mezi 8. a 30. měsícem (medián doby do ONJ = 23,7 měsíce), a kumulativní incidence dosáhla fáze plató v ~36. měsíci. U deseti pacientů byly k dispozici údaje o vyléčení/uzdravení ONJ: kompletní vyléčení u 4 pacientů, zlepšení u 2 pacientů, bez změny u 3 pacientů ve skupině ZOL; žádná změna u 1 pacienta léčeného CLO. ONJ předcházely u 6 pacientů ve skupině ZOL stomatochirurgické výkony nebo trauma.

Závěry: Podání ZOL vedlo ve srovnání s CLO v průběhu dlouhodobé terapie ve studii MRC Myeloma IX k přetrvávajícímu prodloužení PFS a OS. Celková incidence nežádoucích příhod byla v obou skupinách podobná, bez zjevných změn v průběhu dlouhodobé terapie. Incidence ONJ zůstala v průběhu dlouhodobé léčby (> 2,5 roku) nízká a u pacientů léčených thalidomidem došlo k jejímu snížení (možná v souvislosti s anticytokinovým účinkem tohoto léku).

Podpora kmeňovými bunkami

Liečba hyperbarickým kyslíkom pri zbere hematopoetických progenitorových buniek (HPC) u slabých mobilizérov

Bijay Nair, Sarah Waheed, Gary Villines, Frits Van Rhee, Saad Zafar Usmani, Stephen Medlin, Elias J. Anaissie, Zeba Singh, Daohong Zhou, Bart Barlogie, Michele Cottler-Fox Myeloma Institute for Research and Therapy, Little Rock, AR; The HBO2 Clinic, Little Rock, AR; Department of Pathology, University of Arkansas for Medical Sciences, Little Rock, AR; Division of Radiation Health, University of Arkansas for Medical Sciences, Little Rock, AR

Východiská: Súčasne dostupné prípravky ako cyklofosfamid alebo etopozid v kombinácii s G-CSF a plerixaforom sú účinné pri mobilizácii HPC u väčšiny pacientov s myelómom a refraktérnym lymfómom vyžadujúcim autológnu HPC transplantáciu. Bohužiaľ, existujú pacienti, ktorí nie sú schopní dostatočne mobilizovať HPC kvôli predchádzajúcemu ožiareniu alebo alkylujúcej chemoterapii toxickej na kmeňové bunky. Ako Th om a spol. pozorovali nárast v cirkulujúcich bunkách CD34+ u pacientov podrobujúcich sa liečbe hyperbarickým kyslíkom (hyperbaric oxygen therapy, HBOT) pre osteorádionekrózu mandibuly, my sme skúšali túto modalitu ako mobilizujúci prostriedok u tých, ktorí zlyhali aspoň pri jednej inej modalite.

Metódy: Retrospektívny prehľad údajov pacientov podstupujúcich HPC mobilizáciu od januára 2009 do decembra 2011 identifikoval 9 pacientov (7 mužov, 2 ženy; 8 mnohopočetných myelómov, 1 non-Hodgkinov lymfóm), ktorí podstúpili HBOT na mobilizáciu HPC po zlyhaní zberu aspoň 2 × 10e6 CD34+ buniek/kg CD34 buniek/kg telesnej hmotnosti, nasledujúcej po štandardnej mobilizácii s využitím chemo terapie, G-CSF a/alebo plerixaforu. Priemerný vek bol 61 (rozsah 52–82 rokov). Štyria sa už v minulosti podrobili autológnej transplantácii. Liečba bola v komorách s hyperbarickým kyslíkom naplnených 100% kyslíkom pri tlaku 1,5 atmosféry po dobu 90 min denne, v rozsahu liečby od 3 do 8 dní. Počas tohto obdobia pacienti tiež dostávali rastové faktory a plerixafor.

Výsledky: Celkovo bolo zozbieraných CD34+ buniek/kg v rozsahu 0,1–20,6 × 10e6 CD34+ buniek/kg; 5 pacientov zozbieralo > 2 × 10e6 CD34+ buniek/kg, z toho 3 zozbierali > 5 × 10e6 CD34+ buniek/kg. Všetci pacienti zlyhali na predchádzajúcu mobilizáciu a zber s G-CSF a 8 dostali predtým aj plerixafor. Jeden z pacientov, ktorý sa predtým podrobil tandemovej transplantácii, zozbieral 8,23 × 10e6 CD34+ buniek/kg. Žiaden pacient neutrpel toxicitu, o ktorej je známe, že sa spája s použitím HBOT, ako napr. barotraumu.

Závery: HBOT sa javí ako účinný a bezpečný spôsob na mobilizáciu HPC v spojení s G-CSF a plerixaforom u pacientov, ktorí sú slabí mobilizéri.

Journal of Clinical Oncology

Zdroj: Journal of Clinical Oncology