LYMFOMY A PORUCHY PLAZMATICKÝCH BUNĚK

Lymfomy

Prognostická hodnota PET-CT po primární terapii folikulárního lymfomu: sdružená analýza centrálního hodnocení tří multicentrických studií

Judith Trotman, Stefano Luminari, Sami Boussetta, Annibale Versari, Jehan Dupuis, Christelle Tychyj-Pinel, Luigi Marcheselli, Alina Berriolo-Riedinger, Antonella Franceschetto, Anne Julian, Fabien Ricard, Luca Guerra, Corinne Haioun, Irene Biasoli, Herve Tilly, Massimo Federico, Gilles A. Salles, Michel Meignan, FOLL-COLL: A Collaboration of the LYSA, FIL and ALLG

Concord Hospital, University of Sydney, Sydney, Australia; Department of Diagnostic, Clinical and Public Health Medicine, University of Modena and Reggio Emilia, Modena, Italy; LYSARC, Pierre-Bénite, France; University of Modena and Reggio Emilia, Modena, Italy; Hôpital Henri Mondor, Créteil, France; Service de Médecine Nucléaire, Centre Hospitalier Alpes Léman, Contamine-sur-Arve, France; Department of Nuclear Medicine, Centre Georges-Francois Leclerc, Dijon, France; Nuclear medicine, Department of Diagnostic, Clinical and Public Health medicine, University of Modena and Reggio Emilia, Modena, Italy; University Hospital, Toulouse, France; Hospices Civils de Lyon, Pierre Bénite, France; Nuclear Medicine – PET, San Gerardo Hospital, University of Milano-Bicocca, Monza, Italy; Hôpital Henri Mondor, Créteil, France; Universidade Federal do Rio de Janeiro, Rio de Janeiro, Brazil; Centre Henri Becquerel, Rouen, France; Lyon Sud University Hospital, Pierre-Bénite, France

Východiska: Nedávno byl prokázán přínos 18F-FDG PET-CT (PET) pro hodnocení odpovědi pokročilého symptomatického folikulárního lymfomu (FL) po indukční chemoterapii rituximabem. K získání přesnějších odhadů přežití na základě déle sledované a větší kohorty pacientů jsme provedli sdruženou analýzu centrálně hodnocených scanů ze tří studií.

Metody: Byly zaznamenány údaje o pacientech a hodnocení konvenční odpovědi pomocí CT (IWC 1999) u všech pacientů, u nichž bylo v prospektivních multicentrických studiích GELA (PRIMA a PET Folliculaire) a FIL (FOLL05) prováděno centrální hodnocení PET. Scany popisovali navzájem nezávisle tři hodnotící, kteří používali standardizovanou pětibodovou stupnici (Five-Point Scale, 5PS). Status podle PET po indukci byl porovnán s charakteristikami pacientů, hodnocením podle CT a ukazateli přežití, tj. PFS a OS.

Výsledky: Z 246 scanů provedených po skončení indukční imunochemoterapie bylo při hraniční hodnotě (cut-off ) ≥ 3 (vychytávání FDG > mediastinum) pozitivních 178 (27,6 %), zatímco při hraniční hodnotě ≥ 4 (středně > játra) bylo pozitivních 41 scanů (16,7 %). Charakteristiky pacientů a onemocnění při vstupu nebyly u pacientů se statusy PET+ a PET– významně odlišné. Při mediánu sledování 55 měsíců předpovídaly oba hraniční body pro PET významně PFS a OS, a nejvíce reprodukovatelná a odlišující byla hraniční hodnota ≥ 4. Při této druhé hraniční hodnotě byly HR pro PFS a OS pacientů s PET+ vs. PET– 3,9 (95% CI 2,5–5,9; p < 0,0001), resp. 6,7 (95% CI 2,4–18,5; p = 0,0002). U pacientů s PET+ bylo 4leté PFS 23,2 % (95% CI 11,1–37,9 %) vs. 63,4 % (95% CI 55,9–70,0 %) u pacientů s PET– (p < 0,0001). Odpovídající čtyřleté OS bylo 87,2 % (95% CI 71,9–94,5 %) vs. 97,1 % (95% CI 93,2–98,8 %) (p < 0,0001). Konvenční hodnocení odpovědi podle CT (CR/CRu vs. PR) předpovídalo slabě PFS (HR 1,7; p = 0,02), ale ne OS.

Závěry: Tato rozsáhlá sdružená analýza s delším sledováním pacientů a standardizovaným centrálním hodnocením scanů potvrzuje, že status PET po terapii první linie je silným předpovědním faktorem přežití u FL. Za nový zlatý standard pro hodnocení odpovědi v klinické praxi a za platformu pro zkoumání terapie upravené podle odpovědi je třeba považovat PET-CT (místo CT vyšetření se zvýšeným kontrastem).

Konečné výsledky randomizované studie fáze II GELA/LYSA rituximabu plus ACVBP nebo CHOP s použitím konsolidační strategie podle výsledku PET u pacientů s vysoce rizikovým difuzním B-velkobuněčným lymfomem (DLBCL)

Rene-Olivier Casasnovas, Loic Ysebaert, Catherine Thieblemont, Bertrand Coiffi er, Serge Bologna, Gerard Lepeu, Alain Delmer, Isabelle Plantier, Jean Gabarre, Marc Andre, Delphine Senecal, Christophe Fruchart, Michel Meignan, Alina Berriolo-Riedinger, Stephane Bardet, Thierry Jo Molina, Jean-Philippe Jais, Corinne Haioun, Herve Tilly, Franck Morschhauser

Hôpital Le Bocage, Dijon, France; CHU Toulouse, Toulouse, France; Assistance Publique–Hôpitaux de Paris, Hôpital Saint Louis, Paris, France; Lyon Sud University Hospital, Pierre-Bénite, France; Centre Hospitalier Universitaire, Nancy, France; Centre Hospitalier d‘Avignon, Avignon, France; Hôpital Robert Debré, Reims, France; CH Roubaix, Roubaix, France; Hôpital Pitié Salpétrière, Paris, France; Centre Hospitalier Universitaire Mont-Godinne, Dinant, Belgium; CH Chambery, Chambery, France; Centre François Baclesse, Caen, France; Hôpital Henri Mondor, Créteil, France; Department of Nuclear Medicine, Centre Georges-Francois Leclerc, Dijon, France; Centre Francois Baclesse, Caen, France; Hotel Dieu, Paris, France; Université Paris Descartes, Paris, France; Hôpital Henri Mondor, Créteil, France; Centre Henri Becquerel, Rouen, France; Hôpital Claude Huriez, Lille, France

Východiska: Podle GELA je standardem léčby mladých pacientů s vysoce rizikovým DLBCL (aaIPI 2-3) indukce režimem R-ACVBP plus konsolidační BEAM a autologní transplantace kmenových buněk (autologous stem cell transplantation, ASCT). Indukce pomocí R-CHOP by mohla být stejně účinná a méně toxická než R-ACVBP. Pacienti s časně negativním PET ASCT první linie navíc často nepotřebují. V roce 2007 byla navržena randomizovaná studie fáze II s cílem otestovat oba indukční režimy a konsolidační strategii podle výsledků PET (NCT00498043).

Metody: Vhodní byli pacienti ve věku 18–59 let s dosud neléčeným CD20+ DLBCL s rizikem aaIPI 2-3. Pacienti byli randomizováni k indukci 4 cykly buď R-ACVBP14, nebo R-CHOP14. Konsolidační léčba byla určena podle centrálně hodnoceného PET (vizuální kritéria podle IHP) po 2 (PET2) a 4 (PET4) indukčních cyklech. Pacienti klasifikovaní jako PET2–/PET4– byli léčeni indukcí sekvenční imunochemoterapií; pacienti s PET2+/PET4– podstoupili ASCT; pacienti s PET4+ byli posouzeni jako pacienti se selháním indukční terapie a byli vhodní pro záchrannou terapii. Primárním výsledným ukazatelem bylo hodnocení četnosti kompletních odpovědí (complete response, CR) po 4 cyklech indukce podle kritérií IWG 07.

Výsledky: Bylo zařazeno 222 pacientů (R-ACVBP: 114; R-CHOP: 108) s mediánem věku 46 let: 97 % mělo stadium III/IV, 95 % zvýšenou LDH, 24 % ECOG ≥ 2. Po indukční léčbě dosáhlo CR 47 % pacientů v rameni R-ACVBP a 39 % pacientů v rameni R-CHOP. PET2 a PET4 byly negativní u 30 %, resp. 53 % pacientů v rameni R-ACVBP, a 25 %, resp. 40 % pacientů v rameni R-CHOP. Podíl pacientů klasifikovaných PET2-/PET4- byl 27 % a 24 % v rameni R-ACVBP, resp. R-CHOP. V důsledku vyššího podílu pacientů s PET4+ v rameni R-CHOP byl podíl záchranné terapie jako terapie po indukci v tomto rameni častější (39 %) než v rameni R-ACVBP (27 %) (p = 0,048). V době dosažení mediánu sledování 45 měsíců byly PFS a OS v obou ramenech podobné (4leté PFS 75 %; 4leté OS 83 %).

Závěry: Léčení pacientů s vysoce rizikovým DLBCL řízené podle PET je v rámci multicentrické studie možné. Na základě vizuálních kritérií hodnocení PET po 4 cyklech byla četnost CR vyšší v rameni R-ACVBP a záchranná terapie byla častější po režimu R-CHOP, což je možným vysvětlením podobných PFS a OS v obou ramenech indukční terapie. Celkem 25 % pacientů posouzených jako PET2-/PET4- nevyžaduje ASCT. Informace o klinické studii: NCT00498043.

Hrudní malignity po Hodgkinově lymfomu

Elena Almagro, David Perez, Fernando Franco, Judit Rubio, Magda Palka, Miriam Mendez, Constanza Maximiano, Pablo Tutor, Susana Mellor, Mariano Provencio

Hospital Universitario Puerta de Hierro Majadahonda, Madrid, Spain; Hospital Universitario Puerta de Hierro, Madrid, Spain

Východiska: Mnoho úspěšně vyléčených pacientů s Hodgkinovým lymfomem (HL) má zvýšené riziko vzniku druhého nádoru (second neoplasm, SN). Provedli jsme analýzu dlouhodobého rizika vzniku hrudních malignit (thoracic malignancies, TM) (karcinom plic nebo mezoteliom) ve srovnání s jinými zhoubnými nádory.

Metody: V retrospektivní analýze období od ledna 1968 do prosince 2012 jsme zjistili, že v naší nemocnici bylo v daném období léčeno a dále sledováno celkem 514 pacientů s HL. Hodnotili jsme tyto proměnné: datum, věk a počáteční staging v době diagnózy, typ léčby (chemoterapie, radioterapie nebo kombinace), přítomnost objemné masy, datum stanovení SN, typ a staging nádoru (zahrnuli jsme non-HL, leukémii, karcinom prsu, tlustého střeva, štítné žlázy, sarkom a další) a celkové přežití (OS). Rozdíl mezi podíly v obou skupinách byl testován χ2-testem a křivky přežití metodou podle Kaplana-Meiera a log-rank testem.

Výsledky: SN se rozvinul v 79 případech (16 %) z 514 pacientů. Celkem 24 pacientů (30,4 %) mělo TM, 23 karcinom plic a 1 mezoteliom, a 55 (69,6 %) mělo jiný typ nádoru. Nebyly zjištěny žádné rozdíly mezi oběma skupinami v průměrném věku v době diagnózy HL: 35,7 roku, resp. 33,5 roku (p = 0,56). Medián doby do diagnózy SN byl 16,4 roku pro TM a 9,7 roku pro ostatní nádory (p = 0,03). Ve skupině 24 pacientů s TM bylo 21 mužů (88 %) (p = 0,001), kdežto ve skupině ostatních nádorů nebyl mezi pohlavími pozorován žádný rozdíl. Celkem 35 pacientů (44 %) se dostavilo s příznaky pokročilého stadia (III nebo IV) při diagnóze HL, 7 (20 %) pacientů s TM a 28 (80 %) pacientů s ostatními nádory (p = 0,074). Celkem 17 (70,8 %) pacientů s TM byli kuřáci. Radioterapie byla ve srovnání s ostatními nádory spojena se zvýšením rizika vzniku TM (OR 2,9; 95% CI 1,1–7,7; p = 0,033). Jednoleté OS od stanovení diagnózy SN ve skupině TM a skupině ostatních nádorů byly 58 % a 61 %, a 28 % a 42 % po pěti letech (p = 0,54). Medián délky monitorování je 1 rok pro TM a 1,5 roku u ostatních nádorů.

Závěry: Karcinom plic a mezoteliom po Hodgkinově lymfomu jsou výrazně prevalentnější u mužů. Radioterapie HL zvyšuje riziko hrudních malignit. Byly zjištěny rozdíly v délce doby do diagnózy SN mezi skupinou TM a skupinou ostatních nádorů‚ nezjistili jsme však žádný rozdíl v celkovém přežití.

Podpora kmenovými buňkami

Klinický a ekonomický přínos aprepitantu u pacientů léčených vysokodávkovanou chemoterapií před autologní transplantací kmenových buněk z periferní krve

Ayumi Nakamura, Yuki Kojima, Kenji Miyazawa, Shuichi Matsumoto, Chiyoe Kitagawa, Hiroatsu Iida, Tomoki Naoe, Hirokazu Nagai

Department of Pharmacy, National Hospital Organization Nagoya Medical Center, Aichi, Japan; Department of Hematology, National Hospital Organization Nagoya Medical Center, Aichi, Japan; Department of Medical Oncology, National Hospital Organization Nagoya Medical Center, Aichi, Japan

Východiska: U pacientů, kteří jsou před transplantací autologních kmenových buněk z periferní krve (autologous peripheral blood stem cell transplantation, APBSCT) léčeni vysokodávkovanou chemoterapií (high-dose chemotherapy, HD-CT), nebyl dosud objasněn klinický přínos aprepitantu. Provedli jsme retrospektivní průzkum účinnosti aprepitantu a celkových nákladů v průběhu hospitalizace pro APBSCT.

Metody: Byli zařazeni všichni pacienti, kteří v našem zařízení v letech 2009–2013 podstoupili HD-CT. Vyhledali jsme celkem 38 pacientů (27 s non-hodgkinskými lymfomy a 11 s mnohočetným myelomem). Třináct pacientů dostalo jako profylaxi zvracení aprepitant a granisetron (skupina aprepitantu), zatímco 25 pacientů dostalo pouze granisetron (skupina bez aprepitantu). Nausea, zvracení a nechutenství během pobytu byly hodnoceny podle kritérií NCI-CTCAE, verze 4.0. Celkové náklady, které zahrnovaly hospitalizaci a podpůrnou péči, byly vypočteny na základě zdravotní dokumentace.

Výsledky: Incidence závažné nausey (≥ 3. stupně) byla 15,4 % ve skupině aprepitantu a 52,0 % ve skupině bez aprepitantu (p = 0,028). Procentní podíly pacientů se ztrátou chuti k jídlu (≥ 3. stupně) byly 23,1 % ve skupině aprepitantu a 72,0 % ve skupině bez aprepitantu (p = 0,028). Mediány délky celkové hospitalizace ode dne HD-CT byly ve skupině aprepitantu a skupině bez aprepitantu 22 dnů, resp. 29 dnů (p = 0,005). Doba do přihojení (engraft ment) hemopoetických kmenových buněk po autologní PBSCT a incidence infekčních příhod nebyly v obou skupinách významně odlišné. Ve skupině aprepitantu byly zjištěny nižší průměrné celkové náklady na pacienta (20 204 USD, resp. 17 256 USD). K častým příčinám snížení celkových nákladů ve skupině aprepitantu patřilo snížení nákladů za hospitalizaci, transfuze a léčba infekce.

Závěry: Naše výsledky ukázaly, že přidání aprepitantu k profylaxi zvracení snížilo incidenci závažné nausey a ztráty chuti k jídlu a mohlo by být v rámci celkové léčby HD-CT před APBSCT spojeno s ekonomickým přínosem.

Zdroj: Journal of Clinical Oncology