Losartan – lék proti svalové dystrofii?
Běžně používané antihypertenzivum losartan redukovalo poškození svalů u geneticky upravených myší s nejběžnější a nejtěžší humánní formou muskulární dystrofie – Duchenneovy nemoci (DMD). Tým vědců z McKusick-Nathans Institute of Genetic Medicine při Johns Hopkins University School of Medicine objevil, že losartan u myší kompletně restauroval muskulární architekturu a výrazně zlepšil jejich svalovou sílu. „Výsledky jsou velmi slibné,“ uvádí doktorka Valerie Cwiková, lékařská ředitelka americké Muscular Dystrophy association.
Výzkumníci loni objevili, že léčba Marfanova syndromu u geneticky modifikovaných myší losartanem dramaticky zesílila aortu a snížila riziko aneurysmatu a jeho ruptury. Klinické testy, které mají vyhodnotit efektivitu losartanu v terapii u lidí, budou zahájeny během několika týdnů. „Kromě tohoto aortálního defektu mají děti s těžkými projevy Marfanova syndromu často velmi slabé svaly a dospělí s tímto syndromem nemohou nabýt svalovou hmotu ani při adekvátní výživě a cvičení,“ upozorňuje doktor Harry C. Dietz, vedoucí výzkumu.
Objeven mechanismus TGF-beta
Vědci přišli na to, že mnoho příznaků Marfanova syndromu je způsobeno nadměrnou aktivitou proteinu TGF-beta (transforming growth factor), jenž reguluje činnost buněk. Svaly myší s Marfanovým syndromem obsahovaly jizevnatou tkáň mezi abnormálně slabými svalovými vlákny, které také nesly znaky nadměrné aktivity proteinu TGF-beta.
Výzkumníci z toho vyvodili, že blokádou aktivity TGF-beta by mohli obnovit normální svalovou strukturu a funkci. Proto nejdříve injikovali myším s Marfanovým syndromem protein, který váže TGF-beta a inaktivuje ho. Tento blokátor způsobil, že svalová vlákna postižených myší ve srovnání s kontrolními myšmi bez aplikovaného blokátoru začala růst. Po šesti měsících léčby myši vykázaly signifikantní redukci svalového poškození, celkovou restauraci svalové struktury, výrazně vyšší úchopovou sílu ve svých předních i zadních končetinách a méně únavy v repetitivních testech.
Běh poškozuje svalovinu
Další studie provedená na univerzitě Johns Hopkins se zaměřila na to, v jaké míře TGF-beta vede k oslabení svalové architektury. Podle Ronalda Cohna, vedoucího autora studie, jenž na zmíněné univerzitě působí jako docent pediatrie a neurologie, se normální svalovina umí mobilizací vlastních kmenových buněk sama reparovat. V průběhu studie však zjistili, že nadměrná aktivita proteinu TGF-beta tuto regeneraci svaloviny blokuje.
„Nejjednodušším způsobem, jak si poranit svalovinu, je běh po ulici na jednu míli. Běh způsobuje mikroskopické trhliny ve svalovině nohou. Ty se však normálně rychle vyhojí bez povšimnutí, protože reparační schopnosti svaloviny jsou velmi efektivní,“ řekl doc. Cohn.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 3/2007, strana A6
Zdroj: