Liposomální doxorubicin – nová možnost cílenější léčby u karcinomu prsu

Léková forma ovlivňuje terapeutický profil cytostatika

Doxorubicin patří mezi nejúčinnější cytostatikum v léčbě karcinomu prsu. Kromě očekávaného efektu však terapii doprovázejí intenzivní nežádoucí účinky, kde v popředí stojí negativní ovlivnění srdeční činnosti – kardiotoxicita. Zavedení přípravku v liposomální formě (Myocet) omezuje nežádoucí kardiotoxicitu a současně nezmenšuje protinádorový účinek. Stává se tak perspektivním farmakem, které můžeme řadit mezi léky s cílenějším léčebným účinkem.

Karcinom prsu je nejčastějším nádorovým onemocněním u žen. Jde o značně heterogenní nemoc, přičemž na špatně předvídatelném průběhu se podílí jak biologická, tak i interindividuální variabilita (hormonální dependence, přítomnost HER2neu, věk pacientky, její celkový stav, komorbidity apod.). Zahájit správnou léčbu, ve správný čas, a to správnému pacientovi, je primárním cílem našeho diagnosticko-léčebného rozhodování. Chceme využít veškeré terapeutické modality jak v léčbě adjuvantní, tak v léčbě lokálně pokročilého či metastatického onemocnění. Naším cílem je přizpůsobit léčbu konkrétnímu pacientovi a doslova ji „ušít na míru“.

Struktura liposomálního doxorubicinu

V případě přípravku Myocet je vlastní lék (doxorubicin) uzavřen do liposomů, což jsou váčky, které ohraničuje fosfolipidová membrána. Tato forma umožňuje delší setrvání léčiva v cirkulaci a jeho větší stabilitu. Předpokladem je i jeho větší dostupnost pro cílový objem, pro nádorovou tkáň. Liposomy mají tendenci ke kumulaci v místech zánětu a ve vaskularizované tkáni nádoru s fenestrovaným endotelem, kdežto v parenchymatózních orgánech je jejich koncentrace nižší. Důsledkem je pak omezená kardiotoxicita této lékové formy. Toxický účinek na kostní dřeň (myelotoxicita) zůstává však stejná, neboť liposomy  jsou vychytávány v retikuloendoteliálním systému v nezměněné intenzitě.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 17/2008, strana C7

Zdroj: