LEUKÉMIE, MYELODYSPLAZIE A TRANSPLANTACE/LEUKÉMIA, MYELODYSPLÁZIA A TRANSPLANTÁCIA

Alogenní kostní dřeň

Multicentrická studie alogenní transplantace kostní dřeně po myeloablační přípravě busulfanem (Bu)/fludarabinem (Flu) a krátké jednolékové profylaxi reakce štěpu proti hostiteli (GVHD) vysokodávkovaným cyklofosfamidem

Christopher George Kanakry, Paul V. O‘Donnell, Marcos J.G. De Lima, Wei Wei, Terry Furlong, Marta Medeot, Richard J. Jones, Peter F. Thall, Borje Andersson, Leo Luznik

Sidney Kimmel Comprehensive Cancer Center at Johns Hopkins University, Baltimore, MD; Fred Hutchinson Cancer Research Center, Seattle, WA; The University of Texas MD Anderson Cancer Center, Houston, TX

Východiska: Řada nezávislých monocentrických studií prokázala klinickou účinnost a) myeloablačního busulfanu/fludarabinu (BuFlu) a b) vysokodávkovaného cyklofosfamidu podaného po transplantaci (post-transplantation cyclophosphamide, PTCy) jako profylaxe GVHD. V předkládané práci jsme se pokusili spojit tyto dvě slibné strategie v rámci multicentrické klinické studie.

Metody: I.v. Bu byl podáván ve farmakokineticky upravovaných dávkách k dosažení cílové rovnovážné (steady-state) koncentrace. Jako jediná profylaxe GVHD byl +3. a +4. den podán PTCy v dávkách 50 mg/kg. Ve třech centrech bylo zařazeno 92 pacientů (medián věku 49, rozpětí 21–65), kteří dostali HLA shodné alogenní štěpy (49 % příbuzenských a 51 % nepříbuzenských): 42 v Johns Hopkins, 38 ve Fred Hutchinson a 12 v MD Anderson. Bylo zastoupeno 37 pacientů s de novo AML (40 %), 16 se sekundární AML (17 %), 15 s akutní lymfoblastickou leukémií (16 %), 13 s myelodysplastickým syndromem (14 %), 5 s chronickou myeloidní leukémií (5 %), dva s chronickou myelomonocytární leukémií (2 %), tři s nehodgkinským lymfomem (3 %) a jeden s mnohočetným myelomem (1 %). Dvacet pět pacientů (27 %) nebylo v době alogenní transplantace podle morfologických kritérií v remisi, a dalších 17 pacientů (18 %) mělo cytogenetické nebo molekulární známky onemocnění nebo známky onemocnění podle průtokové cytometrie.

Výsledky: U pěti pacientů (5,4 %) došlo k primárnímu selhání štěpu. Kumulativní incidence GVHD 2.–4. stupně a akutní GVHD 3.–4. stupně byly 51 %, resp. 16 %, a kumulativní incidence chronické GVHD byla 14 %. GVHD byla primární příčinou úmrtí dvou pacientů a jeden pacient zemřel v důsledku venookluzivní choroby. Stodenní a jednoroční úmrtnost bez relapsu byly 9,8 %, resp. 16 %. K relapsu došlo u 24 % z těchto pacientů s vysokým rizikem. Po jednom roce bylo přežití bez příhod (EFS) 64 % a OS 72 %. U 50 pacientů v kompletní remisi bez minimální reziduální choroby bylo jednoleté EFS 77 % a OS 78 %.

Závěry: Tato multicentrická studie potvrzuje účinnost vysokých dávek PTCy jako jednolékové profylaxe GVHD a dokazuje, že je možno ji bezpečně a účinně kombinovat s režimem myeloablační přípravy BuFlu. Informace o klinické studii: NCT00809276.

Srovnání alogenní transplantace krvetvorných kmenových buněk (alloHSCT) u chronické myeloidní leukémie (CML) před érou a po éře inhibitorů tyrosinkináz (TKI)

Muhit Ozcan, Bengi Ozturk, Mehmet Ozen, Pervin Topcuoglu, Mutlu Arat, Onder Arslan, Osman Ilhan, Hamdi Akan, Meral Beksac, Nahide Konuk, Gunhan Gurman

Ankara University Faculty of Medicine, Department of Hematology, Ankara, Turkey; Department of Hematology, Ankara University Faculty of Medicine, Ankara, Turkey; Ankara University, Ankara, Turkey; Ankara University Faculty of Medicine, Department of Hematology, Istanbul, Turkey; Ankara University School of Medicine, Ankara, Turkey; Ankara University Faculty Of Medicine, Department of Hematology, Ankara, Turkey; Ankara University Faculty of Medicine Department of Hematology, Ankara, Turkey

Východiska: Cílem této retrospektivní studie bylo stanovit četnosti a klinické výsledky alogenní transplantace krvetvorných kmenových buněk (allogeneic hematopoetic stem cell transplantation, alloHSCT) u CML po zavedení TKI.

Metody: Porovnali jsme transplantace (Tx) provedené před rokem 2002 (před TKI) a v prvním roce používání TKI, s Tx v průběhu roku 2002 a poté (nová éra).

Výsledky: V období let 1989–2012 bylo v naší Tx jednotce provedeno celkem 189 alloHSCT u 185 pacientů s CML (druhá Tx u 4 pacientů). Podíl Tx pro CML se v celé skupině Tx snížil ze 40 % na 12 % po roce 2002. Tento poměr se také dále snížil na méně než 5 % po roce 2008 a znovu se zvýšil na 15 % v roce 2012. Doba od diagnózy do Tx byla v době před TKI delší než v nové éře (9,2 měsíce vs. 15,4 měsíce; p < 0,0001). V nové éře byl vyšší poměr pacientů s pokročilým onemocněním (v akcelerované nebo blastické fázi). I když bylo přežití bez progrese (PFS) v nové éře kratší než před zavedením TKI (medián 13,8 měsíce vs. 37,1 měsíce; p = 0,09), nedošlo ke změně celkového přežití, výsledků Tx a křivek přežití.

Závěry: Po zavedení TKI došlo k markantnímu poklesu četností alloHSCT, ale v poslední letech bylo pozorováno mírné zvýšení odpovídající selhání TKI během let. Přes skutečnost, že pacienti, kteří podstoupili v nové éře alloHSCT, měli biologicky komplikovanější onemocnění, nedošlo k ovlivnění celkového přežití, pravdě podobně v důsledku intervencí po Tx, jako je použití samotného TKI nebo TKI v kombinaci s infuzí dárcovských lymfocytů.

Leukémie/Leukémia

Obinutuzumab (GA101) plus chlorambucil (Clb), alebo rituximab (R) plus Clb vs. samotný Clb u pacientov s chronickou lymfocytovou leukémiou (CLL) a preexistujúcimi vnútornými ochoreniami (komorbiditami): konečné výsledky prvého stupňa analýzy štúdie fázy III, CLL11 (BO21004)

Valentin Goede, Kirsten Fischer, Kathryn Humphrey, Elina Asikanius, Raymonde Busch, Anja Engelke, Clemens M. Wendtner, Olga Samoylova, Tatiana Chagorova, Marie-Sarah Dilhuydy, Javier De La Serna Torroba, Thomas Illmer, Stephen Opat, Carolyn Owen, Karl A Kreuzer, Anton W Langerak, Matthias Ritgen, Stephan Stilgenbauer, Michael Wenger, Michael Hallek

German CLL Study Group, Dept. I of Internal Medicine, Center of Integrated Oncology Cologne-Bonn, University Hospital Cologne, Cologne, Germany; Department I of Internal Medicine and Center of Integrated Oncology Cologne Bonn, University of Cologne, Cologne, Germany; F. Hoffmann-La Roche Ltd, Welwyn, England; F. Hoffmann-La Roche Ltd, Basel, Switzerland; Institute of Medical Statistics and Epidemiology, Technical University Munich, Munich, Germany; Department of Hematology and Oncology, Schwabing Hospital Munich, Munich, Germany; Hematology, Regional Clinical Hospital N.A. Semashko, Nizhny Novgorod, Russia; Penza Regional Oncology Dispensary, Penza, Russia; Hopital De Haut Leveque, Hematologie Clinique, Pessac, France; Hospital Univ 12 De Octubre, Servicio De Hematologia, Madrid, Spain; Private Oncology Practice, Dresden, Germany; Monash Medical Centre, Haematology, Clayton, Australia; Tom Baker Cancer Centre, Calgary, AB, Canada; Deptartment I of Internal Medicine, Center of Integrated Oncology Cologne-Bonn, University Hospital Cologne, Cologne, Germany; Department of Immunology, Erasmus Medical Center Rotterdam, Rotterdam, Netherlands; Medical Department II, University of Schleswig Holstein, City Hospital Kiel, Kiel, Germany; Department of Internal Medicine III, University of Ulm, Ulm, Germany

Východiská: Chemoimunoterapia (CIT) je štandardom v starostlivosti o mladých, fyzicky zdatných pacientov s CLL. Výskum CIT v skupine starších a menej fyzicky zdatných pacientov prebieha, avšak je len málo údajov z klinických štúdií fázy III. CLL11 je najväčšou štúdiou porovnávajúcou tri liečebné režimy u doteraz neliečených komorbídnych pacientov s CLL: samotný Clb, GA101 + Clb (GClb), R + Clb (RClb).

Prezentujeme výsledky záverečnej analýzy prvého stupňa štúdie CLL11 sledujúcej účinnosť a bezpečnosť.

Metódy: Do štúdie boli zaradení doteraz neliečení pacienti s CLL, s celkovým skóre na kumulatívnej stupnici chorobnosti (CIRS) > 6, alebo odhadovaným klírensom kreatinínu (CrCl) < 70 ml/min. Pacienti dostávali samotný Clb (0,5 mg/kg p.o. 1. deň, 15. deň každých 28 dní, 6 cyklov), GClb (100 mg i.v. 1. deň, 900 mg 2. deň, 1 000 mg 8. deň, 15. deň v 1. cykle, 1 000 mg 1. deň v 2.–6. cykle), alebo RClb (375 mg/m2 i.v. 1. deň v 1. cykle, 500 mg/m2 1. den v 2.–6. cykle). Primárnym cieľom štúdie bolo investigátorom zistené prežitie bez progresie (PFS).

Výsledky: Vekový median, skóre CIRS a CrCl na začiatku liečby boli 73 rokov, 8 a 61,1 ml/min pre analýzu stupňa 1a (Clb vs. GClb, 356 pacientov) a 73 rokov, 8 a 62,1 ml/min pre analýzu stupňa 1b (Clb vs RClb, 351 pacientov, spustená pri rozdielnom stupni udalostí). Kľúčové výsledky účinnosti a bezpečnosti sú uvedené v tab. Tretí až čtvrtý stupeň infúznych reakcií s GClb boli pozorované iba pri podávaní prvej infúzie. Liečebný postup vyžadoval rozdelenie prvej dávky na podanie počas dvoch dní.

Závery: CIT s Gclb alebo RClb signifikantne predlžuje PFS v porovnaní so samotným Clb. Výsledky ukazujú, že GClb a RClb sú veľmi účinné v liečbe CLL a sú účinnejšou liečebnou možnosťou v tejto skúmanej populácii pacientov. GClb vs. RClb budú porovnané v druhom stupni analýzy, keď bude k dispozícii viac údajov z dlhšieho sledovania. Informácie o klinickej štúdii: NCT01010061.

Komplexní prognostický index pro pacienty s CLL

Natali Pflug, Jasmin Bahlo, Tait D. Shanafelt, Barbara Eichhorst, Manuela Bergmann, Thomas Elter, Kathrin Bauer, Gebhart Malchau, Kari G. Rabe, Stephan Stilgenbauer, Hartmut Dohner, Ulrich Jäger, Michael Eckart, Georg Hopfinger, Raymonde Busch, Anna-Maria Fink, Clemens M. Wendtner, Kirsten Fischer, Neil E. Kay, Michael Hallek

Department I of Internal Medicine and Center of Integrated Oncology Cologne Bonn, University of Cologne, Cologne, Germany; Mayo Clinic, Rochester, MN; University of Ulm, Ulm, Germany; Department I of Internal Medicine and Center of Integrated Oncology Cologne Bonn, University of Cologne, Köln, Germany; Department I of Internal Medicine and Center of Integrated Oncology Cologne Bonn, University of Cologne, Cologne, Georgia; Institute of Clinical Chemistry, University Hospital of Cologne, Cologne, Germany; Department of Internal Medicine III, University of Ulm, Ulm, Germany; Department of Internal Medicine III, University Hospital of Ulm, Ulm, Germany; Medical University of Vienna, Vienna, Austria; Hämatologische und Onkologische Schwerpunktpraxis Erlangen, Erlangen, Germany; Department III of Internal Medicine, University Hospital of Salzburg, Salzburg, Austria; Institute of Medical Statistics and Epidemiology, Technical University Munich, Munich, Germany; Department of Hematology and Oncology, Schwabing Hospital Munich, Munich, Germany

Východiska: Kromě dosud známého použiti klinického stagingu byla stanovena řada biomarkerů předpovídajících OS u CLL. Řada různých markerů, omezené informace o jejich nezávislé hodnotě a nedostatečné poznatky o způsobu interpretace navzájem diskordantních markerů jsou významné překážky použití v rutinní klinické praxi. Vytvořili jsme integrovaný prognostický index založený na databázi German CLL Study Group (GCLLSG), který byl následně validován v kohortě neléčených pacientů s CLL z Mayo Clinic.

Metody: Analýza byla provedena v souboru údajů získaném v letech 1997–2006 ve třech studiích GCLLSG fáze III. Externí validace byla provedena v sérii pacientů s nově diagnostikovanou CLL léčených v Mayo Clinic.

Výsledky: Jako základ pro vytvoření modelu (training dataset) byl použit soubor údajů GCLLSG (1 948 pacientů v dobrém fyzickém stavu s časným a pokročilým stadiem onemocnění; medián věku: 60 let [rozpětí, 30–81]; medián doby pozorování: 63,4 měs). Bylo zjištěno sedm parametrů, které nezávisle předpovídaly OS: pohlaví, věk, status dle ECOG, del 17p, del 11q, mutační status IGHV, thymidinkináza a β2-mikroglobulin. Postupem statisticky váženého gradingu byl získán prognostický index, který pacienty rozdělil na čtyři různé skupiny: nízké riziko (skóre 0–2), střední riziko (skóre 3–5), vysoké riziko (skóre 6–10) a velmi vysoké riziko (skóre 11–14) s významně odlišnými četnostmi pětiletého OS (95,2 %, 86,9 %, 67,7 % a 18,7 % pro skupinu nízkého, středního, vysokého, resp. velmi vysokého rizika; p < 0,001). Tento prognostický index byl validován v kohortě 676 dosud neléčených pacientů z Mayo Clinic s nově stanovenou diagnózou (medián věku 61,5 let [rozpětí 32–89]; medián dob pozorování 47 měsíců). Uvedené rizikové skupiny se podařilo reprodukovat v četnostech pětiletého OS 98,3 %, 95,4 %, 75,4 % a 10,8 %. Tento prognostický index předpovídá OS nezávisle na stadiu podle Raie/Bineta a umožňuje přesný odhad doby do prvního léčení (time to first treatment, TTF). C statistika modelu je 0,75.

Závěry: Pomocí vícekrokového postupu včetně externí validace jsme vytvořili komplexní prognostický index pro pacienty s neléčenou CLL kombinující klinické informace a informace získané vyšetřením séra a molekulárním vyšetřením v jednom skóre rizika. Tento prognostický model umožňuje přesnější predikci TTF i OS. Podle nám dostupných informací jde o první prognostický model CLL, který dosáhl prahu statistiky C (c > 0,70) nutného pro přínosnost při použití u jednotlivých pacientů.

Jaké léčebné alternativy ovlivňují výsledky dosažené u starších pacientů s chronickou lymfocytární leukémií s vysokou prevalencí přidružených onemocnění?

Sacha Satram-Hoang, Carolina M. Reyes, Khang Hoang, Fayez Momin, Sridhar Guduru, Sandra L. Skettino

QD Research, Granite Bay, CA; Genentech Inc., South San Francisco, CA

Východiska: Výběr terapie u pacientů s chronickou lymfocytární leukémií (CLL) se opírá o závažnost onemocnění a charakteristiky pacientů, jako jsou věk a přidružená onemocnění. Většinou jsou k dispozici výsledky léčby ze závěrů klinických studií u mladších pacientů, méně je však známo, jaký je vliv přidružených onemocnění na výsledky u starších pacientů s CLL v reálné situaci mimo studie.

Metody: V této retrospektivní analýze kohorty 3 366 pacientů s první primární CLL byla použita propojená databáze Surveillance, Epidemiology, and End Results (SEER)-Medicare. Byli zařazeni pacienti, jejichž onemocnění bylo diagnostikováno mezi 1. 1. 1998 a 3. 12. 2007, ve věku > 66 let, s průběžným pojištěním v Medicare Part A a B bez pokrytí v rámci HMO v roce před stanovením diagnózy, kteří byli léčeni terapií první linie, a to léky podanými perorálně nebo v infuzi. Chlorambucil (CLB) je hrazen Medicare Part D a údaje o jeho použití byly dostupné pouze v souboru údajů z let 2007–2009. K odhadu relativního rizika úmrtí byl použit Coxův model proporčních rizik se zpětným vyřazováním proměnných a Coxův model proporčních rizik vážený podle pravděpodobnostního skóre (propensity score). Sledování bylo ukončeno dnem 31. 12. 2009.

Výsledky: 153 pacientů dostávalo CLB, 606 rituximab (R) v monoterapii (monoR), 702 R + i.v. chemoterapii a 1 905 pouze i.v. chemoterapii. Pacienti léčení CLB a mono R byli v době stanovení diagnózy starší, s průměrným věkem 77 let, než pacienti léčení R + i.v. chemoterapií (73 let) a pacienti léčení pouze i.v. chemoterapií (76 let; p < 0,0001). Pacienti, kteří dostali mono R, měli vyšší zátěž přidruženými onemocněními a pokročilejší onemocnění než skupiny s jiným léčením. V analýze přežití jsme porovnali CLB s mono R v průběhu let 2007–2009 a R + i.v. chemoterapii s pouhou i.v. chemoterapií v průběhu let 1998–2009. Korigovaná mnohorozměrná analýza přežití zjistila významné snížení rizika úmrtí pro R + i.v. chemoterapii ve srovnání s pacienty léčenými pouze i.v. chemoterapií (HR 0,72; 95% CI 0,62–0,84), zatímco při srovnání mono R s léčbou CLB bylo pozorováno nevýznamné snížení rizika úmrtí (HR 0,47; 95% CI 0,21–1,05). Vyšší věk a vyšší skóre přidružených onemocnění byly významně spojeny s vyšší úmrtností.

Závěry: Tyto výsledky naznačují, že chemoimunoterapie je v populaci starších pacientů s vysokou prevalencí přidružených onemocnění účinnější než chemoterapie. To rozšiřuje platnost závěrů z klinických studií u mladších pacientů v jinak dobrém zdravotním stavu.

Vliv quizartinibu na četnosti odpovědí a dlouhodobé přežití starších pacientů s akutní myeloidní leukémií s pozitivní nebo negativní FLT3-ITD s relapsem nebo refrakterní na léčbu

Giovanni Martinelli, Alexander E. Perl, Hervé Dombret, Sabine Kayser, Bjoern Steffen, Philippe H. Rousselot, Elihu Estey, Alan K. Burnett, Neil P. Shah, Guy Gammon, Denise Trone, Mark J. Levis, Jorge E. Cortes

Seragnoli Institute of Hematology, Bologna University School of Medicine, Bologna, Italy; University of Pennsylvania, Philadelphia, PA; Hematologie Adultes, Hôpital Saint-Louis, Paris, France; Department of Internal Medicine III, University Hospital of Ulm, Ulm, Germany; Department of Medicine, Hematology/Oncology, Goethe University of Frankfurt, Frankfurt, Germany; Service d’Hématologie et Oncologie, Hôpital de Versailles, Université Versailles Saint Quentin en Yvelines, Le Chesnay, France; Division of Hematology, University of Washington, Fred Hutchinson Cancer Research Center, Seattle, WA; Department of Medical Genetics, Haematology and Pathology, Cardiff University School of Medicine, Cardiff, United Kingdom; University of California, San Francisco, San Francisco, CA; Ambit Biosciences Corporation, San Diego, CA; Department of Oncology, Division of Hematologic Malignancies, Johns Hopkins University School of Medicine, Baltimore, MD; The University of Texas MD Anderson Cancer Center, Houston, TX

Východiska: U akutní myeloidní leukémie (AML) jsou pokročilý věk a interní tandemové duplikace FMS-like tyrosinkinázy 3 (FMS-like tyrosine kinase 3 internal tandem duplications, FLT3-ITD) spojeny s časným relapsem po standardní chemoterapii a špatným přežitím. Ve studiích fáze I a II byla zjištěna slibná aktivita quizartinibu (AC220), perorálního inhibitoru FLT3 účinného proti FLT3 s mutací ITD a divokému typu FLT3.

Metody: Mezi pacienty v otevřené studii fáze II (N = 333) quizartinibu v monoterapii bylo 154 pacientů ve věku ≥ 60 let se známým statusem FLT3-ITD a AML s relapsem za < 1 rok nebo refrakterní na chemoterapii 1. linie. Medián trvání léčby byl 14,2 týdne (T), (rozpětí 0,1–70,6 T) u FLT3-ITD(+) pacientů a 9,5 T (rozpětí 1,1–77,0 T) u FLT3-ITD(-) pacientů. Sloučený ukazatel četnosti kompletní remise (composite complete remission, CRc) zahrnoval kompletní remisi (CR), kompletní remisi s neúplným zotavením krevních destiček (incomplete platelet recovery, CRp) a kompletní remisi s neúplným hematologickým zotavením (incomplete hematologic recovery, CRi).

Výsledky: Ze 110 FLT3-ITD(+) pacientů dosáhlo 63 (57 %) CRc (3 CR, 4 CRp, 56 CRi). Ze 44 FLT3-ITD(-) pacientů dosáhlo 16 (36 %) CRc (2 CR, 1 CRp, 13 CRi). Medián celkového přežití (OS) u FLT3-ITD(+) pacientů byl 25,3 T a 16/110 (15 %) přežilo > 52 T. Medián věku těchto pacientů přežívajících > 52 T byl 69,5 let (rozpětí, 66–80) a medián jejich OS byl 76,3 T (rozpětí, 56,9–96,0 T). Všichni tito pacienti odpověděli na quizartinib (2 CR, 2 CRp, 8 CRi, 4 částečné remise [PR]). Dva pacienti žili ještě > 1 ½ roku po léčbě (OS 93,0 a 96,0 T). Medián OS u FLT3-ITD(-) pacientů byl 19,1 T a 6/44 FLT3-ITD(-) pacientů (14 %) přežilo > 52 T. Medián věku těchto pacientů byl 70 let (rozpětí 65–77 let) a medián jejich přežití byl 76,6 T (rozpětí 54,9–98,4 T). Pět z těchto pacientů odpovědělo na quizartinib (1 CR, 3 CRi, 1 PR).

Závěry: Uvedené výsledky dosažené pomocí léku cíleného proti FLT3 odpovídají slibnému přežití u podskupiny starších pacientů s relabující/ refrakterní FLT3-ITD(+) AML. Informace o klinické studii: NCT00989261.

Vliv indexu tělesné hmotnosti (BMI) na přežití dospělých pacientů s nově diagnostikovanou akutní myeloidní leukémií (AML)/MDS s vysokým rizikem: retrospektivní studie 130 pacientů jediného zařízení

Mohamed Abdelfatah, Ali Al-Ameri, Zeyad Kanaan, Ahmed Malkawi, Nairmeen Awad Haller Akron General Medical Center, Northeast Ohio Medical University, Rootstown, OH, Akron, OH; Akron Genral Medical Center, Northeast Ohio Medical University, Rootstown, OH, Akron, OH; AGMC, Northeast Ohio Medical University, Akron, OH

Východiska: Incidence obezity se celosvětově zvyšuje a obezita je spojena s řadou nepříznivých zdravotních ukazatelů. U AML je vysoký index tělesného hmotnosti (BMI) spojen se zvýšeným rizikem komplikací souvisejících s léčbou; ve většině studií provedených u dětí je akutní myeloidní leukémie (AML) spojena se špatným přežitím.

Cíl: Zhodnotit vliv zvyšování BMI na celkové přežití (OS) dospělých pacientů s AML/MDS s vysokým rizikem.

Metody: Po získání souhlasu IRB (ústavní etické komise) byli hodnoceni všichni dospělí pacienti, u nichž byla v našem zařízení diagnostikována a léčena AML (2002–2010). Sbírané údaje zahrnovaly demografické charakteristiky pacientů, laboratorní vyšetření, biopsie kostní dřeně, BMI a přežití. Pacienty s AML jsme rozdělili do dvou skupin podle WHO klasifikace BMI (kg/m2); normální hmotnost: 18–25 kg/m2, nadváha a obezita: > 25 kg/m2. Pro porovnání skupin byl použit χ2-test a odhady přežití byly vypočteny postupem podle Kaplana-Meiera.

Výsledky: Medián věku dospělých pacientů s nově diagnostikovanou AML (n = 130) byl 55 let (rozpětí 19–90) a 43 (56%) pacientů bylo starších než 75 let. Do studie bylo zařazeno 72 mužů (55 %) a 58 (45 %) žen. Celkem 45 pacientů (35 %) mělo komplexní cytogenetický nález, u 20 pacientů (15 %) se AML rozvinula z MDS. Tělesná hmotnost 42 pacientů (34 %) byla hodnocena jako normální; 86 pacientů (66 %) mělo nadváhu nebo byli obézní. Celkový medián přežití byl 28 týdnů; pacienti s BMI 18–25 kg/m2 měli medián přežití 36 týdnů, kdežto pacienti s BMI > 25 kg/m2 měli medián přežití 25 týdnů (p < 0,499).

Závěry: Celkové přežití v populaci studie bylo krátké; přežití pacientů s obezitou a nadváhou (BMI > 25) bylo o něco kratší než přežití ve skupině s normální tělesnou hmotností (18–25 kg/m2), tento rozdíl se však neprojevil delším přežitím. K dalšímu bližšímu vymezení významu BMI pro přežití těchto pacientů bude třeba provést rozsáhlejší studie.

Zdroj: Journal of Clinical Oncology speciál