Lepší než čekat je hasit požár u souseda

„Zatím jsme měli štěstí. Ty ženy a dívky, které k nám z Ukrajiny přijedou pracovat, se většinou doma prostituci nevěnovaly. Jsou to učitelky či úřednice, které ve své zemi nemohou najít slušnou obživu. Ponejvíce jde o matky samoživitelky. Stále více ale mezi ně pronikají i drogově závislé, u nichž se HIV pozitivita vyskytuje téměř v polovině případů,“ říká výkonná ředitelka Rozkoše Hana Malinová. „Pokud bychom se měli něčeho bát, tak toho, že se AIDS začne z Ukrajiny touto cestou šířit k nám. Oficiální údaje tam hovoří až o půl milionu HIV pozitivních. Skutečná situace se ale obtížně zmapovává. Oficiálně se uvádějí pouze ti HIV pozitivní, u nichž je známo jméno a adresa. A to je ani ne polovina diagnostikovaných pozitivních případů,“ vysvětluje. Sama Ukrajinu několikrát navštívila. „Šance, že místní úřady dokážou skutečně účinně zasáhnout, je malá,“ dodává. Rozkoš zastává názor, že je lépe pomoci hasit požár sousedům, než jen čekat, až plameny přeskočí na vlastní střechu. Psycholožka Rozkoše Mgr. Martina Zikmundová strávila mezi nemocnými AIDS v Oděse celý rok jako dobrovolník OSN. Alespoň trochu zlepšit žalostné podmínky, ve kterých tito pacienti žijí, se snaží projekt fotografa Jana Šibíka nazvaný „Chci ještě žít“, na kterém Rozkoš spolupracuje.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 4/2006, strana 14

Zdroj: