Lékařská komora a středověké cechy

Marek Hudema kritizuje v LN z 21. června výzvu představenstva České lékařské komory lékařům, aby se připojili k akci lékařských odborů a podali výpověď, nedostanou-li vyšší platy. Přirovnává chování komory k chování středověkých cechů, které si na panovnících vymohly právo rozhodovat o tom, kdo mohl provozovat určité řemeslo, jehož výkon vyžadoval dobrou profesní znalost - a pak si diktovaly i ceny za své výrobky.

Právem upozorňuje, že lékařská komora není odborová organizace. Problém je v tom, že se už řadu let mimo jiné České lékařská komora jako odborová organizace chová a opírá se přitom o některé články svých stanov. Pod tlakem této své odborové činnosti dosáhla nesporně některých úspěchů, avšak na úkor své společenské prestiže. Občané totiž od ní očekávají záruku vysoké etické úrovně a dobré odborné profesionální práce jejích členů a nikoli boj o peníze a hrozby stávkou.

Když jsem v roce 1949 promoval na Karlově univerzitě, vedla má první cesta z Karolina nikoli na bujarou oslavu, ale do Lékařského domu v Sokolské ulici, kde bylo sídlo lékařské komory. Podal jsem tam na základě čerstvého diplomu přihlášku a zaplatil členský příspěvek 100 korun. Být členem komory byla čest a také závazek dbát o důstojnost lékařského stavu.

Pak jsem vystoupil o dvě poschodí výš stejné budovy a podal přihlášku do Jednoty československých lékařů, což byla odborová organizace. Za první republiky se Jednota snažila prosazovat spravedlivé mzdy lékařů - zaměstnanců nemocnic. Ne vždy se jí to dařilo - málo úspěšná byla v tomto směru zvlášť u platů lékařů brzy po promoci, kteří ještě neměli praxi. Tento problém je přetrvávajícím dědičným hříchem organizátorů lékařské péče nejen u nás, ale i jinde ve světě. Zvláště v této oblasti potřebujeme rychlou nápravu.

Moji rodiče měli mezi lékaři řadu přátel, a tak jsem věděl, jak přísně projednávala lékařská komora před nacistickou okupací Československa každý i nevelký prohřešek lékaře proti etice.

Stačilo například, když pacient ukázal specialistovi recept napsaný praktickým lékařem a specialista poznamenal: "Který nedouk vám to napsal?", - a už šel před čestnou radu komory, kde musel vysvětlit své počínání. Většinou stačila jedna důvěrná důtka bez dalšího postihu. Teprve při opakování podobných provinění mohla být důtka veřejná.

Jako psychiatr jsem se po dobu své práce znovu a znovu přesvědčoval, jak důležitá je pro úspěch terapie důvěra pacienta v lékaře. Řevnivost mezi lékaři a nevybíravé metody konkurence mezi nimi byly proto v předválečném Československu přísně kontrolovány a prohřešky postihovány. Samozřejmá byla také starost komory o dobrou odbornou úroveň práce lékaře.

Z toho plynula i péče o celoživotní vzdělávání lékařů, o niž se u nás po válce staral Ústav pro doškolování lékařů, zřízený ministerstvem zdravotnictví. Tento ústav byl později přejmenováván a dnes existuje pod názvem Institut pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů (ILF). Svůj úkol plnil v době totality poměrně dobře, i když také jeho činnost byla poznamenána prosazováním vedoucí úlohy KSČ.

Nestraníkům byla často znesnadňována nebo i znemožňována cesta k atestaci, zvláště k atestacím vyšších stupňů, které opravňovaly k samostatné práci a k práci primářů nebo jiných vedoucích lékařů. Po založení lékařské komory se její role při vzdělávání lékařů omezila na vysílání svého zástupce do zkušebních komisí ILF, což býval podle mých zkušeností krok dosti formální.

Očekávám, že zvlášť poslední vývoj ukazuje nutnost lépe fungujícího oddělení práce lékařských odborů spojené s bojem o výši platů od plnění pravého poslání komory - péče o etiku a vysokou odbornou úroveň práce lékaře. Dnes k péči o etiku patří také kontrola a úprava vztahů mezi lékaři a farmaceutickým průmyslem.

Sotva může něco poškodit důvěru pacienta v lékaře víc než podezření, že za recept, který dostal, dostane lékař "provizi" od výrobce předepsaného léku. V podobném duchu by se lékařská komora měla více angažovat při dohledu na klinický výzkum. Teprve pak veřejnost nebude v lékařské komoře vidět především spolek usilující o vyšší platy svých členů.

Zdroj: Medical Tribune