Lékaři vs. elektronizace zdravotnictví? Ne, to už neplatí!

Doposud se mnozí mohli domnívat, že lékaři elektronizaci zdravotnictví příliš nefandí: „odstřelili“ eNeschopenku i eRecept. O tom, že je skutečnost jiná, svědčí stanovisko ČLS JEP. Předseda České lékařské společnosti prof. Štěpán Svačina považuje elektronické zdravotnictví za podmínku dalšího zkvalitňování a zprůhledňování chodu zdravotnictví a především za přínos k vyššímu standardu poskytované péče.

Již v roce 2013 byla založena Pracovní skupina pro elektronické zdravotnictví ČLS JEP, jejíž členové poukázali na nedostatky již zmíněných projektů. Nezůstalo však jen u tohoto stadia, protože současně navrhli změny ke zlepšení, které by v budoucnosti přinesly prospěch všem stranám. Mluví se o tom, jaké projekty nefungují, ale příliš se nehovoří o těch funkčních. Příkladem funkčního systému je sdílení dat vyšetření (PACS).

Ing. Martin Zeman, vedoucí Pracovní skupiny pro elektronické zdravotnictví, k této problematice říká, že nejde jen o „pouhé projekty s omezenou dobou existence“, ale o kulturní změnu, o zcela odlišný způsob fungování zdravotnictví. V současnosti již jsou známy strategické cíle a opatření k realizaci tzv. eHealth (dostupné na www.mzcr.cz).

K jejich naplňování je však nutná komunikace mezi státem a jeho institucemi, které stojí u zrodu elektronizace, pojišťovnami a především lékaři. Pokud se tyto subjekty nedomluví na celé strategii i dílčích plánech realizace, pak veškeré a nemalé investice můžeme považovat za ztracené, přičemž při funkčnosti systému by v budoucnosti eHealth mohlo do systému přinést značné úspory. Při zavádění elektronizace zdravotnictví je však nezbytné dodržet určité principy (viz box).

Pohled praktického lékaře

Většina kontaktů nemocných se zdravotnickým profesionálem (kolem 70 procent) se odehraje v ordinaci praktického lékaře. Ten denně ošetří kolem 35 až 90 pacientů, udává Cyril Mucha, praktický lékař a člen Pracovní skupiny pro elektronické zdravotnictví. Kdyby elektronizace přidala lékaři ke každému pacientovi o minutu nadbytečné práce navíc, pak to činí 1,5 hodiny za den a 1,5 měsíce za rok. eHealth však může i práci zrychlit a potřebný počet minut ubrat. Třeba pak zbude i více času na rozhovor s pacienty.

eRecept, i když má k dokonalosti zatím daleko, funguje. Ti, kdo si zřídili vše potřebné k jeho využívání, shledávají mnohé výhody a jejich pacienti také. E‑preskripce by mohla usnadnit i logistiku lékáren, ověření dostupnosti konkrétního léku i kontrolu výdeje léčivého přípravku v lékárně. V současnosti probíhají další jednání se SÚKL, kudy se bude e‑preskripce ubírat. Panuje shoda, že musí být stanoven garant, který zaručí praktickou realizovatelnost a trvalou udržitelnost elektronické preskripce, avšak nejen jí, ale celého eHealth. Stejně tak musí být zaručena dlouhodobá dvojkolejnost – tedy současné fungování e‑preskripce i klasických papírových receptů.

Pracovní skupina pro elektronické zdravotnictví navrhla i mechanismus fungování eNeschopenky, který byl akceptován a na jehož implementaci se pracuje. Jen takové formy elektronického zdravotnictví mají naději na úspěch, které přinesou lékařům výhodu, tedy usnadnění práce, zkrácení zbytečné byrokracie a výkaznictví. Telemedicína je součástí elektronizace zdravotnictví a umožní kontakt (na dálku) mezi lékařem a pacientem (přenos dat z tonometru, z glukometru apod.) i mezi lékaři (konzultace na dálku).

Základem jsou vždy sdílená data

Elektronické zdravotnictví a posouzení jeho přínosu není možné bez dostupných validních dat. Ředitel Ústavu zdravotních informací a statistiky doc. Ladislav Dušek chce ústav, který nyní řídí, přebudovat na Národní agenturu zdravotnických informací, která bude otevřena všem akademickým pracovištím a která bude sdílet anonymizovaná data se zdravotními pojišťovnami. Další jeho ambicí je vybudování Národní agentury pro názvosloví a nomenklaturu. Bez elektronické identifikace lékaře, elektronické identifikace poskytovatele zdravotní péče a elektronické identifikace provedeného výkonu jsou podle docenta Duška všechny úvahy o eHealth jakousi pomyslnou nástavbou, které chybějí základy. Pro tyto základy však bude nutné vytvořit i legislativní podmínky a ustanovit instituci odborného nezávislého garanta, který by spadal do gesce státu.

Při vytváření elektronického zdravotnictví však nelze opomíjet původní význam slova informatika (= práce s informacemi), od níž se teprve odvíjí termín informační technologie – IT. Porozumění informacím a jejich sdílení (komunikace) je základem existence společnosti. Technologie – počítače, mobily, internet, sítě, aplikace – to jsou pouhé nástroje přenosu a sdílení informací. Teď už jen aby všechny plány na elektronizaci zdravotnictví nezkrachovaly na selhávající komunikaci.

MĚLI BYSTE VĚDĚT...

ČLS JEP prosazuje v této oblasti následující principy:

| Právo pacienta na zajištění odpovídající péče, ochranu osobní důstojnosti a ochranu osobních údajů nesmí být oslabeno, ale naopak posilováno.

| Zdravotničtí profesionálové musejí být do projektů zapojeni již ve stadiu přípravy záměrů, při plánování a tvorbě návrhů řešení. Lékařská veřejnost nesmí být postavena do role pasivního příjemce těchto technologií.

| Před zavedením nových nástrojů a služeb elektronického zdravotnictví do praxe musí být vždy dostatečně ověřena a vyhodnocena jejich kvalita, stabilita a výkonnost.

| Při zavádění elektronického zdravotnictví je třeba využívat především pozitivní motivaci uživatelů, prosazení na základě plošné povinnosti není akceptovatelné.

| Zavádění nových technologií musí probíhat postupně a uvážlivě tak, aby nedošlo k ohrožení plynulosti a bezpečnosti provozu, ohrožení pacienta nebo zhoršení podmínek práce zdravotníků.

| Při tvorbě nových řešení je třeba využívat veškeré dostupné vědecko‑výzkumné poznatky a ověřené technologie, včetně standardů pro výměnu a zobrazování zdravotnických informací.

Zdroj: