Přeskočit na obsah

Lékaři připomínkovali trestní zákoník

Autorem souboru připomínek, z nichž uvádíme jen ilustrační výběr, je MUDr. Jiří Švarc, Ph.D., z Oddělení soudní psychiatrie a psychologie Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ) a primář oddělení ochranné léčby PL Bohnice. Podle jeho mínění je celkové vyznění navrhovaného zákoníku velmi pokrokové a vyslovené připomínky jsou z tohoto pohledu detailní, nicméně pro psychiatrickou praxi poměrně důležité. Ochranné léčení a detence Několik nejasností nastoluje právní úprava ochranného léčení. Například formulace, že jestliže ochrannou léčbu (OL) nelze vykonat po nástupu k výkonu trestu ve věznici, vykoná se ústavní OL ve zdravotnickém zařízení před tímto nástupem, pokud se tím lépe zajistí splnění účelu léčení. Chybí určení, kdo a kdy o této léčbě rozhodne. Logicky by to mělo být zařízení, které bude OL vykonávat, ale to není účastníkem příslušného řízení - proto MUDr. Švarc doporučuje tuto novinku, která se sice osvědčila u toxikomanů, nicméně není vhodná pro sexuologické pacienty, ze zákona vypustit. Za chybné lze považovat i navrhované intervaly soudního přezkoumání důvodů pro další pokračování zabezpečovací detence - 12 měsíců u dospělých a 6 měsíců u mladistvých osob. Tyto časové úseky, už s přihlédnutím k obvyklé délce soudního řízení, jsou nesmyslné a nerealizovatelné. Navržené lhůty zabrání vlastnímu započetí terapie - bude blokováno čekáním na neustále probíhající soudní jednání. J. Švarc upozorňuje, že v USA tato lhůta trvá 10 let. Problém by mohl nastat i při přechodu současných pacientů v ochranném léčení do detence, přesněji řečeno u těch pacientů, kterým bylo OL nařízeno před platností nového trestního zákoníku. Návrh trestního řádu totiž určuje, že jejich ochranná léčba bude dokončena podle předcházející právní úpravy. Mohla by nastat situace, že všichni pacienti indikovaní do detence, jimž bylo v posledních desetiletích uloženo ústavní ochranné léčení, by zůstali v léčebnách. Podle J. Švarce by pak zavedení ústavu zabezpečovací detence, po němž psychiatři již dlouho volají, de facto ztratilo smysl. Dětská pornografie Navrhovaný paragraf 158 - „Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií“ - stanoví: Kdo přechovává fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě, bude potrestán… atd. Podle J. Švarce se jedná o smutný ústupek zákonodárců - sloužící asi k politickému zviditelnění se - a z odborného hlediska jde o nesmysl (navíc upozorňuje, že výroba a šíření dětské pornografie včetně jejího držení je trestné již od roku 1961 podle § 205 TZ). Případné uplatnění tohoto nového paragrafu bude například znamenat i konec falografické sexodiagnostiky pedofilů. Není definován pojem přechovávání (stačí přístup na internet?), není definováno pornografické dílo, není definováno, kdo posoudí, že je zobrazeno dítě (a ne například juvenilně vypadající osmnáctiletá žena?). MUDr. Švarc ve svém rozboru dokonce uvádí až absurdní, nicméně navrhovaný text zákona respektující, možnosti: V současnosti policie při identifikaci, zda se jedná o pornografii, využívá znaleckého posudku sexuologa. Jenže znalec v budoucnu spis nepřevezme, neboť by se stal přechovavatelem. Ale ani policie nemůže předměty doličné založit do spisu (a tedy, bráno do důsledků, ani stíhat), neboť pro osoby činné v trestním řízení nebyla stanovena výjimka. V občanské rovině samozřejmě celou škálu témat nabízí rodinné fotografování a natáčení batolat apod. Sexuální nátlak a svádění k pohlavnímu styku Paragraf 169 návrhu TZ definuje skutkovou podstatu svádění k pohlavnímu styku. Jiří Švarc vidí jeho určení zejména v trestním postihování homosexuální prostituce. Jako protipól ale uvádí případ, kdy je sedmnáctiletá slečna (ze zákona dítě) pozvána na kávu (tedy úplatu) a sváděna k sexuálnímu styku. Dotyčný muž je v tom okamžiku trestně stíhatelný. Sexuolog ale může namítnout, že sexuální devianty (agresory) takovému postupu dokonce učí (doslova „napřed pozvat na kávu“).

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 29/2007, strana B02

Zdroj:

Sdílejte článek

Doporučené