Lékaři musejí vidět v elektronizaci přínos, ne ohrožení

Pavel Hroboň si prostředí zdravotnictví vyzkoušel z mnoha pozic. Od praktikujícího lékaře, konzultanta McKinsey & Company, ředitele strategie a poradce Všeobecné zdravotní pojišťovny až po náměstka ministra zdravotnictví Tomáše Julínka se zodpovědností za zdravotní pojištění, léky a zdravotnické prostředky, kde pracoval tři roky a podílel se na jeho zdravotnické reformě. V současnosti je řídícím partnerem vzdělávací a poradenské společnosti Advance Healthcare Management Institute, na jejímž založení se v roce 2009 spolupodílel. Letos byl hlavním organizátorem Prague International Health Summit 2016, kde mimo jiné hovořil o bariérách vytváření inovativního prostředí ve vysoce regulovaných zdravotních systémech střední a východní Evropy. Je přesvědčen, že změny v našem zdravotnictví jsou nutné, ale vyžádají si čas.

„V eHealth zaostáváme. Jsem přesvědčen, že elektronizace zdravotnictví by měla probíhat spíše zdola než shora. Máme celou řadu příkladů třeba z Velké Británie či Německa, kde velmi dobře připravené programy elektronizace celého zdravotního systému, které byly vedeny shora ministerstvem, nefungovaly. Potřebujete, aby lékaři a jiní zdravotníci viděli cestu elektronizace jako přínos a ne jako svoje ohrožení. Na jedné straně je potřeba rozhodnost na straně státu, zároveň tyto systémy musejí být skutečně přínosem pro poskytovatele. I proto musíme investovat do komunikační kampaně a vysvětlovat,“ říká v rozhovoru pro MT MUDr. Pavel Hroboň s obavou, že největší překážkou v zavádění eHealth může být právě snaha prosazovat změny shora.

• Ačkoli české zdravotnictví dosahuje výborných výsledků, v elektronizaci zdravotního systému zaostáváme. Čím je to způsobeno?

  Zatím se u nás nenašel nikdo, kdo by měl jak dostatečnou motivaci, tak schopnosti a možnost elektronizaci a sdílení klinických dat významně posunout. Máme celou řadu zajímavých iniciativ ze strany jednotlivců a lokálních nebo regionálních institucí, schází ale celostátní rámec a podpora.

• I v odborné veřejnosti se stále objevuje řada výhrad k elektronizaci systému. Myslíte si, že bude reálné, aby zejména někteří starší lékaři, kteří někdy v ordinaci ani počítač nemají, začali s moderními technologiemi pravidelně pracovat?

  V žádné zemi, ve které proběhla úspěšná elektronizace a sdílení zdravotnických dat, nešlo o velký třesk přes noc, ale o postupný rozvoj. Lékaři musejí jasně rozumět odborným i ekonomickým výhodám, které jim sdílení dat přinese. Navíc, počet lékařů, kteří skutečně nepoužívají výpočetní techniku, je v ČR minimální a stále klesá.

• Ministerstvo zdravotnictví po několika letech příprav konečně dokončuje materiál o elektronizaci českého zdravotnictví, který v dohledné době dorazí na vládu. Jak tuto koncepci hodnotíte?

  Zásadní je celkový přístup k podpoře eHealth. Když se podíváme na zahraniční zkušenosti, jasně vidíme, že většina centrálně vedených projektů, které se pokoušely vnutit všem poskytovatelům shora jednotné řešení, selhala – a to i v zemích s centralizovanějším zdravotnictvím a jednoznačně lépe fungující státní správou, než máme v České republice. Jediné rozumné řešení je proto stanovení celonárodní strategie, včetně přijetí všech potřebných technických a legislativních norem, a následně případná podpora (ale ne plné financování) různých řešení, která vznikají zdola a vyhovují tedy těm, kdo je reálně mají používat.

• Co by mělo být hlavním přínosem eHealth v Česku?

  Jako jinde ve světě – sdílení dat vedoucí ke kvalitnější, racionálnější a koordinovanější léčbě a prevenci.

• Různé systémy eHealth fungují v téměř všech vyspělých zemích. Které z nich by nám mohly – vzhledem k existujícímu systému a strukturám – sloužit nejlépe za příklad?

  Velmi zajímavé jsou pro nás příklady ze zemí, které mají pojišťovenský systém se silným vlivem státu a podobnou strukturu poskytovatelů. Na prvním místě bych tedy jmenoval Izrael.

• Jedním z prvních kroků má být povinné užívání eReceptů. Jaké výhody, případně nevýhody to přinese lékaři a jaké pacientovi?

  Elektronické recepty jsou skutečně jednou z mála součástí eHealth, která je dobře realizovatelná v izolaci od ostatních částí a u které si dovedu představit i povinné používání. Nečekejme ale žádné dramatické zvraty po jejich zavedení. To bychom e‑recepty museli doprovodit dalšími opatřeními, jako je například vydání léku až po schválení zdravotní pojišťovny, pokud se zjistí, že obdobný lék byl pacientovi nedávno vydán v dostatečném množství na jiný recept. Jednodušší na zavedení a také velmi přínosná by byla online kontrola lékových interakcí – jak v okamžiku předpisu, tak v okamžiku vydání léku.

• O českém zdravotnictví se mluví jako o značně neefektivním, někdo je označuje za černou díru. Do jaké míry by podle vás elektronizace systému v tomto směru pomohla?

  Za černou díru bych české zdravotnictví rozhodně neoznačil. Jeho efektivitu můžeme hodnotit různě – v některých oblastech je ve srovnání s jinými evropskými systémy uspokojivá až nadprůměrná, v jiných zaostáváme. Srovnáme‑li ale současný stav s nejlepší zahraniční praxí, máme rozhodně co dohánět. Elektronizace zdravotnictví ve smyslu nákupu strojů a software ale ničemu nepomůže. Klíčová je motivace ke skutečnému sdílení dat a práci s nimi. Ta zatím chybí.

• Nejčastěji používaným argumentem proti elektronizaci je ochrana osobních dat, což je častý problém i v zahraničí. Jaké jsou vaše zkušenosti?

  Nejsem odborník na bezpečnost dat, v zahraničí jsou ale existující systémy zabezpečení považovány za dostatečné. Ostatně, v ČR nedávno sněmovna schválila na návrh ministerstva zdravotnictví vytvoření tzv. registru hrazených zdravotních služeb. Na jednom místě zde budou shromážděna veškerá data reportovaná zdravotním pojišťovnám, včetně identifikace pojištěnců. Kupodivu tento návrh větší diskusi o bezpečnosti a případném zneužití dat nevyvolal.

• Kdy si myslíte, že začne eHealth fungovat v ČR tak, jako v okolních státech?

  Obávám se, že toto je spíše otázka pro jasnovidce. Ostatně, museli bychom si říci, v kterých okolních státech a v které oblasti. Na Slovensku je dosavadní historie státního eHealth ještě smutnější než v ČR, některé nestátní iniciativy, jako je například elektronická preskripce zdravotní pojišťovny Dôvera, ale fungují skvěle a jejich realizace byla velmi levná.

Zdroj: