Lékaři interních oborů by měli projít stáží na onkologii

Nejdůležitější je s pacientkou komunikovat. Zjistit, jaké má zázemí, jestli má partnera, rodinu, děti, co je pro ni stěžejní, co potřebuje vyřešit, eventuálně snažit se jí najít i sociální pomoc a vytvořit jí podmínky, pokud chce chodit do práce nebo zůstat doma. Další věc je promluvit s rodinou, partnerem, rodiči, přáteli pacientky a snažit se spoluvytvořit jí zázemí, ve kterém bude schopna léčbu lépe snášet.

Bohužel, do úhrad to příliš zahrnuto není. Času máme skutečně málo, potřebovali bychom, aby nás onkologů bylo víc, respektive aby tu část administrativy, která nás zdržuje od pomoci pacientkám, převzali administrativní pracovníci. Ty nemáme, a tak se lékaři utápějí v papírech, místo aby s pacientkami mluvili. To jsou rezervy v péči, které do budoucna je potřeba řešit.

Jsou dvě možnosti: víc léčbu centralizovat, v regionech nechat pracoviště, která budou vyhledávat pacientky, a léčbu spíše přesouvat do větších center. Tomu by samozřejmě musela být centra přizpůsobena a musela by být dána i dopravní dostupnost. Anebo posílit některá regionální centra tak, aby tam byl dostatečný počet lékařů, kteří budou vzájemně zastupitelní, budou mít zázemí komplementu a lůžek. Nemůže to dělat jeden lékař sám v ambulanci se sestrou – když vypadne, péče zajištěna není. Anebo jsme zjistili, že někde pracují tři čtyři lékaři, ale na částečný úvazek, který dohromady složí třeba 1,5 doktora, i to je málo. Takže tady určitě rezervy jsou a je potřeba to řešit do budoucna, včetně ekonomické stránky. Peníze nejdou za pacientem, pojišťovny platí paušály. Je potřeba, aby pracoviště, která chceme podpořit, nebyla v nouzi.

Odborná společnost se neúčastní vyjednávání s pojišťovnami, máme jen hlas poradní. Snažíme se ukazovat odborné standardy, které je potřeba naplnit a bez kterých už si nelze v současné době onkologickou léčbu představit, a ukázat na základě dat, kolik nemocných bude a jaké budou celkové náklady na terapii. Tady můžeme velmi pomoci, pokud nám bude nasloucháno.

Protože u některých případů se léčba užívá od první chvíle, dokonce v tzv. neoadjuvanci před operací. A právě tým, v němž je klinický onkolog, radiační onkolog, lékař zobrazovacích metod, chirurg, eventuálně i plastický chirurg, může ve spolupráci s patologem zhodnotit, který léčebný způsob pro tu kterou ženu je vhodný. Já tím vůbec nepodceňuji regiony, ale mojí vizí a snahou je propojení regionů s komplexními onkologickými centry tak, aby byly neustále v komunikaci a pacientky se dostaly co nejdříve k adekvátní terapii. Propojení může být osobní, ale byli bychom rádi, aby bylo alespoň elektronické, pomocí telekonferencí, kde se budou sdělovat problémy s určitými pacienty, nebo se na indikačních vizitách budou vyhodnocovat léčebné postupy, včetně toho, že se vyhodnotí snímky CT, magnetické rezonance. Je to mnohem rychlejší a pružnější, než když lékaři jezdí na indikační semináře.

Časem každý sám pozná, jestli je schopen zrovna tento druh medicíny dělat. Jestli ho to těší, baví a jestli právě to, že pomáhá tak vážně nemocným lidem, má pro něj nějakou přidanou hodnotu. Tím se to vyselektuje. Osobně si myslím, že v postgraduálním vzdělávání by lékaři interních oborů měli projít delším pobytem na onkologii. Karcinom se stává jedním z nejčastějších onemocnění, s onkologickým onemocněním se nutně musí potkat očař, krčař nebo i lékaři různých chirurgických oborů. A kontakt s onkologickým pacientem, myslím, by si měli lékaři vyzkoušet a poznat na vlastní kůži, co to je komunikovat s onkologickými pacienty a jak jim umět pomáhat i psychicky.