Lékař ošetřovatelský pohled zachytí jen těžko
MT: Co vás vedlo k záměru napsat tuto publikaci?
Prvotní stimul vzešel z nakladatelství. Musela jsem uznat, že skutečně něco podobného nám chybí. Měli jsme překlady zahraniční literatury, kde ovšem jejich podstatná část nebyla kompatibilní s poměry v českém zdravotnictví. Ošetřovatelství je příliš kulturně podmíněné na to, abychom se mohli spolehnout pouze na zahraniční autory. Druhým zdrojem pak byly učebnice napsané lékaři. Ti se však jen těžko vžívají do specifických potřeb sester.
MT: Proč myslíte, že je pro lékaře obtížné psát pro sestry?
Někdy jde o celkový úhel pohledu, zaměřený úzce na diagnostiku a terapii, a někdy o míru srozumitelnosti. Příkladem může být acidobazická rovnováha. Bez znalosti jejích základních principů se sestra v intenzivní péči neobejde. Několikrát jsem se setkala s tím, že se lékař pokusil novým kolegyním sdělit to podstatné, ale ve své snaze o maximální přesnost zmiňoval třeba i Krebsův cyklus.
MT: Pozornost ve své práci věnujete i sexuálnímu životu nemocných. To není v textech o intenzivní péči obvyklé…
Už na koronární jednotce jsem se přesvědčila o tom, že sestra je tím, na koho se pacient s těmito problémy obrací – samozřejmě za předpokladu, že se sestře podaří získat jeho důvěru. Stejně tak opomíjené, ale důležité téma je výživa. Ptá se na ni pacient, ptá se na ni rodina a sestra by měla být schopná odpovědět. Pokud to dokáže, zvyšuje se její prestiž.
MT: Knihu doplňujete vlastními kasuistikami – téměř bez výjimky jde o pacienty, kteří byli na ARO hospitalizováni dlouhé týdny a měsíce. Byl to záměr?
Záměr asi ne. Ale na rozdíl od některých kolegyň si nemyslím, že péče o dlouhodobě hospitalizované, a třeba i dlouhou dobu stabilní pacienty je něco méně atraktivního než zvládání akutních stavů. Právě zde má ošetřovatelství svou nezastupitelnou roli. Mnohdy především na sestrách záleží, zda se takového pacienta podaří udržet bez infekce a dekubitů a přivést jej k dostatečnému spontánnímu dýchání.
MT: Neuvažovala jste, že požádáte o spolupráci na knize některé další sestry?
Samozřejmě, že jsem pomoc hledala. Nenašla jsem ale sestry, které by se této práce nezalekly. Tak to zbylo na mně. Samozřejmě to v některých případech znamenalo psát o něčem, s čím jsem se v praxi osobně nesetkala. Příkladem může být péče o HIV pozitivní. Tuto kapitolu jsem ale v knize chtěla mít, protože jde o téma v naší ošetřovatelské literatuře jen málo zpracované. Na druhou stranu jsem nechtěla vycházet jen z literatury. Navštívila jsem tedy Dům světla, zařízení, které se péči o tyto klienty soustavně věnuje, a mluvila jsem i se sestrami z infekční kliniky FN Bulovka, které také mají v této oblasti bohaté praktické zkušenosti.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 26/2007, strana A16
Zdroj: