Lékař, který objasnil význam příštitných tělísek

Pod číslem 118 je v databázi nominací na udělení Nobelovy cenu za lékařství nebo fyziologii pro rok 1930 uveden návrh na ocenění Alfreda Kohna. Profesor Histologického ústavu Lékařské fakulty Německé univerzity v Praze byl navržen na udělení nejprestižnější vědecké ceny za svůj popis příštítných tělísek a za poznatky o chromafinní tkáni. I když Kohn při hlasování nebyl bez šance, cenu tehdy nakonec získal vídeňský vědec Karl Landsteiner, a to za objev krevních skupin.

U kolébky endokrinologické funkční morfologie

Alfred Kohn se narodil 22. února 1867 v obci Libyně blízko západočeského Lubence. Jeho rodný dům se nedochoval, na nedalekém hřbitově je ale možno najít hrob Leopolda Kohna, který s největší pravděpodobností patří jeho otci. Těžko si představit horší startovní pozici pro akademickou kariéru – Leopold Kohn byl venkovský švec a podomní obchodník a měl osm dětí. Alfred Kohn navíc pocházel z dvojčat, spolu s ním se narodila sestra Emilie. Jeho směřování k vědě však bylo přímočaré.

Svou vědeckou práci začal již jako student v histologickém ústavu pod vedením profesora Siegmunda Mayera, kde od roku 1891 působil jako asistent. Přestože stáže a přednášky ukončil už v roce 1893, závěrečné zkoušky složil až o dva roky později. „Traduje se, že až poté, co ho k nim prof. Mayer přihlásil a Kohnovi nezbývalo už nic jiného, než se před komisi dostavit,“ říká MUDr. Ondřej Naňka, Ph.D., z Anatomického ústavu 1. LF UK, který věnoval dohledání biografických údajů o Alfredu Kohnovi velké úsilí.

V dalším Kohnově odborném postupu už k podobným peripetiím nedošlo – habilitoval v roce 1899, v roce 1904 byl jmenován mimořádným profesorem a v roce 1911 profesorem řádným. Stal se přednostou Histologického ústavu, po dvě funkční období byl také děkanem fakulty. Byl zvolen i rektorem Německé univerzity v Praze, ale kvůli vysokému věku funkci nepřijal.

Svou první práci publikoval A. Kohn v roce 1895. Týkala se štítné žlázy a příštitných tělísek. Ta Alfred Kohn jako první označil za nezávislý endokrinní orgán. Tuto nezávislost později doložil i tím, že spolu s patologem R. Mareschem popsal dobře vyvinutá příštitná tělíska u jedenáctiletého děvčete s vývojovým defektem štítné žlázy. Postupně se zabýval morfologií všech žláz s vnitřní sekrecí, pokusil se o jejich klasifi‑ kaci a položil tak základ endokrinologické funkční morfologii.

Další své důležité práce věnoval A. Kohn chromafinním tkáním (paragangliím a dřeni nadledvin). K jeho zjištěním patří, že chromafinní tkáně jsou sekreční tkáně blízké sympatiku, že mají stejný vývojový původ jako sympatický nervový systém a že to jsou deriváty neuroektodermu. Jako první poznal, že nadledviny se skládají z tkáně dvojího původu: kůra je derivát mezodermu a dřeň tvoří chromafinní tkáň původem z neuroektodermu. Dále studoval morfologii glomus caroticum a identi‑ fikoval v něm buňky charakteristické pro sympatická paraganglia. Další okruh prací se týkal vývoje periferního nervu a původu Schwannových buněk. Považoval je za deriváty neuroektodermu.

Prof. MUDr. Miloš Grim, DrSc., který výše uvedený přehled zaměření a výsledků vědecké práce prof. Kohna na semináři prezentoval, porovnal jeho dokumentaci s dnešními postupy při studiu buněk pocházejících z neuroektodermu. Na několika příkladech ukázal správnost Kohnových poznatků i z hlediska dnešních znalostí. Proto je prof. Kohn stále citován a jeho terminologie se uplatňuje i v současných studiích o neuroendokrinních buňkách.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 6/2007, strana A8

Zdroj: