Léčba ran stojí na vzájemné spolupráci

O krátké ohlédnutí a zhodnocení letošního ročníku celostátního kongresu na téma mezioborová spolupráce při léčbě ran a kožních defektů Medical Tribune požádala MUDr. Ivo Bureše, předsedu České společnosti pro léčbu rány a jednoho z hlavních organizátorů této odborné akce.

| Jak byste na úvod zhodnotil letošní právě skončený XIV. celostátní kongres věnovaný léčbě ran?

Opět se ukázalo, že téma hojení ran zajímá velké množství zdravotníků, jak lékařů, tak nelékařských pracovníků. Počet návštěvníků kongresu byl rekordní, pohyboval se kolem jedenácti set účastníků. V tom jsou zahrnuti jak pasivní, tak aktivní účastníci. Aby byl chod plynulý, museli jsme z časových důvodů bohužel některé přednášky odmítnout. A to jsme začínali v aule Pardubické univerzity ve čtvrtek v devět hodin ráno a končili v 19 hodin večer a v pátek přednášky běžely od devíti do tří hodin odpoledne. Kupodivu, ještě při posledních přednáškách se vedla i tvůrčí diskuse. Přitom ve čtvrtek od 11 hodin probíhaly paralelně další přednášky a po ukončení bloků přednášek následovala sekce satelitně probíhajících sympozií a workshopů. Program byl opravdu nabitý a každý si mohl vybrat z pestré nabídky. Na závěr kongresu byly předsednictvy jednotlivých bloků vybrány vítězné přednášky. Jejich autoři budou mít, pokud budou chtít, od ČSLR uhrazen kongresový poplatek na kongres Evropské asociace pro léčbu ran – EWMA, který se letos koná v Brémách. V lékařské kategorii toto ocenění získal MUDr. Tomáš Poch z Chirurgického oddělení Oblastní nemocnice Kolín za přednášku s názvem NPWT v léčbě infekcí břišní stěny a hráze. V kategorii nelékařských zdravotnických pracovníků byla oceněna prezentace Prevence, diagnostika a léčba IAD od KARIM po CNP, kterou přednesla Lada Horázná z Centra následné péče a Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 2. LF UK a FN Motol.

Na kongresu byly prezentovány příspěvky z různých oborů, které se zabývají hojením ran, jak z oblasti lékařské problematiky, tak problematiky nelékařské. Je potřeba si uvědomit, že hojení ran je týmová činnost. Nepřekvapí proto, že mezi přednášejícími bylo pestré zastoupení různých odborností. Přednášeli všeobecní chirurgové, cévní chirurgové, plastičtí chirurgové, traumatologové, dermatologové, podiatři, protetici, rehabilitační lékaři, internisté, angiologové, geriatři. Zastoupena byla i psychiatrie. O tom, že duše působí jako imunomodulátor, hovořil prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc. Aktivní byli i výzkumní pracovníci, nelékařský personál z těchto oborů, ale i zástupci domácí péče.

| Kromě českých a slovenských odborníků na kongresu vystoupili také zástupci z Německa, Švédska, Švýcarska, Rakouska a Polska. V čem mohou zkušenosti z těchto zemí obohatit praxi v České republice?

Přednášky byly zajímavé a věnovaly se jak oblasti výzkumu, tak praxi. Při přednášce Mgr. Szkilerové, která přiblížila praxi léčby ran u našich polských sousedů, jsem si vzpomněl, jak se u nás pořád dohadujeme o tom, kdo by mohl předepisovat materiály pro hojení ran, a řešíme různé omezující limity. Přitom v Polsku kromě lékařů mohou materiály pro vlhké hojení ran předepisovat i některé sestry. Od ledna 2016 se v Polsku zavedla nová pravidla, na základě nichž po absolvování speciálního farmaceutického kursu jsou zdravotní sestry se středním zdravotnickým vzděláním a zdravotní sestry s bakalářským vzděláním oprávněny vystavovat recepty na pokračování léčby ran, kterou primárně zvolil lékař. Zdravotní sestry, které ukončily magisterské studium, a zdravotní sestry, které mají specializaci, jsou oprávněny samostatně rozhodovat o lokálním způsobu léčení ran, předepisovat léky a obvazové materiály. Mají také oprávnění posílat pacienty na odborná vyšetření. Také příspěvky ostatních zahraničních hostů byly velmi podnětné. Jsem rád, že zajímavých zahraničních přednášek zaznělo letos více než v jiných letech.

| Můžete zmínit konkrétně některou z přednášek, která zaujala vás osobně?

Pokud bych měl vybrat jen jednu konkrétní přednášku, pak musím říci, že se mi moc líbila přednáška paní primářky Jany Táborské z lůžkového oddělení ortopedické protetiky Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Opět jsem si uvědomil, že ne každý může dělat všechno a když chce někdo něco dělat, tak to má umět.

| Bývá pravidlem, že na kongresu v Pardubicích bývají také prezentovány novinky v oblasti léčby ran. Na jaké nové materiály se mohou kolegové v praxi těšit?

Materiálů je celá řada. Neexistuje univerzální materiál, který by vyhojil chronický defekt. Každá, zejména nehojící se rána vyžaduje individuální přístup. Ale portfolio materiálů, které podporují hojení, se dále rozrůstá a jsou stále sofistikovanější. Vyžaduje to mít větší a větší znalosti, a proto je důležitá mezioborová spolupráce, kdy si mezi sebou můžeme předávat různé informace z hojení ran.

| Jak byste hodnotil situaci v léčbě rány v České republice?

V naší republice najdete řadu odborníků, kteří mohou zcela konkurovat komukoli. Potom jsou, bohužel, na druhé straně lékaři i sestry, kteří se zastavili v nových poznatcích před řadou let a nechtějí se dále vzdělávat. Smutné je, že někteří tito lékaři často působí i ve zdravotních pojišťovnách v roli revizních lékařů, zejména u některých menších zdravotních pojišťoven. Často neznají ani základní zákon a prováděcí vyhlášku. Potom jen brzdí proces léčby, a přitom se tak děje zcela protizákonně.

| Když jste zmínil revizní lékaře, s tím souvisí i následující otázka. Můžete na závěr zhodnotit současnou úroveň úhrad léčby chronických ran a změny, které nastaly v souvislosti se změnou kategorizace zdravotnických prostředků?

Jeden z velkých problémů jsem už zmínil v předcházejícím bodu – neznalost některých revizních lékařů ohledně zákona a vyhlášky. Z mého pohledu není systém úhrad tak kritický, problémy dělají lidé z neznalosti a neochoty. A to se týká jak plátců, tak bohužel i lékařů v praxi, kteří by mohli moderní prostředky vlhkého hojení ran předepisovat. Proto si pacienti musejí často sami platit materiály, které by mohli mít hrazené ze zdravotního pojištění. Je tu jedna velká chyba, a to omezení předepisování. Toto rozhodnutí nemá odborné opodstatnění a myslím si, že ani ekonomické. V podstatě všechny odbornosti, které se potkávají s ranami, by měly mít možnost prostředky pro hojení ran předepisovat. Nejedná se přeci o nějaké zvlášť nové postupy. Většina tzv. moderních prostředků je dnes považována za standard a metoda vlhkého hojen ran je prováděna jak v zahraničí, tak u nás desítky let.

Zdroj: