Léčba poruch příjmu potravy v primární péči
Záchvatovité přejídání (binge-eating disorder), mentální bulimie a mentální anorexie jsou onemocnění, která mohou nemocné ohrožovat na životě a souvisejí se složitými psychosociálními otázkami. Předpokladem správného posouzení psychosociálních a medicínských faktorů určujících vhodný stupeň léčebné péče je existence silného terapeutického vztahu mezi lékařem a pacientem. U většiny nemocných je účinná ambulantní léčba zajišťovaná týmem zdravotníků, v němž jsou zastoupeni lékař, registrovaný dietolog a psychoterapeut. Prospěšná může být konzultace psychiatra. Pacienti mohou vyžadovat léčbu za hospitalizace, vykazují-li sebevražedné sklony nebo život ohrožující interní komplikace, jako výraznou bradykardii, hypotenzi, hypotermii, těžký elektrolytový rozvrat, postižení cílových orgánů nebo hmotnost nižší než 85 % ideální hodnoty. Pokud jde o léčbu záchvatovitého přejídání a mentální bulimii, jsou k dispozici přesvědčivé důkazy podporující uplatnění interpersonální psychoterapie a kognitivně behaviorální terapie, jakož i užívání antidepresiv. využití řízených svépomocných programů jakožto prvního kroku v odstupňované léčbě uvedených poruch je podporováno omezeným množstvím údajů. v případě nemocných s mentální anorexií zůstává účinnost behaviorálních i farmakologických léčebných postupů nejasná.
Celoživotní prevalence mentální anorexie je odhadována na 0,6 %, v případě mentální bulimie se jedná o 1,0 % a u záchvatovitého přejídání o 2,8 %, přičemž ženy jsou v porovnání s muži ohroženy až trojnásobně.1 Medián věku, kdy dochází k nástupu poruchy, se pohybuje v rozmezí od 18 do 21 let.1 Vzhledem k tomu, že většina nemocných při kontaktu s lékařem neuvádí poruchu příjmu potravy jako svou hlavní obtíž, musí mít lékař možnost stanovení této diagnózy na paměti, zejména pokud pečuje o mladé ženy. V běžné péči o ohrožené pacienty by měl být zvažován screening poruch příjmu potravy.2-4 Mezi příznaky, pro které nemocní vyhledají lékařskou pomoc, mohou patřit únava, závratě, nedostatek energie, amenorea, úbytek či nárůst hmotnosti, zácpa, nadýmání, břišní diskomfort, pyróza, bolesti v krku, palpitace, polyurie, polydipsie a nespavost. Většina nemocných s poruchami příjmu potravy nevykazuje při fyzikálním vyšetření žádné patologické známky. Klinické známky pokročilých poruch příjmu potravy jsou uvedeny v tab. 1.4 Pacient s mentální anorexií odmítá udržovat svou tělesnou hmotnost alespoň na minimální hodnotě, kterou lze vzhledem k jeho věku a výšce považovat za normální, má intenzivní strach z nárůstu hmotnosti nebo z tloušťky i v situaci, kdy je hmotnost nedostatečná, má porušeno vnímání vlastní hmotnosti a tělesných tvarů. Vnímá nepřiměřeně vliv tělesné hmotnosti na sebehodnocení, případně popírá skutečnosti, že aktuální hmotnost představuje závažný problém, u žen po menarché bývá amenorea. Pokud budeme dále specifikovat mentální anorexii, rozlišujeme její typ restriktivní, kdy se během aktuální epizody u pacienta pravidelně nevyskytovalo přejídání a následné očišťování, a typ se záchvatovitým přejídáním a očišťováním (purgativní typ), kdy se během aktuální epizody u pacienta pravidelně vyskytovalo přejídání a následné očišťování.
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 4/2008, strana 50
Zdroj: