Léčba metabolického syndromu v ordinaci praktického lékaře
Při diagnostice a léčbě metabolického syndromu (MS) narážíme na čtyři základní problémy: pacientů s MS je mnoho, jsou dlouhá léta zcela asymptomatičtí a nemají potřebu vyhledat lékaře, jejich problém je velmi komplexní, zasahující do mnoha oborů interní medicíny, a konečně, tito pacienti mají vysoké kardiovaskulární riziko a vysoké riziko rozvoje diabetu 2. typu. Diagnostika a léčba těchto nemocných je nicméně velmi žádoucí. Především praktičtí lékaři mají řadu možností, jak nalézt a ovlivnit rizikové osoby, a to již v době, kdy ještě nemají pocit nemoci.
K usnadnění diagnostiky a vedení léčby MS byl vytvořen český doporučený postup, a to na základě spolupráce Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP a Institutu metabolického syndromu ČR. Jeho součástí jsou i tabulky rizika pro zařazování pacientů, tabulka pro hodnocení lačné glykémie a tabulky pro hodnocení spektra lipidů v primární prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Doporučený postup je přehledný, pochopitelný a velmi praktický, vhodným způsobem navíc doplňuje již vydané doporučené postupy pro léčbu dyslipidémií, hypertenze, diabetu 2. typu a prevence kardiovaskulárních chorob.
Významným nástrojem detekce pacientů s MS je skutečnost, že pacienti mají, bez rozdílu věku, právo absolvovat každé dva roky preventivní prohlídky. Jejich součástí je kromě kompletního interního vyšetření i měření základních antropometrických údajů, tedy výšky a váhy. Ve věku 18, 40, 50 a 60 let by měly být nemocným stanoveny koncentrace celkového cholesterolu, HDL a LDL cholesterolu a triglyceridů a od 45 let věku by měla být každé dva roky měřena glykémie. Tato opatření se týkají všech zdravých a asymptomatických osob. Měření krevního tlaku je samozřejmostí, např. při vyšetření potřebném pro získání řidičského průkazu, při všech vstupních prohlídkách, před vystavením povolení pro práci v noci, ve výškách atp. Z přítomnosti MS nám v zásadě musí být podezřelý každý hypertonik s přítomnou centrální obezitou – s obvodem pasu u mužů >102 cm a u žen >88 cm (existují osoby s MS, které nejsou obézní, ale těch je velmi málo).
Při velkém množství potenciálních nemocných s MS se nabízí otázka, kdo je má léčit. Ze základních charakteristik MS a jejich vzájemných vztahů vyplývá, že léčbu by měl mít v rukou pokud možno jeden lékař a ten by měl být schopen péči zvládnout jak po stránce vědomostní, tak i po stránce farmakologické intervence. Tento komplexní pohled je vlastní především praktickým lékařům a všeobecným internistům, i když pacienty s MS léčí také diabetolog, kardiolog a lipidolog. Diabetolog zpravidla ale neléčí hypertenzi, stejně tak lipidolog, a je otázkou, zda má kardiolog čas na to, aby sledoval hraniční poruchy glykémie a léčil nekomplikovanou hypertenzi u doposud asymptomatického pacienta.
Komplexní pohled praktika a internisty
Jak by tedy praktici a internisté měli postupovat při detekci pacientů s MS? Především by si měli položit následující otázky: Jaké je pacientovo kardiovaskulární riziko podle systému SCORE? Jaké má potravní zvyklosti a fyzickou aktivitu, zda kouří či užívá alkohol? Jaká je jeho hodnota dyslipidémie a glykémie nalačno? Má poruchu glukózové tolerance? Jaký je jeho krevní tlak? V případě odhalení MS provádíme pacientovi pravidelné kontroly váhy a krevního tlaku. Každých šest měsíců kontrolujeme koncentrace krevních tuků, jednou ročně měříme glykémii před vznikem diabetu a moč chemicky.
V léčbě musí mít přednost režimová opatření, tedy především redukce váhy a zvýšení pohybové aktivity, stejně jako ukončení kouření. Režimová opatření mají nečekaně dobrý efekt na všechny aspekty metabolického syndromu. Dochází zejména ke zvýšení citlivosti na inzulin, snižuje se aktivita sympatického nervového systému a zlepšují se hodnoty koncentrace krevních lipidů.
V loňském roce byly na podporu informovanosti lékařů o této problematice pořádány semináře ve všech krajích, na kterých přednášeli členové Institutu metabolického syndromu v čele s prof. MUDr. Hanou Rosolovou, DrSc., prof. MUDr. Richardem Češkou, CSc., a doc. MUDr. Miroslavem Součkem, CSc. Na semináři se aktivně podíleli také praktičtí lékaři zabývající se touto problematikou (např. MUDr. Igor Karen, MUDr. Zdeněk Hamouz).
Zdroj: