Laskerova cena pro kardiochirurgy

Mezi čtyřmi letošními laureáty ceny Alberta Laskera jsou Alain Carpentier (74 let) z Georges Pompidou Hospital v Paříži a Albert Starr (81 let) z Providence Health System v americkém Portlandu, vědci, kteří vyvolali revoluci v kardiologii.

A. Starr spolu se svým partnerem, inženýrem Lowellem Edwardsem, vynalezli jako první na světě úspěšnou arteficiální chlopeň; Carpentier zase poprvé využil animální chlopeň pro humánní implantace. „Starr spolu s Carpentierem otevřeli éru valvulárních náhrad a významně tak přispěli k prodloužení života milionů lidí,“ uvedla Evelyn Strauss z Nadace Alberta a Mary Laskerových, která cenu uděluje.

A. Starr a L. Edwards v roce 1958 představili první mechanickou srdeční chlopeň, jež sestávala z volně plovoucího míčku uzavřeného ve speciální kleci. Toto inovativní řešení na rozdíl od dosavadních klasických experimentálních modelů významně snížilo riziko koagulace. O dva roky později provedl A. Starr s tímto modelem vyrobeným ze silikonu a tvrdého teflonu první úspěšnou operaci mitrální chlopně pacientovi, jenž poté žil plných deset let, než se zabil pádem ze žebříku.

Nadále riziko koagulace

Rok po této světově první implantaci arteficální mitrální chlopně, L. Edwards a A. Starr vyvinuli umělou aortální a záhy poté i trikuspidální chlopeň. A. Starr také v roce 1963 poprvé pacientovi operoval všechny tři tyto chlopně najednou. Oba vědci pokračovali v dalším vývoji arteficiálních chlopní, přičemž kuličkový koncept doplnili i věrnější imitací lidských chlopní. Významným nedostatkem Starrovy metody však byla nutnost celoživotní antikoagulace, což byl velký problém zejména pro ženy v produktivním věku, které ještě chtěly mít děti.

Carpentier přichází s bioprotézou

V roce 1964 použil A. Carpentier Starrovu chlopenní náhradu u pacienta, jenž však po několika týdnech v souvislosti s dislokací trombu vzniklého na implantátu utrpěl iktus, jehož následkem byl trvale paralyzován. Proto se A. Carpentier rozhodl použít prasečí chlopně pro humánní aplikaci a pro tento účel vyvinul sterilizační technologii s využitím glutaraldehydu, která měla efektivně redukoval rizika imunologické reakce. Později k výrobě svých bioprotéz využil teflonem potažené kovové kostry, přičemž tato kombinace animálních a teflonových chlopní umožnila produkci širokého sortimentu chlopenních náhrad. První Carpentierova bioprotéza byla použita v roce 1968 a pacient s ní žil 18 let. Kvalita pacientova života byla zvýšena tím, že nebyla nutná trvalá antikoagulační medikace. Nevýhodou však byla nižší životnost animálních náhrad, a proto se příliš nedoporučovaly mladším pacientům.

Následovala spolupráce

A. Starr byl Carpentierovým objevem uchvácen, přestože Francouz jím ohrožoval Američanův úspěch. Místo aby se stali rivaly, začali oba spolupracovat na vývoji standardizované bioprotézy různých velikostí. Starr s Carpentierem dodnes zůstali blízkými přáteli.

A. Carpentier dále také pokračoval ve vývoji chirurgické techniky, často proto nazývané „francouzská korekce“, která se zaměřovala preferenčně na využití všech možností k reparaci poškozených chlopní, zatímco náhrada chlopní měla být až druhým řešením. Jeho klíčovou inovací u těchto záchovných operací je tzv. Carpentier‑Edwardsův prstenec, jenž stabilizoval a remodeloval struktury, které chlopeň fixují. Dařilo se mu tak zlepšit funkci chlopně natolik, že již nebylo nutné přikročit k její náhradě. Ani při této strategii nebyla nutná antikoagulace.

Rozvoj kardiochirurgie

V současné době je celosvětově realizováno více než 300 000 chlopenních náhrad ročně. V USA jde o druhý nejčastější kardiochirurgický zákrok po operaci koronárního bypassu. O něco více než polovina implantovaných chlopní je stále ještě mechanické povahy, ale díky vzrůstající životnosti stále roste podíl chlopní animálního původu, a to i u mladších pacientů.

Steinman a Fauci

Třetím letošním laureátem Laskerovy ceny byl Ralph M. Steinman (64 let) z Rockefeller University v Manhattanu, který objevil dendritické buňky, jež startují kaskádu imunologických reakcí organismu při mikrobiální infekci. Tyto buňky jsou nyní základem experimentální onkologické terapie a léčby dalších onemocnění.

Čtvrtým vítězem v širokém zástupu kandidátů byl Anthony S. Fauci (66 let), mezinárodně uznávaný imunolog, který je hlavním architektem dvou programů Bushovy administrativy zaměřených na boj proti AiDS a na protiopatření při bioteroristickém útoku.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 28/2007, strana A1

Zdroj: