Labužnictví batolat? Rizikový faktor pozdější obezity

Batolata, která jedí více sladkostí, i když nejsou hladová, mají v průměru vyšší tělesnou hmotnost než jejich vrstevníci, kteří jich jedí méně. Přitom tuto skutečnost podle nové studie nikterak neovlivňují charakteristiky matek nebo rodiny.

Výzkumníci sledovali reakce více než dvou set batolat na lákavé potraviny. Dítěti byla po typickém obědu nabídnuta sladkost (koláčky) nebo slaná pochutina (brambůrky aj.) Výzkumník také sledoval reakci dítěte, když mu byly předložené pochutiny po deseti minutách odebrány.

Batolata, která nejvíce jedla sladké, měla vyšší BMI z‑skóre (β = 0,29; 95% CI 0,10–0,48) než batolata, která nejdůrazněji vyjadřovala svůj nesouhlas, když výzkumník po deseti minutách pochutiny odnesl (β = 0,34; 95% CI 0,12–0,56).

„Hédonický příjem sladkých potravin je viditelný, má růstovou tendenci a predikuje váhový přírůstek u dětí mladších tří let věku,“ napsala autorka studie Julie Lumengová z University of Michigan v květnovém vydání časopisu Pediatrics.

Lumengová proto navrhuje novou důležitou strategii intervence ve smyslu redukce příjmu stravy v období, kdy dítě nepociťuje hlad. „K intervencím zaměřených na toto chování by mělo u dětí docházet dříve – ještě před dosažením tří let věku,“ míní autorka.

Batolata se během studie postupně navykala stále výraznějšímu příjmu stravy v době, kdy byla již sytá. Některé prediktory BMI z‑skóre známé v pozdějším dětském věku – mužské pohlaví, vyšší věk a vyšší vzdělání matky – byly všechny významně spojeny s větším celkovým kalorickým příjmem slaných i sladkých jídel.

„Ale batolata, jež upřednostňovala slaná jídla, neměla signifikantně vyšší hodnoty BMI z‑score než děti, které jedly nejméně,“ poznamenala Lumengová.

Zdroj: