Kvalitní rehabilitace po CMP - výhra v loterii

Cesty ke skutečně komplexnímu přístupu k pacientům po iktu se snažil definovat seminář

nazvaný Interoperabilita zdravotní péče a péče následné, který se 22. října konal v budově Senátu Parlamentu České republiky. Celé setkání zahájil 1. místopředseda senátu Petr Pithart. „Náš zdravotnický systém na jedné straně dosahuje obdivuhodně skvělých výsledků, na straně druhé však někdy vidíme nepochopitelné zaostávání. Jako by část těla zdravotnictví byla ochrnutá. Když se soustředí na jeden aspekt choroby, dokáže bodově skvěle zasáhnout, je však až překvapivě neúčinné, když má zapůsobit komplexně. Uniká mu to, co je před akutní fází nemoci, i to, co je po ní,“ uvedl P. Pithart.

Pořadatelem konference bylo Sdružení pro rehabilitaci osob po cévní mozkové příhodě, které se na problematiku následné péče o pacienty po iktu soustavně zaměřuje již od roku 1991.

„Lůžka následné péče jsou naplněna, další kapacita není. Umístit kamkoli ležícího pacienta, navíc inkontinentního, je někdy nadlidský výkon. Buď je propuštěn domů, kde se mnohdy neděje vůbec nic, nebo se dostane do takového zařízení následné péče, které nevyhovuje jeho potřebám,“ řekla zástupkyně sdružení MUDr. Alena Cabalová.

Velmi často je tak jediným cílem nalezení jakékoli péče, požadavky na rehabilitaci jsou už vnímány jako luxus. Ostatně v mnoha LDN probíhá rehabilitační péče spíše systému navzdory než jako systematická a pojišťovnou podporovaná činnost. „Mé oddělení je vlastně sponzorem naší LDN, protože ze svých prostředků hradí náklady na fyzioterapeuta, který se tam pacientům věnuje. On sám svou práci v LDN vykázat nemůže,“ uvedl příklad MUDr. Václav Meluzín, primář Centra léčebné rehabilitace nemocnice Prostějov.

Peníze, které dáváme na akutní péči, přicházejí vniveč

Podle specialisty na financování zdravotnictví MUDr. Petra Fialy jsou úhrady následné péče takové, že mohou přivést vniveč veškeré úsilí akutní medicíny. „Jestliže nebude celý segment následné péče konsekventně řešen, budeme vydávat desítky tisíc korun na trombolýzu, monitoraci a CT vyšetření, pokud však pacienta z kliniky přeložíme někam, kde nejsou peníze na fyzioterapeuta a léky, například nízkomolekulární heparin, tak nemocní budou plegičtí a afatičtí až do smrti. Všechno je to v penězích. Pokud budou peníze, dokážeme kvalitní péči zajistit,“ řekl P. Fiala.

Moderní chápání rehabilitace má i svou psychosociální složku. O tom, jak je to důležité, se zmínili i samotní pacienti. „Mně osobně například velmi chyběla psychologická pomoc. K psychologovi jsem se dostal až po roce od příhody. Teď vidím, jak moc bych ho potřeboval již během pobytu v nemocnici, když jsem najednou nemohl komunikovat s okolím. Nemluvil jsem rok a půl, skoro dva roky nečetl, půl roku jsem byl na vozíku. To samozřejmě kladlo na psychiku obrovskou zátěž,“ řekl jeden z pacientů Jan Dohnálek, který svým vystoupením dokázal, že svou afázii již téměř překonal.

Paralela s kardiologií pokulhává, pokud jde o finance

O akutní péči o nemocné s iktem hovořil prof. MUDr. Pavel Kalvach, CSc. z Neurologické kliniky FN Královské Vinohrady v Praze. „Pokud přejeme úspěch jiným oborům, těžko můžeme snížit mortalitu s cévními mozkovými příhodami spojenou. Vysoká absolutní čísla ve vyšších věkových kategoriích nejsou sama o sobě varovná, jde o to tato úmrtí posunout do co nejvyššího věku,“ uvedl.

Ve své akutní fázi se iktus v mnohém podobá akutnímu infarktu myokardu. „Řešíme podobné problémy jako kardiologové, ale kardiologie má několikanásobně více prostředků, a tak zde vznikla vzhledem k neurologii významná disproporce. Například ve Švédsku šest procent výdajů na zdravotnictví jde na ikty, o tom si můžeme jen nechat zdát,“ řekl prof. Kalvach.

Podle konsensu předních neurologů by měla na 100 000 obyvatel připadat minimálně čtyři iktová lůžka. K naplnění tohoto požadavku České republice téměř dvě stě lůžek chybí. „Navíc nám týmy, které máme, rozkládá masová fluktuace sester a také lékařů. Personál musí mít pro pacienta s akutní CMP rozevřenou náruč, ne se kvůli nedostatku zkušeností děsit, že se něco takového stane, a pak váhat. Už samotný fakt, že se pacient dostane na řádnou iktovou jednotku, u něj snižuje pravděpodobnost úmrtí i disability. V USA si spočítali, že se iktová jednotka významně vyplácí i finančně. Pokud je pacient bezprostředně po cévní mozkové příhodě hospitalizován na takovém specializovaném pracovišti, za první rok následné péče se ušetří průměrně 5 500 dolarů. My do následné péče tolik neinvestujeme, tak si na ni ani nemůžeme takto ušetřit,“ dodal prof. Kalvach.

Diskuse o uceleném iktovém programu se v České republice již několik let točí v kruhu. MUDr. Stanislava Pánová, ředitelka Odboru zdravotních služeb ministerstva zdravotnictví, uvedla, že vedení resortu tento problém vnímá. „V současnosti probíhají jednání s cerebrovaskulární sekcí České neurologické společnosti. Provedli jsme také dotazníkové šetření v jednotlivých nemocnicích. Devadesát procent zařízení nám již odpovědělo, jaké mají pro tuto péči vybavení věcné i personální a jaký je jejich potenciál pro vznik iktového centra. Obávám se ale, že těžko překročitelným limitem bude počet zdravotníků pro tuto péči kvalifikovaných, a to jak lékařů, tak sester,“ shrnula S. Pánová.

Zdroj: