Které kompetence by mohly převzít sestry?
Jde o jednoznačný trend
Sestry podle mého názoru volají po vyšších kompetencích oprávněně. Vyplývá to ze dvou skutečností. Za prvé jsou čím dál vzdělanější, to je obecný trend v mnoha evropských zemích, i když ne ve všech. Za druhé se práce kvalifikovaných zdravotníků zdražuje a i v budoucnu bude čím dál dražší. To přinese z ekonomického hlediska logický tlak na to, aby kompetence, které lze přenést na pracovníka s nižším platem, ten méně placený také převzal, což samozřejmě platí i o vztahu lékař–sestra. V současné době je mnoho činností, které by sice měl dělat lékař, ale v praxi je vykonávají sestry. To by se mělo jasně říci a stanovit podmínky, která sestra a s jakým vzděláním tyto výkony může provádět oficiálně. Prostor je zde velký. V USA například sestry (samozřejmě po zvláštní přípravě) dělají základní sonografické vyšetření, a teprve když shledají anomálie, volají lékaře. Stejně tak si dovedu představit, že sestra (opět po standardizovaném zaškolení) bude hodnotit EKG a lékaře bude informovat, teprve když křivka není fyziologická. Takových věcí je celá řada. Stále častější pověřování sester činnostmi, které doposud vykonávají lékaři, je jednoznačný trend.
Prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc.,
předseda České onkologické společnosti ČLS JEP
Sestry by mohly vést anestezii, ale až po úvodu
V oblasti anesteziologie v některých zemích (například severských) vykonává určité anesteziologické činnosti střední zdravotnický personál. Je to dáno zejména nedostatkem kvalifikovaných lékařů v oboru. V souvislosti s tímto aktuálním nedostatkem se o podobných možnostech hovoří i v zemích, které byly v oblasti svěření anesteziologických činností do rukou středního personálu dosud zvláště konzervativní (Velká Británie, Německo). Úvod do anestezie, zajištění průchodnosti cest dýchacích a ukončení anestezie by mělo zůstat v kompetenci oborového lékaře. Vedení anestezie po úvodu a zajištění průchodnosti cest dýchacích u plánovaných nekomplikovaných operačních výkonů by bylo možno svěřit do rukou vycvičeného kvalifikovaného středního zdravotnického personálu při zajištění rychlé dostupnosti odborníka se specializovanou způsobilostí v oboru anesteziologie a resuscitace. Toto nic nemění na skutečnosti, že v dovednostech zajišťujících průchodnost cest dýchacích (minimálně supralaryngeálních) by měl být střední zdravotnický personál oboru anesteziologie a resuscitace trvale a důsledně cvičen. Ideálním prostředím pro takovou činnost jsou centrální operační sály, kde by kvalifikovaný lékař mohl poskytovat zázemí několika operačním sálům. Pravdou však zůstává, že stávající platná Koncepce oboru anesteziologie a resuscitace umožňuje provádění anesteziologických výkonů výlučně lékaři oboru anesteziologie a resuscitace.
V oblasti intenzivní péče by asi měl být střední zdravotnický personál vycvičen vedle periferních žilních kanylací i v kanylaci periferních tepen pro účely invazivní monitorace a odběru arteriální krve, elektroimpulsoterapii akutních život ohrožujících stavů (elektrické defibrilaci) a léčbě chronických ran. Výkony zatížené možností závažných komplikaci, zvláště invazivní, je nutno ponechat v kompetenci lékařů.
MUDr. Jan Šturma, CSc.,
Klinika anesteziologie a resuscitace FN Královské Vinohrady Praha
Poradna jako doména dětských sester
Systém péče o dítě má v našem státě dlouholetou tradici. Díky ní se vytvořil systém pravidelné komunikace ordinací praktických lékařů pro děti a dorost s rodiči a především jejich dětmi. Podstatnou částí této komunikace je systém tzv. poraden, kdy dochází k poradě rodičů s lékařem nejčastěji na téma sledování správného růstu a vývoje dítěte. Osobně si umím představit, že tato poradna bude doménou dětských sester. Ty by pak prováděly základní filtr, a teprve pokud by bylo vysloveno podezření na počínající anomálii, bylo by vše předáno k posouzení lékaři. Druhou sférou pro naše dětské sestřičky by pak mohla být základní edukace o režimu při běžných nemocech, jako jsou například katary horních cest dýchacích a poruchy pasáže zažívacím traktem. No a konečně třetí sférou by mohla být telefonická konzultace nekomplikovaných nemocí případně spojená s návštěvou sestry v rodině. S otázkou kompetencí je nutno ale dořešit otázky možných právních dopadů v případě pochybení apod.
MUDr. Pavel Neugebauer,
předseda Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR
Nemám pocit, že by sestry o rozšíření kompetencí příliš stály
Osobně se se sestrami, které volají po rozšíření svých kompetencí, nesetkávám. Mám spíše pocit, že mnohé přemýšlí o tom, jak by se kompetencím v aktivní ošetřovatelské péči vyhnuly. Zdravotní stav může pomocí klinického vyšetření hodnotit pouze lékař, nelékař může hodnotit jednotlivé funkce pomocí stanovených kritérií, tím myslím například zahájení kardiopulmonální resuscitace, intubaci nebo zavedení infuze krystaloidů.
Uvítal bych, kdyby se sestry vzdělaly natolik, aby ordinace lékaře chápaly jako pasivní ošetřovatelskou péči a s řemeslnou zručností, pečlivostí a empatií ji dovedly přesně plnit, a dále aby dovedly identifikovat pacientovy potřeby v oblasti aktivní ošetřovatelské péče – zhodnocení potřeb a naplánování úkonů vedoucích ke splnění ošetřovatelského plánu. Tolik k odborné stránce. K tomu pak ještě mohou sestry díky vzdělání dělat kariéru funkční – postoupit do manažerských funkcí od nižšího po nejvyšší management. V to jim (ale nejen jim) komplikuje situaci fakt, že činnosti jako logistika oddělení nebo personální práce na úrovni středního článku řízení vlastně ani nemohou převzít, protože zde není co přejmout. Tyto aktivity jsou obvykle vykonávány nahodile a nekoncepčně. Personalistika chybí, je redukována na zpracování podkladů pro výplatu za splněné hodiny. Není hodnocení pracovníků, není plán rozvoje každého z nich, chybí systemizace míst atd.
MUDr. Otakar Buda, MBA,
Vedoucí oddělení řízení kvality FN Motol, Praha
Zdroj: