Která dieta je nejlepší?

Úkolem prospektivní randomizované klinické studie bylo zjistit, která ze čtyř vybraných diet reprezentujících široké spektrum příjmu sacharidů je nejefektivnější. K porovnání byly zvoleny následující diety: Atkinsova dieta omezující příjem sacharidů, Ornishova dieta omezující tuky, Zone dieta omezující příjem potravin s vysokým glykemickým indexem a zvyšující přívod bílkovin a behaviorální lifestylová LEARN dieta, jež je sestavena podle US Dietary Guidelines a znamená mimo jiné mírně vyšší příjem sacharidů. Celkem 311 zdravých premenopauzálních žen ve věku 25 až 50 let a s BMI od 27 do 40 kg/m2 bylo randomizováno do čtyř skupin s příslušnou dietou. Po 12 měsících byly záznamy sledovaných žen vyhodnoceny a jako nejúspěšnější se ukázala být metoda podle amerického lékaře Atkinse. Skupina žen dodržujících tuto dietu totiž vykázala nejvyšší průměrný úbytek tělesné hmotnosti (o 4,7 kg). Druhé místo pomyslného žebříčku obsadila dieta vyvinutá americkým lékařem Deanem Ornishem s průměrným úbytkem váhy ve skupině 2,6 kg, kupodivu až na třetí příčce se umístila LEARN dieta s průměrným hmotnostním poklesem 2,2 kg a jako poslední Zone dieta, která vedla ke snížení hmotnosti o 1,6 kg.

Atkinsova dieta nejúčinnější

Už v období mezi druhým a šestým měsícem testu byly váhové změny ve skupině s Atkinsovou dietou signifikantně vyšší než u všech ostatních skupin. V této skupině žen došlo rovněž ke zlepšení profilu jejich krevních lipidů a byl zde zaznamenán i signifikantně vyšší pokles krevního tlaku než u nemocných řídících se ostatními vybranými dietními režimy. „Lidé s nadváhou a obezitou mají zvýšené riziko morbidity a mortality spojené s mnoha akutními a chronickými onemocněními včetně hypertenze, dyslipidémie, koronárního syndromu, diabetu, některých typů karcinomu atd. Jak stoupá počet obézních lidí, tak se exponenciálně zvyšuje i počet různých diet zaměřených na redukci nadváhy,“ komentuje problematiku profesor Joseph Varon z University of Texas Health Science Center v Houstonu. Podle něj je studie porovnávající úspěšnost jednotlivých diet velmi zajímavá a neprokázala odůvodněnost obav některých odborníků z nepříznivých účinků nízkosacharidové diety na lipidové profily a na krevní tlak. Připomněl však, že dosažení dlouhodobého zlepšení v hodnotě BMI znamená trvalou adherenci k dietnímu režimu.

Jakákoli dieta vede k úbytku váhy

„Obézní pacienti mají často před příchodem do obezitologické ambulance zkušenosti s různými typy diet včetně zmiňované Atkinsovy diety. Tyto dietní pokusy sice vedou většinou k poklesu tělesné hmotnosti, ale bohužel pouze na přechodnou dobu s následným jo‑jo efektem,“ uvedla MUDr. Dagmar Matějková z Centra pro léčbu obezity na I. interní klinice FN v Plzni. „Podíváme‑li se do historie dietní léčby diabetu, zjistíme, že poměr sacharidů a tuků ve stravě se měnil. Například na vrcholu rozvoje Egypta převládaly v dietě sacharidy, v 18. století dominovaly v Anglii tuky a po objevu inzulinu začaly opět převládat sacharidy. V současnosti přestávají být striktní diety oblíbené. Dietologové se zabývají spíše složením dietního tuku než celkovým množstvím tuku v dietě. Můžeme pozorovat odklon od nasycených mastných kyselin, které jsou nahrazovány nenasycenými mastnými kyselinami – tzv. středomořskou dietou. Z uvedeného článku je zřejmé, že pravidelné dodržování jakékoli diety vede k poklesu hmotnosti. Nejvýhodnější poměr cukrů a tuků v dietě diabetika zůstává po mnoho století nejasný,“ uvedl ve svém komentáři doc. MUDr. Zdeněk Rušavý, Ph.D., z Diabetologického centra 1. interní kliniky FN v Plzni.

Neexistuje ideální dieta

„Obezita se šíří tak rychle, že již v roce 2000 vyhlásila Světová zdravotnická organizace obezitu za epidemii 21. století,“ upozorňuje místopředseda České obezitologické společnosti prof. MUDr. Martin Fried, CSc. Velmi závažným jevem je podle něj nejen aktuální počet obyvatel postižených obezitou, ale především neustálý nárůst její prevalence, a to nejen u dospělé populace, ale také u dětí. Obezita, a zvláště její vyšší stupně (BMI > 35 kg/m2), způsobuje další závažná přidružená onemocnění (jako například diabetes 2. typu, hypertenzi, poruchy lipidového metabolismu) a vede ke zvýšenému výskytu některých druhů karcinomů a celé řady dalších chorob. Výsledkem je výrazné zkrácení délky života (například 25letý obézní evropský muž má více než desetinásobně vyšší riziko, že zemře předčasně, než jeho neobézní protějšek).

Častější pracovní neschopnost a nezaměstnanost

Léčení obezity a k ní přidružených onemocnění je extrémně zatěžující pro všechny evropské zdravotní systémy. „Dnes neexistuje ‚ideální‘ a jednoduchý způsob léčby obezity. Léčba obézních, především těch s BMI > 30 kg/m2, by měla být v rukou multidisciplinárního týmu odborníků. V takovém týmu by měli být zastoupeni: internista‑obezitolog, dietolog, psycholog, bariatrický chirurg a u závažněji nemocných by se na jejich léčbě měli podílet i diabetolog, gastroenterolog, fyzioterapeut/ rehabilitační pracovník a další,“ míní prof. M. Fried. Podle něj dietní režimy samy o sobě (ať již se jedná o jakýkoliv typ diety) bývají často u nemocných s vyšším stupněm obezity dlouhodobě neúspěšné, protože pacienti po čase znovu přibývají na váze. Mnohem efektivnější jsou kombinované přístupy k léčbě obezity, například dietní a pohybový režim spolu s farmakoterapií. U neúspěšných pacientů přichází v úvahu i chirurgická léčba (bariatrická chirurgie). I u nižších stupňů obezity je vhodné kombinovat dietní režim alespoň s pohybovou aktivitou. „Prezentovaná studie je sice zajímavá, ale vzhledem k tomu, že do ní byly zahrnuty skupiny pacientek s BMI 27 až 40 kg/ m2, lze předpokládat, že i přes počáteční váhové úbytky dosažené Atkinsovou dietou nebudou poklesy váhy u pacientek s BMI > 35 kg/m2 dlouhodobě udržitelné,“ podotkl prof. M. Fried.

A co si myslí „hubnoucí doktorka“?

„Tato studie je mi známá a z mého pohledu obsahuje málo údajů, které by dovolily porovnat skutečný dopad ročních stravovacích změn na zmiňovanou skupinu žen,“ uvedla MUDr. Kateřina Cajthamlová, „hubnoucí doktorka“ známá z televizních pořadů. Podle ní se autor například nezabývá rozdíly ve vstupních jídelníčcích zkoumaných žen (úrovní podvýživy, hladovění či naopak přemírou příjmu některé živiny či kalorií), dále autor neuvádí údaje z předchorobí (onemocnění diabetem či poruchou glukózové tolerance, ledvinným či jaterním onemocněním nebo chorobami štítné žlázy), statisticky nehodnotí dopad důležitého rozdílu v porovnávaných dietách – dodávání stopových prvků a vitaminů (u Atkinsovy diety je dodávání těchto substancí prakticky zásadní doplňkovou částí diety). Studie také nezmiňuje úroveň sportovní aktivity sledovaných žen a porovnání změny těchto aktivit u jednotlivých skupin dietujících. „Ve studii dále nenacházím porovnání vstupních a výstupních dat aktivní tělesné hmoty, tuku a vody v těle zkoumaných žen – studie hodnotí pouhý, z mého pohledu velmi diskutabilní, absolutní údaj ‚úbytek hmotnosti‘ bez porovnání relativních hodnot – alespoň zhodnocení procent úbytku celkové hmotnosti ve vztahu ke vstupní hmotnosti zkoumaných žen, natož přesnější pokles procenta tuku v těle žen při zlepšení percentuálního zastoupení zavodněné aktivní hmoty v těle,“ připomněla MUDr. Cajthamlová. „Vcelku lze souhlasit se závěrem, že hlavní podíl na zhubnutí má dodávání kvalitních bílkovin v dostatečném množství spolu s vitaminy a stopovými prvky, což splňují diety podobné Atkinsově. K metodologii a porovnávání údajů jen z hlediska hmotnosti mám ale značné výhrady, stejně jako vůči vyznění, které podporuje názor, že zlepšení zdravotního stavu obézních souvisí hlavně s dietou a nikoli především s fyzickou aktivitou. Zastávám názor, že by taková studie zasloužila multicentrický přístup,“ poznamenala Cajthamlová. Podle zkušeností MUDr. Kateřiny Cajthamlové a jejího spolupracovníka Ing. Petra Havlíčka diety s vyšším zastoupením proteinů mají výrazný efekt na tvorbu svalové hmoty tehdy, pokud zkoumaná osoba dodržuje pravidelný fyzický pohyb v rozsahu individualizované aerobní zátěže po dobu minimálně jedné hodiny denně a zároveň zůstává zachován požadavek snížení příjmu celkové energie v potravě v rozmezí 0,8 až 0,9násobku BMR (bazální metabolický obrat získaný standardním výpočtem z váhy, výšky a věku pacientky či z vyšetření bodystat nebo kalorimetrického). „Tímto způsobem dochází u žen k relativnímu úbytku tukové tkáně a nárůstu aktivní zavodněné hmoty, k úpravě tolerance glycidů, koncentrace krevních lipidů a k úpravě hladin krevního tlaku v přímé úměře a souvislosti s úrovní fyzické aktivity sledované hubnoucí ženy. Studie s těmito závěry se připravuje k publikaci v nejbližší době,“ dodala MUDr. Cajthamlová.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 20/2007, strana A8

Zdroj: