Krizová intervence víří vášně
„Ředitel Psychiatrické léčebny Bohnice v Praze MUDr. Ivan David, CSc., by měl být odvolán,“ nechal se na sklonku května slyšet psychiatr pražského Denního psychoterapeutického sanatoria Ondřejov MUDr. Martin Jarolímek. Připojil se tak k protestu svých kolegů z Centra krizové intervence (CKI), které působí v rámci bohnické psychiatrické léčebny a jehož provoz ředitel David kvůli údajné ztrátovosti od 1. června výrazně omezil. „Celá kampaň mi připadá směšná,“ reagoval v telefonickém rozhovoru pro MT I. David. „Stojí za ní sekta lidí, kteří sami sebe považují za představitele psychiatrie a tvrdí, že ambulantní péče může nahradit péči ústavní. Pravda je přesně opačná. Každá hospitalizace je selháním péče ambulantní. Dalším nesmyslem je jejich představa o přesunutí pacientů z lůžkové péče do komunitních center. Tato centra mají smysl jako doplňková forma péče v procesu resocializace pacientů. Ti, kdo tvrdí něco jiného, se naivně domnívají, že kdyby se zrušily léčebny, začaly by jim zdravotní pojišťovny proplácet komunitní péči – a ve mně proto vidí překážku,“ řekl MT I. David. V telefonickém rozhovoru odmítl i další argumenty odpůrců omezení provozu CKI. Za demagogické tvrzení matoucí veřejnost označil například mediálně prezentované tvrzení, že „sebevrazi se nebudou mít v Praze kam obrátit“. Podle I. Davida mají k dispozici mimo jiné krizové centrum RIAPS, které provozuje (a jeho ztráty dotuje) pražský magistrát. Odbornou pomoc, kterou nabízelo bohnické CKI, pak pacienti najdou jen o 50 metrů vedle – na Oddělení centrálního příjmu bohnické psychiatrické léčebny. Ředitel David také MT řekl, že si nemyslí, že by CKI vysloveně nebylo užitečné, ale v situaci, kdy léčebně rostou náklady, kterým neodpovídá adekvátní růst příjmů, je omezení provozu centra s jeho personálními nároky cestou, jak se nepropadat do další ztráty. „V CKI pracovalo 11 zaměstnanců na 7,5 pracovního úvazku. Navíc tam bylo zaměstnáno dalších 12 externistů, z nichž každý odsloužil dvě až tři noční služby měsíčně. Ztráta, která činila kolem čtyř milionů korun ročně, rok od roku stoupala s tím, jak rostly osobní náklady,“ dodal I. David.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 19/2007, strana B1
Zdroj: