Krize nás donutí rozumněji využívat finance

Máte zkušenosti jako poradce ministra zdravotnictví na Slovensku, řídil jste tamní nemocnice. Českou republiku znáte také, jezdíte sem často kvůli své současné práci. Můžete porovnat české a slovenské zdravotnictví?

Já bych je nerad srovnával. Obě zdravotnictví byla budována jako jeden systém podle společné koncepce. Cílem obou systémů bylo a je poskytovat kvalitní zdravotní péči a to se jim oběma jednoznačně daří. Otázkou je, za jakou cenu.

Podle studie Health Consumer Powerhouse z roku 2008 Slovensko v oblasti zdravotnictví značně zaostává za západní Evropou. Studie také zmiňuje velkou míru korupce. Souhlasíte se závěry této studie a jaké jsou podle vás největší problémy zdravotnictví na Slovensku?

Neznám zmiňovanou studii, a proto se k ní neumím kvalifikovaně vyjádřit. Nevím, z jakých pramenů čerpá, ani na základě jakých kritérií dospěla ke svým závěrům. Co se týče korupce, ta u nás opravdu existuje a je velikým problémem. Je však férové přiznat, že není a nikdy nebyla výhradně slovenským specifikem. Vyskytuje se všude, i v Česku a je naším společným cílem s ní bojovat.

Nebylo by řešením zavést platbu za nadstandardní služby, jak to zamýšlí Ministerstvo zdravotnictví v ČR?

Nechci komentovat záměr Ministerstva zdravotnictví České republiky. Nicméně se domnívám, že platba za nadstandardní péči nevyřeší základní problém systému a tím je jednoznačně nadspotřeba zdravotní péče. Můžeme ji zmírnit, ale úplně ji odstranit nemůže. Na Slovensku poplatky za nadstandardní služby máme a naše zdravotnictví se stejně pořád zadlužuje.

Jak na Slovensku vypadá vzdělávání lékařů?

O vzdělávání zdravotníků se u nás stará Slovenská zdravotnická univerzita, která je přímo financována Ministerstvem zdravotnictví SR. Existují zde pregraduální i postgraduální vzdělávání s možností vědecké práce. Ukazuje se, že tento systém funguje.

Světem momentálně hýbe finanční krize. Dotkne se podle vás nějak zdravotnictví?

Není dne, kdy by nevyšel v novinách článek o krizi. A krize to rozhodně je. Pokud jde o její dopady na zdravotnictví, i na vašich stránkách jsem se již zmínil o tom, že jejím rozhodujícím efektem bude růst nezaměstnanosti a s ní spojený pokles výběru pojistného. Zdravotní pojišťovny vyberou méně prostředků, než přepokládali, a proto se také sníží jejich platby poskytovatelům. Jak veliký tento pokles bude, ukáže čas. Mluví se o miliardách korun.

Když tak nad tím přemýšlím, jeden pozitivní efekt by krize přece jen mít mohla – a sice racionálnější alokaci prostředků. Uvidíme, do jaké míry se dokážeme poučit.

Působil jste jako ředitel nemocnice. Jak se díváte na privatizaci nemocnic a zavádění konkurence?

V zásadě pozitivně, konkurence je vždy dobrá. Snižuje ceny a zvyšuje kvalitu. Musí být ale v čem si konkurovat.

Pracoval jste také jako poradce ministra zdravotnictví? Jak působení v takové funkci vypadá?

Nevím, jak vypadá dnes, ale tehdy to fungovalo tak, že ministr měl na každou problematiku okruh svých poradců, se kterými se radil. Jedním z nich jsem byl i já. Nebyla to žádná výkonná funkce, spíš šlo o jakousi konzultační činnost. Na druhé straně musím říct, že to bylo pro mne velmi poučné a inspirativní.

Jak vidíte české a slovenské zdravotnictví do budoucna?

Nechci se stylizovat do pozice prognostika. Domnívám se však, že dřív nebo později se budeme muset zabývat otázkou jak dál. Ceny léků a technologií totiž stále rostou a stávající systém financování bude postupně ztrácet schopnost je zaplatit. Alternativou bude model osobních zdravotních účtů. Uvidíme, jestli dokážeme najít odvahu pro jeho zavedení.

Doslova fenoménem poslední doby jsou zdravotnické poplatky. Jak se k nim stavíte? Jak jste vyřešili tento problém na Slovensku?

Já bych nerozděloval problém poplatků na otázku České republiky a Slovenska – spíš bych se ptal: poplatky ano, či ne ?

Myšlenka poplatků ale není nijak nová. My jsme je na Slovensku zaváděli před několika lety s cílem omezit neustále rostoucí spotřebu zdravotní péče. Pochopitelně to byl velmi nepopulární politický krok, existovala však vůle jít do toho, podstoupit riziko spojené s jejich zavedením.

Pokud bych měl dnes hodnotit efekt zavedení poplatků u nás, byl bych hodně zdrženlivý. Zdravotní péče je totiž dominantně financovaná prostřednictvím veřejného, a proto povinného zdravotního pojištění. Jakákoli spoluúčast pacienta je při zachování tohoto modelu jen jakýmsi doplňkem. Nic víc.

Skutečné řešení problému ekonomické neefektivnosti zdravotnictví, který mají poplatky odstranit, vidím v něčem úplně jiném. A sice v nahrazení zdravotního pojištění zdravotním spořením tak, aby pojištěnec, který se rozhodne zdravotní péči nečerpat, mohl svou pojistnou platbu ušetřit. A to se dá jedině a jen zavedením osobních zdravotních účtů. První zkušenosti s jejich zavedením přicházejí z Jihoafrické republiky, Singapuru a zčásti také ze Spojených států a jsou velmi povzbudivé.

Zdroj: