Křída a tabule už dávno nestačí

Výše citovaná slova pronesl v úvodu 1. celostátní konference lékařských fakult ČR MEFANET 2007 prof. MUDr. Stanislav Štípek, DrSc., proděkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. „Učitelům a studentům lékařských a zdravotnických oborů k tradičním přednáškám, seminářům a praktické výuce přibyly nové a dokonalejší způsoby předávání informací. Student má k dispozici ozvučená a pohybující se schémata, ozvučené prezentace a přednášky, výukové filmy či interaktivní systémy reagující na jeho zásahy a simulující změny v lidském těle.“

Učitel může podle prof. Štípka ze zmíněných prostředků sestavit celý výukový kurs na určité téma, do kterého z různých elektronických archivů zařadí nejvhodnější pomůcky - sváže je do logického celku, vybaví komentáři, dotazy či testy. Tak studenta efektivně vede „džunglí“ obrovského množství informací.

Student v centru dění

Nad nutností změnit pohled na vzdělávání studentů se zamýšlela RNDr. Danuše Bauerová, Ph.D., z Institutu inovace vzdělávání Vysoké školy báňské - Technické univerzity v Ostravě: „Otázka podle mého názoru nezní, jak využívat informační a komunikační technologie (ICT) ve vzdělávání, ale jak se vzdělávat v realitě zcela nové - revolučně změněné přítomností právě ICT. Středověká medicína by také neopustila své hranice, pokud bychom neopustili paradigma, že všechny nemoci mají svůj původ v krvi. Stále bychom hledali nové formy pouštění žilou. A podobné je to i se vzděláváním.“

Podle D. Bauerové nejde tolik o to, zda výuka probíhá elektronickou nebo jinou cestou. Podstatné je to, co se student učí a jakou metodologií. „Mohlo by se zdát, že s ?křídou a tabulí` vystačit lze - psát i číst je možno dokonce pohodlněji bez použití elektronického záznamu. Mnohem hůře však lze vyhledávat informace, ale především komunikovat, sbírat interakce, vést otevřený globální dialog, nebo dokonce přijímat či pouze zvažovat znalosti ostatních a reagovat na ně,“ vysvětlila D. Bauerová a dodala: „Je třeba si rovněž uvědomit, že pedagog musí opustit pozici mudrce jako direktivní autority. Protože jedině pokud dochází k rovnocennému dialogu mezi učitelem a studentem, může být proces vzdělávání hodnotný a někam směřující. Student má svou osobní cestu a učitel je jeho průvodcem. Vysokoškolské vzdělávání tedy směřuje k učení založenému na dialogu, ovšem v centru zájmu nestojí pedagog, ale žák.“

Učitelé sami sobě

Projekt MEFANET (MEdical FAculties educational NETwork, , viz MT 33/2007) je horizontálně uspořádanou sítí lékařských fakult, které se rozhodly dobrovolně spolupracovat na zkvalitnění výuky s využitím informačních a komunikačních technologií, na rozvoji e-learningu a lékařských technologií tak, aby byly efektivnější, demokratičtější a lépe dostupné. „MEFANET není pouze synonymem pro e-learning a technickou podporu výuky. Určitě bychom chtěli stimulovat vytváření meziuniverzitních týmů, standardizovat metodické postupy a především dát podnět k vybudování jednotné sítě výukových portálů s přístupem pro studenty z kterékoli lékařské fakulty ČR a v budoucnosti pravděpodobně i ze Slovenska,“ prezentoval současné hlavní priority projektu doc. RNDr. Ladislav Dušek, Ph.D., z Institutu biostatistiky a analýz Lékařské a Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. „Každá fakulta bude pochopitelně svébytným subjektem, ale princip vyhledávání, třídění, uspořádání nebo shánění autorských práv bude jednotný. To považuji za vrchol činnosti MEFANET, protože pak budou všechny ostatní aktivity díky vzájemnému sdílení a prostupnosti materiálů na dobrovolném principu mnohem jednodušší - pochopitelně při respektování autorských práv podle platných zákonů. A samozřejmě pokud se spojíme, budeme mít také větší šanci získat grantovou podporu.“

Jeden portál pro všechny

Na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně vyvinuli před rokem a půl výukový portál , který byl přijat právě jako základ plošného řešení. Funguje jako veřejné publikační médium s vlastním ISSN číslem. Dílo, které je na něm vyvěšeno, má charakter autorské publikace, projde standardním recenzním řízením, a je tedy citováno. „Samotné publikační zázemí bylo větším stimulem pro pedagogy z lékařské fakulty než finanční odměna. Máme s portálem vynikající zkušenosti. Seznámili jsme se s lidmi z dalších univerzit a výsledkem byla dohoda na vývoji společného portálu lékařských fakult, který umožní plošnou implementaci,“ dodal doc. Dušek. „Fakulty ho mohou převzít jako en bloc software nebo mohou převzít pravidla pro jeho vývoj a navrhnout si vlastní řešení tak, aby bylo kompatibilní s naším. V každém případě získají své vlastní ISSN a budou mít svou vlastní publikační aktivitu. Pokud tedy dokážeme vybudovat jednotnou síť výukových portálů, tak sjednotíme práci učitelů i učitelů-autorů a studentům nabídneme přístup ke všem výukovým materiálům.“

Podle L. Duška to nejcennější na portálech nepředstavují konkrétní vyvěšená díla, ale právě třídicí prvek - vstupní brána, která umožní vyhledávání, sdílení a společné vyvíjení autorských děl. Dalším velkým tématem je sběr obrazového klinického materiálu a jeho databázové uspořádání. Samotné ukládání snímků pro výuku nic neznamená. Obrazy se musejí vést s relačním popisem, aby měly relevantní edukační hodnotu. Do projektu tedy budou přizvána i zdravotnická zařízení, neboť klinický materiál je jejich majetkem.

V diskusi během konference mnohokrát zaznělo, že je obdivuhodné, kolik práce, volného času a především osobního nadšení stojí za vznikem například jednoho e-learningového kursu nebo multimediálního atlasu. Bohužel u nás nejsou tyto aktivity pedagogů zatím patřičně oceňovány a zohledňovány v profesním životě. Přitom je jejich hodnota přinejmenším srovnatelná s odbornými publikacemi v renomovaných časopisech.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 35/2007, strana B5

Zdroj: