Krátce a kauzálně na Pagetovu chorobu
O účincích kyseliny zoledronové v léčbě Pagetovy choroby jsme přinesli informace již v loňském roce (MT 15/2005, MT 19/2005 a též MT 2/2006). Přednášející na symposiích, která se konala koncem ledna letošního roku v Praze a Brně, se zaměřili na praktickou stránku diagnostiky a léčby tohoto chronického onemocnění, přičemž vycházeli jak z vlastních zkušeností, tak ze závěrů klinických studií.Onemocnění historické i současné
Epidemiologií a diferenciální diagnostikou Pagetovy kostní choroby se zabýval Jiří Jenšovský (Osteocentrum ÚVN, Praha). Připomněl, že toto onemocnění poprvé popsal Sire James Paget již v roce 1876, který je nazval osseitis deformans, protože předpokládal jeho zánětlivou etiologii. Nutno podotknout, že příčina choroby zůstává doposud obestřena do jisté míry tajemstvím. Víme však, že se na jejím vzniku podílí dědičné pozadí a uvažuje se o možném vlivu paramyxovirů. Pagetovu chorobu můžeme definovat jako lokalizované benigní multifokální progredující metabolické kostní postižení, pro něž je charakteristická remodelace kosti ve smyslu hypertrofie a abnormální struktury. Primární porucha spočívá ve zmnožení a vystupňování činnosti osteoklastů. Výskyt Pagetovy choroby v populaci se v různých geografických oblastech významně liší; pohybuje se mezi jedním až čtyřmi procenty; její prevalence stoupá s věkem. Avšak až 90 % případů zůstává bez klinických projevů. Z toho vyplývá, že například v USA, kde je prevalence onemocnění asi 1,4 milionu, je diagnostikováno zhruba 400 000 pacientů a jen 100 000 léčeno. Údaje pro Českou republiku k dispozici nejsou.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 4/2006, strana 10
Zdroj: