Krátce

Dupilumab vs. lebrikizumab v léčbě atopické dermatitidy

Nová data založená na nepřímém srovnání ukazují, že u pacientů s atopickou dermatitidou je větší pravděpodobnost zvýšení kvality života při léčbě lokálními kortikosteroidy v kombinaci s dupilumabem než v kombinaci s lebrikizumabem. Při hodnocení účinnosti autoři porovnávali výsledky za 16 týdnů s výchozími údaji pro index plochy a závažnosti ekzému (EASI), globální hodnocení vyšetřovatele (IGA), stupnici numerického hodnocení vrcholového pruritu P (P‑NRS) a index kvality dermatologického života (DLQI). Podkladem pro srovnání byla studie dupilumabu fáze III LIBERTY AD CHRONOS a studie lebrikizumabu fáze III ADhere. Celkově měli pacienti, kteří dostávali kombinaci s dupilumabem, lepší výsledky než pacienti, kteří dostávali kombinaci s lebrikizumabem.

Dupilumab s lokálními kortikosteroidy měl významně vyšší pravděpodobnost dosažení EASI‑75 než lebrikizumab. Také více pacientů užívajících kombinaci s dupilumabem dosáhlo PP‑NRS ≥ 4. Ačkoli údaje po 16 týdnech pro IGA 0/1 a dosažení DLQI ≥ 4 zvýhodňovaly dupilumab oproti lebrikizumabu, výsledky nedosáhly statistické významnosti.

Zdroj: https://www.dermatologytimes.com/view/ analysis‑finds‑higher‑likelihood‑of‑improved‑qol‑ ‑ in‑atopic‑dermatitis‑for‑dupilumab‑vs‑lebrikizumab

Nivolumab + AVD nebo brentuximab vedotin + AVD u pokročilého Hodgkinova lymfomu?

Přežití u pokročilého stadia Hodgkinova lymfomu je lepší při použití brentuximab vedotinu (BV) plus AVD (doxorubicin, vinblastin, dakarbazin) ve srovnání s předchozím standardním režimem ABVD (doxorubicin, bleomycin, vinblastin, dakarbazin). Vzhledem k vysoké míře odpovědí na inhibitor PD‑1 nivolumab u pacientů s recidivujícím Hodgkinovým lymfomem a toxicitě brentuximab vedotinu srovnávali autoři nové studie účinnost a bezpečnost nivolumabu v kombinaci s AVD s brentuximab vedotinem + AVD v multicentrické, otevřené, randomizované studii fáze III u pacientů ve věku 12 let a starších s nově diagnostikovaným klasickým Hodgkinovým lymfomem ve stadiu III nebo IV. Ukázalo se, že nivolumab + AVD zlepšuje přežití bez progrese a má lepší bezpečnostní profil než brentuximab vedotin + AVD. Přežití bez progrese (PFS), primární výsledek, bylo významně lepší u N + AVD ve srovnání s BV + AVD (poměr rizik pro progresi onemocnění nebo úmrtí 0,48). Dvouletý PFS byl 92 procent u N + AVD oproti 83 procentům u BV + AVD (HR 0,45); pouze sedm procent pacientů podstoupilo radioterapii. Míra přerušení léčby z důvodu nežádoucích příhod byla nižší u N + AVD než u BV + AVD (7,6 % vs. 12,0 %).

Zdroj: Herrera AF et al. Nivolumab+AVD in advanced‑stage classic Hodgkin’s lymphoma. N Engl J Med 2024 Oct 17; 391:1379. (https://doi.org/ 10.1056/NEJMoa2405888)

Nová možnost léčby Richterovy transformace

Difuzní velkobuněčný B‑lymfom (DLBCL) vznikající u pacientů s preexistující chronickou lymfocytární leukémií/malým lymfocytárním lymfomem, označovaný jako Richterova transformace, je spojen se špatnou odpovědí a krátkým přežitím po imunochemoterapii. Zajímavé výsledky přinesla prospektivní studie fáze II s inhibitorem programované buněčné smrti – ligandem 1 (PD‑L1) atezolizumabem, inhibitorem BCL2 venetoklaxem a protilátkou anti‑CD20 obinutuzumabem u pacientů s dokumentovanou chronickou lymfocytární leukémií/malým lymfocytárním lymfomem, biopticky prokázaným DLBCL, bez předchozí léčby studovanými látkami a bez předchozí léčby zaměřené na DLBCL. Ukázalo se, že u těchto pacientů vedla trojkombinace k vysoké míře léčebných odpovědí. Z 28 zařazených pacientů dosáhlo 19 (68 %) částečné nebo úplné odpovědi do konce 6. cyklu, což byl primární cílový ukazatel; čtyři pacienti progredovali před 6. cyklem a dva nedosáhli odpovědi při restagingu 6. cyklu. Při mediánu sledování 16,8 měsíce bylo 12měsíční přežití bez progrese 42,9 procenta a celkové přežití 64,3 procenta; osm z 19 pacientů s odpovědí mělo pokračující odpověď po 24 měsících. Tři z pacientů, kteří odpověděli na léčbu, podstoupili transplantaci kmenových buněk, což naznačuje, že tento režim může sloužit jako most k buněčné terapii. Toxicita zahrnovala neutropenii a pět infekcí souvisejících s léčbou (dvě smrtelné v důsledku sepse a plísňové pneumonie). U šesti pacientů (21 %) se vyskytly nežádoucí účinky související s imunitou, ale u žádného z nich nebylo nutné léčbu přerušit; nevyskytl se žádný syndrom nádorové lýzy.

Zdroj: Tedeschi A et al. Atezolizumab, venetoclax, and obinutuzumab combination in Richter transformation diffuse large B‑cell lymphoma (MOLTO): A multicentre, single‑arm, phase 2 trial. Lancet Oncol 2024 Oct; 25:1298. (https://doi.org/10.1016/S1470‑2045(24)00396‑6)

Al‑Sawaf O and Eichhorst B. Treatment of Richter transformation — Immunotherapy to the rescue? Lancet Oncol 2024 Oct; 25:1248. (https://doi.org/10.1016/S1470‑2045(24)00485‑6)

Tirzepatid u pacientů s obezitou a prediabetem

Studie SURMOUNT‑1 vedla ke schválení tirzepatidu americkým úřadem FDA pro léčbu obezity. 1 032 pacientů s prediabetem a obezitou bylo randomizováno k jedné ze tří cílových dávek tirzepatidu (5, 10 nebo 15 mg týdně) nebo k placebu. Účastníkům bylo rovněž poskytováno poradenství v oblasti stravování a fyzické aktivity – zpočátku měsíčně, poté čtvrtletně. Přestože studie vyloučila pacienty s diabetem, 40 procent účastníků mělo prediabetes. Nyní vědci uvádějí výsledky pro podskupinu prediabetiků se zaměřením na změny glykémie. Po třech letech se průměrná tělesná hmotnost 107 kg snížila o 12 až 20 procent u všech dávek tirzepatidu a o jedno procento u placeba. Průměrný glykovaný hemoglobin se snížil o 0,6 procenta na tirzepatidu a o 0,1 procenta u placeba. Kritéria pro diabetes splnilo jedno procento příjemců tirzepatidu a 13 procent příjemců placeba. Více než 90 procent příjemců tirzepatidu a 60 procent příjemců placeba se vrátilo k normoglykémii. Zlepšení glykémie u placebové skupiny zřejmě poukazuje na význam pravidelného poradenství.

Zdroj: Jastreboff AM et al. Tirzepatide for obesity treatment and diabetes prevention. N Engl J Med 2024 Nov 13; [e‑pub]. (https://doi.org/10.1056/NEJMoa2410819)

Měly by být inhibitory SGLT‑2 považovány za antihypertenziva?

Inhibitory SGLT‑2 zlepšují kontrolu glykémie u pacientů s diabetem 2. typu a snižují riziko nežádoucích kardiovaskulárních příhod, zhoršení srdečního selhání a progrese chronického onemocnění ledvin. Ačkoli nejsou klasifikovány jako antihypertenziva, mají mírné účinky na snížení krevního tlaku prostřednictvím kombinace účinků zahrnujících diurézu, snížení hmotnosti a nižší aktivitu sympatiku. V nové retrospektivní kohortové studii ≈13 000 dospělých, kteří již užívali farmakologickou léčbu hypertenze, vědci zkoumali vliv inhibitorů SGLT‑2 na TK a užívání antihypertenziv. Ukázalo se, že průměrné snížení systolického a diastolického tlaku bylo 5 a 3 mm Hg, účinek byl o něco větší u pacientů s rezistentní hypertenzí. Také se ukázalo, že o 13 procent více pacientů dosáhlo po nasazení inhibitorů SGLT‑2 cílové hodnoty tlaku < 130/80 mm Hg. Více než třetina všech pacientů užívala po zahájení užívání inhibitorů SGLT‑2 méně antihypertenziv. Téměř polovina podskupiny s rezistentní hypertenzí užívala méně antihypertenziv.

Zdroj: An J et al. Blood pressure reduction and changes in antihypertensive medication use among patients with hypertension who initiated sodium‑glucose cotransporter‑2 inhibitors. J Clin Hypertens (Greenwich) 2024 Nov; 26:1318. (https://doi.org/10.1111/jch.14915)

Evropská doporučení pro léčbu psoriázy 2024

Doporučené postupy European Dermatology Forum (EDF) pro systémovou terapii psoriázy, jejichž revidovaná verze vyšla v březnu 2024, budou mít novou verzi letos. Dosud platná verze guidelines pro chronickou středně těžkou a těžkou psoriázu doporučuje cílenou terapii, pokud se nepředpokládá efekt konvenčních systémových léků. První volbou je deukravacitinib, anti‑TNF adalimumab a certolizumab‑pegol, z anti‑IL‑17 bimekizumab, brodalumab, ixekizumab a sekukinumab, z anti‑IL‑23 guselkumab, rizankizumab a tildrakizumab. Jinou možností je první volba v podobě konvenční systémové léčby (acitretin, cyklosporin, fumarát, methotrexát) a po její neúčinnosti nebo při intoleranci a kontraindikaci je možná cílená léčba první volby nebo léčba druhé volby (apremilast, etanercept, infliximab, ustekinumab). Určení závažnosti psoriázy se od uvedení cílené léčby velmi posunulo a více se orientuje na přání pacienta. V podmínkách České republiky je nicméně nutné volit systémovou terapii podle stanovených úhradových podmínek.