Krása oboru vyhladí nejednu vrásku na internistově čele
Ve dnech 25. až 28. září proběhl v kongresovém centru pražského TOP Hotelu XVIII. kongres České internistické společnosti ČLS JEP. Bezprostředně po jeho skončení MT požádala předsedu společnosti, prof. MUDr. Richarda Češku, CSc., o krátké zhodnocení letošního ročníku.
Jaké pocity se vám vybaví, když se ohlédnete za právě skončeným kongresem České internistické společnosti ČLS JEP?
Krátce po kongresu je člověk plný mnoha dojmů, ale jsem rád, že výrazně převyšují ty pozitivní. Myslím, že kongres dopadl díky všem, kteří ho navštívili jak v roli pasivních účastníků, tak jako přednášející, vystavovatelé, sponzoři či organizátoři, na výbornou. Nemalou zásluhu na tom měl také organizační výbor a členové výboru České internistické společnosti ČLS JEP.
Po skončení kongresu na člověka padá také nostalgie, že něco hezkého – což setkání na podobných odborných akcích vždy bývá – končí a do určité míry se hlásí i únava, kterou člověk při finišování příprav a během vlastního průběhu kongresu podvědomě potlačuje. Jako jeden z hlavních organizátorů jsem zdaleka neměl možnost vidět celý kongres, ale rád bych některé věci v krátkosti okomentoval.
V první řadě je to místo konání kongresu. Letos poprvé nás přivítalo kongresové zázemí pražského TOP Hotelu. Myslím, že rozhodnutí uspořádat kongres zde většina účastníků ocenila, protože zdejší zázemí je velmi vhodné pro pořádání kongresů naší velikosti, tedy s počtem účastníků kolem dvou tisíc.
Koncentrace do jednoho místa s komplexní nabídnou služeb, včetně dostatečných ubytovacích a parkovacích kapacit, je výhodná jak pro organizátory, tak účastníky kongresu a vytváří jakousi rodinnou atmosféru. Zdejší prostory nabízely kromě toho i dostatek pohodlí v obou přednáškových sálech, včetně možnosti uspořádání sedadel v hlavním sále v řadách za stoly, u nichž si lidé mohli pohodlně zapisovat poznámky. Předsálí nabízelo i dostatečnou výstavní plochu pro všechny zájemce.
Vyplývá z tohoto hodnocení i nějaké poselství do budoucnosti?
Vždy, když hodnotím kongres internistické společnosti, uvažuji, co bychom měli zlepšit. Ačkoli jsme přivítali dvě tisícovky návštěvníků a v porovnání s předchozími ročníky má toto číslo vzrůstající trend, stále jsme neoslovili dostatečně atraktivní nabídkou všechny zdravotníky, pro které by takováto akce měla být určena. Z logiky věci vyplývá, že „všeobjímající“ internistické kongresy by měly být největšími a nejnavštěvovanějšími odbornými akcemi nechirurgických oborů, což zatím nejsou. Svou roli v tom hraje tradice některých jiných kongresů i další faktory, nicméně do budoucna se budeme snažit oslovit i širší lékařskou veřejnost.
Myslíte, že je to tím, že ze strany kolegů není dostatečný zájem o široce pojatý edukační kongres a že stále preferují hlavně úzce specializované odborné akce svého oboru? Pro některé se může zdát celá interna svou širokou problematikou zbytečně složitou…
Změna vnímání potřeby širokého internistického základu je během na dlouhou trať. Je třeba stále ukazovat, že právě komplexnost informací z převážné většiny interních oborů je to nejcennější, co si mohou kolegové z takovéto odborné akce odnést.
Myslím si, že každý z lékařů by měl navštívit svůj specializovaný kongres nebo sjezd vlastní odborné společnosti, kde se dozví novinky ze svého oboru, a k tomu by se měl účastnit jednoho všeobjímajícího kongresu, a tím by měl být právě kongres České internistické společnosti ČLS JEP.
Mám za to, že výhody tohoto konceptu postgraduálního vzdělávání by si měli uvědomit hlavně mladí lékaři v přípravě na atestaci. Právě tento sjezd jim je schopen poskytnout ve zhuštěné formě mnoho cenných informací. Menší účast praktických lékařů, jimž by byl náš sjezd také přirozeně blízký, můžeme nejspíš přičítat malému odstupu našeho kongresu od konání sjezdu Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP.
A jak byste okomentoval úroveň vlastního odborného programu?
Nebylo možné si nevšimnout, že dominujícím tématem letošního kongresu je příchod moderní antikoagulační léčby, protože informace o nových antikoagulanciích se táhly jako červená nit od prvního až do posledního dne, ať už šlo o přímé inhibitory trombinu nebo o léčbu blokátory faktoru Xa. Tyto přípravky pravděpodobně představují budoucnost jak terapie žilní trombózy, tromboembolické nemoci, tak i fibrilace síní v prevenci cévních mozkových příhod.
Jak reálnou vidíte možnost, že by tyto moderní přípravky, s ohledem na finanční náročnost, skutečně nahradily dnes používaný zlatý standard v antikoagulaci, tedy warfarin? Na kongresu zaznělo několikrát, že z odborného hlediska dnes již není důvod pacienta warfarinizovat, pokud máme účinnější a bezpečnější alternativu…
Podle mého názor lékařům úplně nepřísluší zabývat se ekonomickým hodnocením dané léčby, i když podle zahraničních farmakoekonomických srovnání podání těchto moderních přípravků vychází srovnatelně, nebo dokonce lépe než celkové náklady spojené s léčbou warfarinem, protože k vlastní ceně warfarinu je třeba připočíst ještě náklady spojené s monitorací INR, ale také s péčí o nemocné po prodělané CMP, která se vyvinula navzdory warfarinizaci.
Na druhou stranu podání warfarinu při existenci účinnější a bezpečnější alternativy skutečně představuje etický problém. Máme‑li lék, který lépe dokáže zabránit cévní mozkové příhodě a navíc s menšími krvácivými komplikacemi, z medicínského hlediska není žádné opodstatnění k tomu podávat léčbu méně kvalitní.
Můžeme maximálně diskutovat o mechanismech, jak ji zajistit pro indikované pacienty, popř. o možnosti spoluúčasti pacientů atd., ale na důležité věci, jako je tato, bychom dostatek financí najít měli.
Cévní mozková příhoda je jednou z nejobávanějších diagnóz z pohledu pacienta, která tak dramaticky změní jeho život, pokud ji přežije, že promarnit šanci tomu zabránit je neomluvitelné. V případě této smrtící nebo těžce invalidizující diagnózy bychom kompromisy dělat neměli.
I když bychom uvažovali o částkách stamilionů či jednotek miliard, pokud by se všichni pacienti převedli na novou léčbu, myslím, že by se prostředky v tomto případě najít měly. Na druhou stranu lze předpokládat, že v průběhu doby také ceny těchto nových antikoagulancií budou výrazně klesat, jak ilustruje vývoj cen například u statinů.
Vedle pohledu odborného a etického je však ve hře také otázka právní. Neobáváte se možných rizik žalob od nespokojených pacientů?
Aniž bych chtěl příliš dramatizovat situaci, riziko právních sporů hrozící od pacientů s CMP, kteří byli warfarinizováni, bude nezanedbatelné. Podobně bude hrozit od nemocných, kteří budou mít po podání warfarinu výrazné krvácivé komplikace. A na koho budou tyto žaloby namířeny? Ohrožený bude v první řadě lékař, jenž warfarin indikoval… Existuje určitá paralela s onkologií. I zde se zavádí do praxe množství finančně náročných moderních léčebných přístupů a je dobře, že jsou plně hrazené, i když v mnoha případech znamenají prodloužení života o „pouze“ několik týdnů či měsíců. Myslím, že i kvalitní prevence cévních mozkových příhod by měla být podobnou prioritou.
Pokud odhlédneme od problematiky podávání nových antikoagulancií, objevily se významné novinky stojící za zmínku i v ostatních oblastech interny?
K neustálému vývoji dochází i v jiných oblastech, ať už v diabetologii, preventivní kardiologii či v oblasti léčby hypertenze, ale nejsou to zdaleka tak převratné změny, jaké přicházejí v podobě nových antitrombotik.
Opusťme nyní obsah jednotlivých sdělení a zkusme se podívat na samotný průběh kongresu a jeho atmosféru. Prezentovat nějakou odbornou problematiku před velkým auditoriem nebývá vždy snadné bez ohledu na to, o jaké téma se jedná. Zaujala vás některá přednáška natolik, že byste ji zvlášť chtěl vyzdvihnout?
Jsem rád, že se na jednu stranu internistického kongresu zúčastnilo poměrně mladé publikum, ale také, že mezi přednášejícími bylo hodně mladých kolegů a nebyla to jen výsledková sdělení, nýbrž i přehledové přednášky. Mladí lékaři představují cenné obohacení klasického řečnického schématu, kdy si člověk u dané problematiky snadno představí jednoho či dva odborníky, kteří se dané oblasti přednostně věnují a často ji přednášejí.
Při příležitosti podobných odborných akcí bývá zvykem, že je oceněn přínos pro obor a dlouhodobá práce kolegů, kteří slaví významné životní jubileum. Nejinak tomu určitě bylo v případě letošního internistického kongresu…
Jsem nesmírně rád, že v interně dochází k určitému generačnímu propojení, kdy mladí postupně přebírají štafetu od zkušenějších kolegů, kteří si během svého profesního života vytvořili významné postavení hodné uznání. K takovým patří i letošní jubilanti, mezi nimiž bych chtěl vyzdvihnout zejména MUDr. Janu Lacinovou, která dlouhá léta vede Sdružení ambulantních internistů, a je nesmírně aktivní při vyjednávání s ministerstvem zdravotnictví a zdravotními pojišťovnami.
Nelze také nevzpomenout osmdesátin prof. Jaroslava Rybky, když pro nic jiného, tak proto, že dlouhá léta organizoval jako člen výboru České internistické společnosti ČLS JEP obdobný kongres ve Zlíně. Posledním letošním významným jubilantem, nikoli významem, je prof. Petr Dítě, v jehož osobě se snoubí uznávaný specialista gastroenterolog a současně široce zaměřený internista, autor mnoha publikací i knih a bývalý přednosta interní gastroenterologické kliniky.
Klinické studie, které se v poslední době provádějí, nepřinášejí tak přesvědčivé výsledky z pohledu účinnosti a bezpečnosti jako v minulosti, kdy rozdíly mezi intervenovanou a kontrolní skupinou byly v desítkách procent. Hlavním důvodem je, že většina nemocných vstupujících do studie je dostatečně a kvalitně předléčena, takže průkaz vyšší účinnosti nových přípravků je obtížnější. Rozhodování o léčbě u daného pacienta v situaci, kdy na trh přicházejí stále nové přípravky, se tak stává obtížnějším. Nemáte pocit, že i v této souvislosti význam širokých kvalitních internistických základů, které si mohou lékaři doplnit třeba právě na internistickém kongresu, narůstá?
Žijeme v době medicíny založené na důkazech, které pocházejí především z klinických studií. Osobně jsem se účastnil mnoha klinických hodnocení a je dobře, že se provádějí, protože data, jež poskytují, jsou velmi cenná. Na druhé straně medicína založená na důkazech ani doporučené postupy neznamenají pouhé papouškování výsledků těchto klinických studií.
Lékaři by měli vždy vycházet i ze zdravého „selského“ rozumu. Když konkrétní lékař stojí před konkrétním nemocným, může sice vycházet z doporučení pro léčbu, ale konečnou zodpovědnost za ni vždy nese sám. Proto by měl pečlivě zvážit individuální situaci pacienta a zohlednit např. všechny jeho komorbidity. Bez kvalitních znalostí a vzdělání, k nimž by měly přispívat i odborné aktivity internistické společnosti, to není možné.
Česká internistická společnost má řadu edukačních aktivit, mezi něž patří i elektronická forma vzdělávání, ať už prostřednictvím intranetu vaší společnosti nebo edukačních portálů www.e‑interna.cz či www.dm2t.cz. Co vás vedlo k rozhodnutí doplnit tradiční formy kongresů či seminářů o tento způsob vzdělávání?
Tradiční kongresy jsou výborné k setkávání „face to face“ s odborníky z dané oblasti i dalšími kolegy, internet však na různých webových portálech umožňuje publikovat nejrecentnější data a informace velmi rychle a dostupně pro širokou skupinu zájemců. Jak na intranetu či obecně na webových stránkách naší společnosti, tak i na edukačních portálech, které jste zmiňoval, lze najít množství informací, jejichž věrohodnost a hodnota je garantovaná uznávanými odborníky, i když na přípravě těchto portálů se hlavně podílejí mladší kolegové bezprostředně po atestaci.
Kongres není jedinou edukační aktivitou internistické společnosti. Protože si uvědomujeme, že ne každý může přijet do Brna či Prahy, aby se ho účastnil, pořádáme na jaře a na podzim cyklus regionálních seminářů s názvem Interna Informans, aby bylo možné se s nejnovějšími poznatky z interny seznámit.
Co považujete z pohledu interny za úkoly na nejbližší období, popř. za palčivé problémy?
Je dobře, že se už v současné době určitým způsobem stabilizovala oblast interního vzdělávání. I když se někomu složení interního kmene nebude líbit, je důležité, že lidé vědí, na co se mají připravovat a jaké na ně budou kladeny požadavky. To je podstatné a odráží se to i v narůstajících počtech uchazečů o atestaci z vnitřního lékařství.
Velmi důležitou věcí a úkolem pro nejbližší období by mělo být navázání takové spolupráce se všemi společnostmi vzešlými z interny, která povede k uznávání významné části vzdělávacího internistického kurikula. Byl bych rád, kdyby mladý lékař po atestaci z vnitřního lékařství mohl v brzké době navázat atestací třeba z endokrinologie, diabetologie či gastroenterologie a angiologie. Na druhou stranu budeme usilovat, aby ten, kdo bude mít tyto specializované atestace, měl usnadněný vstup do „velké“ interny.
A jestliže se ptáte, co trápí internisty, tak je to mimo jiné také otázka nedostatku financí, což je chronický problém i v zahraničí. Existují obory, které jsou na tom z tohoto pohledu lépe než vnitřní lékařství, a proto nemají internisté tolik důvodů k optimismu jako lékaři jiných odborností. Na druhou stranu lze s nadsázkou říci, že interna jim to alespoň částečně svou krásou vynahradí.
autor:ton
Medical Tribune
Zdroj: Medical Tribune