Kost jako živá tkáň
Setkání zahájil prof. Palička uvítáním účastníků a představením řečníků. S potěšením komentoval míru zájmu ze strany osteologů a odborné renomé všech přednášejících. První sdělení s titulem „Kdy léčit osteoporózu? Výpověď absolutního rizika během dalších 10 let“ přednesl prof. Štěpán. Úvodem se ztotožnil s pochybami o výpovědní hodnotě BMD ve vztahu k absolutnímu riziku (AR) osteoporotické zlomeniny s odkazem na rozsáhlou práci prof. Sirise z USA. Podle prof. Štěpána by měli být vyhledáni, včas a kvalitně léčeni nemocní s významným AR osteoporotické zlomeniny, což striktní dodržování hodnoty BMD – 2,5 T – skóre jako osteodenzitometrického kritéria osteoporózy neumožňuje. Pochybnosti plynou z faktu, že kvalita kosti je daná množstvím, kvalitou a uspořádáním kostní hmoty, což DXA měření BMD nereflektuje. Pouhé měření BMD umožňuje léčit pro osteoporózu pouze 27 % všech osob, které v dalších letech utrpí zlomeninu. Aby bylo možno lépe identifikovat pacienty s významným rizikem zlomeniny, vydala Světová zdravotnická organizace (WHO) ve spolupráci s IOF doporučení hodnotit absolutní riziko fraktur. Hodnocení vychází z rizika zlomeniny v závislosti na věku v dané geografické oblasti a tato hodnota se pak dále koriguje podle stupně úbytku kostní hmoty a dalších RF dané pacientky. Praktickým výsledkem hodnocení podle AR je snadnější a rychlejší rozhodování o léčebných opatřeních. Pokud je hodnota AR-10 nízká, není třeba dalších opatření, a naopak pacienti s vysokou hodnotou AR-10 by mohli být léčeni bez dalšího vyšetřování. Znalost AR zlomeniny obratle nebo proximálního femuru může navíc nemocné motivovat při rozhodování podstoupit dlouhodobou léčbu. Prof. Štěpán svou přednášku ukončil konstatováním, že dosavadní rozhodování o léčbě osteoporózy pouze podle hodnot BMD je potřeba nahradit hodnocením individuálního absolutního rizika zlomeniny.
Další přednášející, prof. Reginster, poděkoval prof. Štěpánovi za velmi důležitou prezentaci návrhu změn v rozhodování o diagnóze a léčbě osteoporózy. Na úvod svého sdělení si vybral konstatování, že za posledních 10 let léčba osteoporózy prodělala zásadní vývoj. Víme více o osteoporóze samotné a můžeme nabídnout pacientům odpovídající léčbu, protože armamentárium se rozrostlo o další účinné léky. Jejich výběr se podle prof. Reginstera opírá o základní triádu – účinnost v prevenci zlomenin, dlouhodobou bezpečnost léčby a snášenlivost léčby, resp. compliance pacienta. V tomto ohledu zásadní inovaci portfolia léků představuje stroncium ranelát, který působí jak proti osteoresorpci, tak i podporuje novotvorbu kosti. Pozitivní očekávání v prevenci vzniku osteoporotických fraktur stroncium ranelát naprosto splňuje. Je totiž podle prof. Reginstera jediným lékem, u kterého jsou k dispozici dlouhodobá (5 let) předem plánovaná a kontrolovaná klinická data. Stroncium ranelát snižuje riziko vertebrálních fraktur, resp. klinických vertebrálních fraktur již po jednom roce o 49 %, resp. o 52 procent. Tato účinnost je dlouhodobá a přetrvává až do konce pětiletého hodnocení. Riziko vertebrálních, resp. nonvertebrálních fraktur se během 5 let snižuje o 24 %, resp. o 15 % (obr. 1 a 2). Stroncium ranelát je jedinou účinnou látkou, u které bylo u pacientů ve věku 74 let a více pozorováno snížení rizika zlomenin kyčle o 43 % v průběhu 5 let sledování (obr. 3). Zvýšení BMD, zaznamenané po jednom roce léčby, výrazně koreluje se snížením rizika zlomeniny během 3 let, a proto je DXA vhodným nástrojem monitorace léčby. Pokud se týká snášenlivosti, až na menší gastrointestinální obtíže bývá stroncium ranelát dobře snášen, a to i u jedinců ve věku nad 80 let. Podle prof. Reginstera podkladem těchto výsledků v prevenci fraktur je vliv stroncium ranelátu na mikroarchitekturu jak trabeulární, tak kortikální kosti, což bylo potvrzeno výsledky kostních biopsií u žen s postmenopauzální osteoporózou léčených stroncium ranelátem.
Na závěr prof. Reginster prezentoval přehlednou tabulku hodnocení a doporučení léčby osteoporózy podle IOF s tím, že stroncium ranelát je rozhodně léčbou osteoporózy první linie, a to díky širokému záběru působení od osteopenie po těžkou osteoporózu, bez ohledu na věk a lokalizaci (kyčel i obratle).
Třetí sdělení přednesl prof. Palička. Svou prezentaci zahájil konstatováním, že jedním z hlavních problémů dosavadní léčby osteoporózy je její špatná snášenlivost a z toho plynoucí nízká adherence pacientek. V tomto jeho přednáška volně navazovala na sdělení prof. Reginstera. Podle prof. Paličky je sledování adherence a persistence k léčbě neméně důležité než sledování účinnosti v prevenci osteoporotických fraktur. Proto byla v ČR provedena studie PROSTEP sledující populaci žen s osteoporózou ve věku nad 50 let. Primárním cílem bylo zhodnocení adherence k léčbě s novým antiosteoporotickým přípravkem – stroncium ranelátem, a to sledováním compliance s léčbou, persistence k léčbě a zlepšením kvality života. Podle prof. Paličky tato studie nastínila možnost zlepšení adherence a compliance s léčbou při vhodném výběru antiosteoporotické farmakoterapie. Výrazným úspěchem studie PROSTEP je fakt, že doba do přerušení léčby (tedy persistence) byla v průměru 314 dní. Z hodnocení kvality života vyplynulo zlepšení stavu u většiny pacientů, a to především díky zlepšení, resp. zmírnění bolesti zad. Studie potvrdila velmi dobrou účinnost a snášenlivost léčby stroncium ranelátem na vzorku českých pacientek s postmenopauzální osteoporózou.
Závěrečná diskuse byla bohatá a nabídla všem zúčastněným detailní odpovědi na otázky týkající se hodnocení rizika fraktur, možnosti použití a hodnocení léčby a pokračovala dále v kuloárech. Účastníci pozitivně hodnotili výběr témat a shodli se na vysoké odborné úrovni a užitečnosti tohoto setkání.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 6/2008, strana A11
Zdroj: