Konsensus k léčbě inzulinovými analogy
Dostupnost moderních diagnostických a léčebných prostředků pomáhá epidemii významně tlumit a zmírňovat její následky, zastavit ji však medicína sama o sobě nestačí. Navzdory tomu, že až 80 % případů diabetu je preventabilních, stále se nedaří dosáhnout potřebných změn v lidském myšlení i jednání. Proto také na římském kongresu zazněla mj. myšlenka, že ani sebeintenzivnější výzkum
a masivní investice do výzkumu a vývoje nových léků samy o sobě nestačí, neboť o úspěšnosti preventivních a léčebných snah budou nakonec rozhodovat aktivity a činy nikoli jen marketingových
a finančních šéfů, nýbrž také, či především vědců a lékařů. V tomto kontextu byla i v Římě opět oceněna společnost Novo Nordisk, která již několik desetiletí patří ke světovým leaderům nejen ve výzkumu, vývoji a výrobě moderních přípravků a aplikačních pomůcek pro léčbu diabetu, ale také v komplexním přístupu k edukaci lékařské, zdravotnické, pacientské i laické veřejnosti směrem k účinnější prevenci a léčbě diabetu 1. i 2. typu.
Součástí této cílené snahy byla mj. i iniciativa společnosti Novo Nordisk při podpoře přípravy konsensu k léčbě inzulinovými analogy, který byl právě v nedávných dnech představen odborné veřejnosti. Text vyšel jako příloha ve třetím letošním čísle časopise Diabetologie, metabolismus, endokrinologie, výživa. Navíc byl představen v Olomouci a v Praze na dvou bohatě navštívených symposiích, které vedl předseda České diabetologické společnosti a přednosta interní kliniky FN Motol v Praze prof. MUDr. Milan Kvapil, CSc., MBA, a na němž vystoupili se svými sděleními přední čeští diabetologové včetně autorů konsensu. K těm kromě M. Kvapila patřili dále A. Adamíková, M. Anděl, J. Olšovský, T. Pelikánová, E. Račická a Z. Rušavý. Na symposiích rovněž přednášeli T. Doležal, S. Lacigová a ze Slovenska K. Rašlová a V. Uličiansky.
Konsensus obsahuje nejen podrobnou charakteristiku krátkodobých, dlouhodobých i premixovaných analog, ale především zásady jejich užití v léčbě pacientů 1. i 2. typu – indikace, principy zahájení, vedení a ev. ukončení léčby, intenzifikace terapie i potřebných úprav životosprávy. Důležitou součástí konsensu jsou i základy životosprávy a edukace pacientů a souhrn cílových hodnot pro léčbu diabetu.
Během symposií byla zdůrazněna potřeba a efektivita intenzifikované léčby založené na selfmonitoringu a co nejlepší kompenzaci diabetu (jejíž účinnost a vliv na dlouhodobou prognózu diabetiků nedávno znovu podtrhly výsledky extenze studie UKPDS – viz MT 25/2008 a 26/2008), ale nezbytnost minimalizace nežádoucích účinků léčby, zejména rizika hypoglykémií a přírůstků hmotnosti. Současně se podařilo přesvědčivě prokázat, že právě inzulinová analoga, pokud se s nimi lékaři i pacienti naučí správně zacházet, umožňují optimálně se přiblížit zmíněným cílům. Kromě toho – jak se podařilo prokázat ve farmakoekonomické studii založené na výsledcích studie PREDICTIVE a českých datech – jde i o léčbu nákladově efektivní, která navíc v budoucnu přinese významné úspory v podobě nižších nákladů na léčbu komplikací diabetu. V České republice zatím bohužel uplatnění inzulinových analog v léčbě není na dostatečné úrovni a pokulhává za většinou vyspělých zemí, včetně sousedního Slovenska. I to by měl nový konsensus napomoci změnit.
Na závěr jednání dostali přednášející i účastníci symposií následujících pět otázek :
1. Potřebujeme inzulinová analoga?
2. Jsou inzulinová analoga bezpečnější než humánní inzuliny?
3. Jsou inzulinová analoga přínosem i z farmakoekonomického hlediska?
4. Jestliže inzulinová analoga nabízejí nový, moderní způsob léčby, potřebujeme také nové přístupy k vedení této terapie?
5. Může nám přitom být pomocí právě přijatý konsensus?
Nebylo velkým překvapením, když na všechny odpověděli ANO.
Zdroj: