Koniotomie – noční můra
V úvodu Jiří Pokorný upozornil na některé zásady léčby kyslíkem během neodkladných stavů. „Jde o terapii rychlou, účinnou a relativně levnou, i zde je však třeba myslet na správné dávkování. Běžná potřeba kyslíku u dospělých se pohybuje od čtyř až sedmi litrů za minutu, při resuscitaci se však doporučuje dodávat deset až patnáct litrů kyslíku za minutu. Zvláštní opatrnosti je třeba u novorozenců a kojenců a pak u pacientů s těžkou CHOPN, tam by se dodaný objem měl při resuscitaci pohybovat jen mezi jedním a dvěma litry. U hypoventilujích pacientů nesmíme spoléhat na samotné podávání kyslíku, ale musíme se zároveň snažit zajistit ventilaci,“ řekl J. Pokorný. Poté podal krátký přehled léků používaných v urgentních situacích. „Vždy je lepší používat méně přípravků, ale raději ty léky, které aplikujeme, mít takzvaně osahané,“ doporučil. Lékaři záchranné služby mají zkušenost s tím, jak vehementně se někdy laická veřejnost dožaduje intrakardiální injekce coby univerzálního záchranného zákroku. „Na intrakardiální aplikaci injekčních roztoků dnes jednoznačně pohlížíme jako na výkon non lege artis,“ upozornil Jiří Pokorný.
Zařízením, které v určité situaci zcela prokazatelně zachraňuje život, je defi‑ brilátor. „Podle medicíny založené na důkazech jsou jen dvě intervence, které při srdeční zástavě prokazatelně zlepšují přežití – tou první je správně prováděná kardiopulmonální resuscitace a tou druhou časná defibrilace v případě komorové fibrilace nebo bezpulsové komorové tachykardie,“ uvedl J. Pokorný. Tomu, aby se defibrilátory staly běžnou součástí ordinací, však zatím brání jejich vysoká cena. Noční můrou lékařů napříč všemi obory je představa, že budou muset v terénu provést koniotomii. Něco takového je poměrně obtížné i pro specialistu na urgentní medicínu.
„Pokud jde o koniotomii, máme zde již i soudní precedens. Dá se říci, že v tomto směru to soud rozhodl za nás. Rozsudek okresního soudu v Opavě z roku 2002 hovoří jasně – lékař v první linii má být na tento výkon připraven a mít na něj potřebné vybavení,“ upozornil Jiří Pokorný.
Zjednodušení postupů – trend v dětské resuscitaci
Doc. MUDr. Ivan Novák, CSc., ve svém sdělení věnovaném akutním stavům u dětí upozornil na některé nové pohledy na tuto problematiku. Zmínil ještě stále čerstvá a ne všude zažitá doporučení Evropské rady pro resuscitaci z roku 2005. „Jednoznačným trendem v resuscitaci u dětí je zjednodušení postupů a pokud možno jednotný postup bez zbytečného dělení do jednotlivých věkových kategorií. Tomu odpovídá například i poměr kompresí a vdechů při resuscitaci dětí starších jednoho roku. Ten je stejný jako u dospělých – 15 : 2 při dvou zachráncích a 30 : 2 při jednom,“ řekl.
Ivan Novák také připomněl v praxi nedoceňovaný, ale v některých případech neocenitelný způsob zajištění přístupu do krevního řečiště, a to prostřednictvím intraoseální jehly. Intraoseálně lze podávat veškeré infuzní roztoky (včetně parenterální výživy) a rychlost nástupu účinku je srovnatelný s aplikací do centrální žíly. „Dá se říci, že po technické stránce je to jednodušší než venepunkce,“ uvedl I. Novák.
Rezervy v praxi
Blok věnovaný neodkladným stavům zakončila praktická lékařka pro děti a dorost MUDr. Helena Letáková z Turnova. Ve své kasuistice dítěte se závažnou atypickou reakcí po běžném očkování velmi otevřeně analyzovala rezervy, které při této příležitosti ve své praxi odhalila, včetně toho, že adrenalin v její pohotovostní lékárně měl prošlou exspirační lhůtu. Pokud jde o vybavení potřebné ke zvládání akutních stavů, stojí lékaři první linie před nelehkým rozhodováním. Na jedné straně musejí zvažovat náklady na ne zrovna levné pomůcky a léky, které navíc rychle propadají exspiraci. Na druhé straně si dokážou představit, jak těžko by se jim žilo s vědomím, že v kritické situaci svému pacientovi nepomohli, protože neměli po ruce například kyslík nebo katecholaminy.
„Je pravda, že některé z těchto pomůcek použije praktický lékař třeba jen jednou za život nebo ani to ne a je s tím nepříjemné zařizování. Pokud je ale mít nebudeme, může se nám stát, že nebudeme muset zařizovat už vůbec nic,“ řekla garantka tohoto bloku MUDr. Marta Lhotová.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 9/2007, strana A11
Zdroj: