Kongres G.E.L. a LYMPHO 2007

Kongres Evropské lymfologické společnosti se v Praze poprvé konal v roce 1992, do našeho hlavního města se vrátil po patnácti letech. Při příležitosti konání prvního pražského kongresu Evropské lymfologické společnosti byla založena Česká lymfologická společnost ČLS JEP, jejíž primární snahou bylo vyškolit lékaře, sestry a fyzioterapeuty v diagnostice a v léčbě lymfedému. Tato snaha se realizovala převážně v Ústavu pro doškolování lékařů v Brně (nyní NCO NZO Brno) a rozšířila povědomost o léčbě hlavně do okruhu lékařů z oborů dermatologie a onkologie. Počet vyškolených zdravotníků je však v různých regionech republiky rozdílný, a proto se v současnosti Česká lymfologická společnost ČLS JEP soustřeďuje mimo jiné na rozšíření informací o této nemoci také mezi praktické lékaře.

Osobnosti světové lymfologie v Praze

Odborné akce podobného charakteru, jako byl kongres Evropské lymfologické společnosti, přinášejí řadu nových poznatků o diagnóze a terapii. Nebylo tomu jinak ani na letošním kongresu G.E.L. v Praze. Dokladem vysoké odborné úrovně byl i velký zájem z řad účastníků, kterých se do Prahy sjelo více než pět stovek, přičemž 83 hostů bylo ze zahraničí. Mezi delegáty byli zástupci evropských i zámořských odborných společností. Kongres hostil odborníky ze Slovenska, Francie, Itálie, Belgie, Velké Británie, Irska, Portugalska, Španělska, Nizozemska, Švédska, Německa, Řecka, Rumunska, USA, Argentiny, Japonska, Nového Zélandu a Saúdské Arábie. Z významných osobností oboru lymfologie se ho například zúčastnil prezident Evropské lymfologické společnosti Sandro Michelini z Itálie. Prestiž kongresu potvrdili svou přítomností i bývalý prezident Světové lymfologické společnosti prof. Moriya Ohkuma z Japonska i jeho nástupce prof. Francesco Boccardo z Itálie a prezident Argentinské lymfologické a flebologické společnosti prof. Papendieck. Tradičně se zúčastnil i FranzJosef Schingale z LymphoOpt Klinik (Pommelsbrunn, SRN), který je znám svou úzkou spoluprací s některými českými pracovišti při léčbě monstrózních lymfedémů.

Vedle teorie zaujaly hlavně praktické ukázky

Z prezentací mimo jiné vyplynulo, že výzkum lymfatického systému je metodicky velmi náročný, což je také důvodem, proč zůstává mnoho otázek vztahujících se k různým oblastem lymfologie ještě nezodpovězeno. Naopak příkladem pokroku v léčbě pokročilých, tuhých, mnoho let trvajících lymfedémů je provedení liposukce. Přednášku na toto téma měl doktor Hakan Brorson ze Švédska, zakladatel této metody ve světě, či MUDr. Martin Wald z FN v pražském Motole, který prezentoval své zkušenosti s touto metodou. Limitací této chirurgické léčby je indikace pouze pro menší okruh pacientů, u nichž se díky lymfedému v tkáních také akumulují tukové buňky. Drtivá většina lymfedémů je léčena konzervativní terapií, která je prováděna ve dvou fázích, tzn. v dekongestivní a udržovací léčbě. Obě dvě fáze jsou podobné, ale mají trochu odlišný časový harmonogram. Základní léčbou je manuální lymfodrenáž a kompresivní terapie. V poslední době se nejen na stránkách odborných časopisů, ale i při příležitosti různých kongresů diskutuje o sjednocení různých národních diagnostických a léčebných doporučení. Na pražském setkání bylo například prezentováno několik přednášek o nových postupech kompresivní terapie, ať již pomocí bandáží a kompresivních návleků, nebo pomocí intermitentní kompresivní přístrojové terapie. Diskutovalo se také o tom, jak má pacient žít s lymfedémem, čeho by se měl vyvarovat a jak správně používat kompresi. Tato oblast se částečně týká i pacientů trpících žilními vředy dolních končetin, protože při nich sekundárně dochází k poškození lymfatického systému. Složitým problémem je léčba monstrózních lymfedémů. Na sjezdu byla prezentována konkrétní spolupráce českých a německých pracovišť při komplexním řešení těchto těžkých případů (dr. Schingale z Německa, dr. Vlasák a dr. Wald z ČR). V praktické sekci byly mimo jiné lymfoterapeuty z ČR i ze zahraničí demonstrovány ukázky lymfodrenáží, bandáží a ošetřovatelské péče. Tato sekce se setkala s obrovským zájmem posluchačů a kladným ohlasem. Byla určena převážně pro naše sestry a fyzioterapeuty, kteří v daném oboru pracují a jsou v něm školeni. Na základě pozvání přijela z USA ukázat manuální lymfodrenáž horní končetiny a hrudníku dr. Emily Iker. Další praktickou ukázku manuální lymfodrenáže hlavy a krku předvedla MUDr. Houdová z Pardubic. Jane Wigg z Velké Británie prezentovala ošetření dolní končetiny pomocí vzorové bandáže. Kolegové Failla a Moneta z Říma předvedli cvičení a pracovní terapii pacientů s lymfedémem.

Většinou se jedná o celoživotní onemocnění

V povědomí zdravotnické veřejnosti je lymfedém znám pouze jako otok, který se v našich podmínkách vyskytuje nejčastěji na horní končetině jako důsledek exstirpace lymfatických uzlin v axile v průběhu operace prsu pro karcinom mamy. Podobným mechanismem však může vznikat i v jiných lokalizacích. Mnoho lékařů však považuje vznik lymfedému za daň eventuálnímu kompletnímu vyléčení maligního tumoru, a proto se stává, že lymfedém není následovně léčen. Definice hovoří o tom, že se jedná o vysokoproteinový otok vzniklý nahromaděním volné tekutiny a bílkoviny v intersticiu při dysfunkci lymfatického systému a neadekvátní proteolýze. Vzniká jako výsledek patologické lymfatické drenáže při normální kapilární filtraci. Postihuje nejčastěji horní a dolní končetiny, vzácněji genitál či celou dolní polovinu těla, obličej, hrudník. Jestliže lymfedém vznikne, ve většině případů je onemocněním celoživotním.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 18/2007, strana A11

Zdroj: