Kongres ESMO se nesl ve znamení prodloužení života

Již dlouhá léta je známo, že látky obsažené v tabákovém kouři způsobují změny v DNA a také epigenetické změny, jako je methylace, která mění expresi genů beze změn DNA sekvence. Publikovaná studie britského Cancer Research zahrnula 2 011 zdravých žen ve věku mezi 15 a 19 lety, které se původně účastnily studie prekancerózních změn buněk cervixu. Z této studie byly vybrány zdravé ženy, které byly následně rozděleny na skupinu těch, jež začaly během studie kouřit, a nekuřaček.

Změny, které lékaři hledali, se týkaly p16, tzv. nádor supresorového genu, jenž, pokud podlehne methylaci, ztrácí schopnost inaktivace. Ženy kuřačky měly více než třikrát zvýšenou pravděpodobnost, že budou mít p16 methylaci. "Dalším krokem bude nyní prokázat, že tato kouřením vyvolaná methylace znamená zvýšené riziko rozvoje nádorového onemocnění," uzavřela dr. Yuk Ting Ma z Cancer Research UK Institute of Cancer Studies, Birmingham.

EGFR pod lupou

Dobrou zprávou pro pacienty s pokročilým karcinomem plic jsou výsledky studie s molekulou PF-299, která ukázala schopnost této molekuly zastavit progresi onemocnění, pokud je zvolena jako léčba první linie. Již výsledky druhé fáze klinického zkoušení vycházely slibně, neboť ukázaly, že téměř 85 % pacientů s mutovanou formou EGFR (HER-1) bylo bez progrese onemocnění alespoň po dobu devíti měsíců.

Zatímco jiné molekuly reversibilně inhibují HER-1, PF-299 působí jako paninhibitor několika členů HER rodiny, především HER-1, 2 a 4. Z preklinických prací je rovněž známo, že PF-299 inhibuje jak divoký typ, tak mutované formy EGFR, včetně forem vyskytujících se u nemalobuněčného karcinomu plic.

Publikovaná studie zahrnovala 74 pacientů, po devíti měsících bylo 57 % ze všech nemocných a 84,7 % se známou EGFR mutací bez progrese onemocnění. "Přestože se jedná o předběžná data a pacienti jsou stále sledováni, procento pacientů s EGFR mutací, kteří byli bez progrese onemocnění po šesti měsících terapie, vypadá jako slibný výsledek, pokud navíc vezmeme v úvahu, že 85 % těchto pacientů je bez progrese i po devíti měsících," komentoval výsledky dr. Enriqueta Felip z Vall d'Hebron Hospital, Barcelona, Španělsko.

Současně s těmito výsledky byla publikovaná studie jiné molekuly prodlužující interval bez progrese onemocnění u EGFR mutací, erlotinibu, který ve srovnání se standardní terapií karcinomu plic prodlužuje interval až třikrát. Studie s názvem OPTIMAL byla prospektivní fáze III klinického zkoušení, zahrnovala 165 pacientů, kteří byli randomizováni na větev s 83 pacienty dostávajícími erlotinib a 82 pacienty, kteří dostávali kombinaci gemcitabinu a carboplatiny.

Medián intervalu bez progrese onemocnění v této studii dosáhl 13,1 měsíce ve srovnání se 4,6 měsíce v kontrolní větvi, 31 pacientů z erlotinibové větve je stále ve studii ve srovnání s jedním pacientem z kontrolní větve.

"Studie OPTIMAL je první prospektivní studie fáze III potvrzující roli erlotinibu u pacientů s pokročilým nemalobuněčným karcinomem plic s EGFR mutací. Ukázala se jako mnohem lepší než standardní kombinace, a proto s ní můžeme začít ihned po stanovení diagnózy," komentuje výsledky prof. Caicun Zhou z plicní kliniky v Šanghaji, Čína.

Epidermal growth factor receptor byl v centru zájmu i další publikované studie, tentokrát studie s cetuximabem u žen s obtížně léčitelným triple-negativním karcinomem prsu. Cetuximab ukázal ve studii fáze II klinického zkoušení, že pokud je přidán k chemoterapii založené na cisplatině, dokáže zdvojnásobit množství odpovědí na léčbu, a rovněž tak čas do progrese onemocnění ve srovnání se samotným cisplatinovým schématem u žen (n = 173), které byly již pro karcinom prsu intenzivně, avšak neúspěšně léčeny.

"Výsledky studie se zdají velmi slibné," říká profesor José Baselga, donedávna šéf hematologicko-onkologické divize ve Vall d'Hebron Hospital v Barceloně, a nyní náměstek ředitele Massachusetts General Hospital Cancer Center v Bostonu, USA. "Ženy zahrnuté do studie vykazovaly triple-negativitu, přičemž tyto nádory jsou známé svojí velmi špatnou prognózou, částečně proto, že mají tendenci růst velmi rychle a taktéž se velmi rychle šířit, a částečně proto, že nereagují na doposud užívanou chemoterapii," dodává.

Do studie vstoupilo 173 žen s metastatickým karcinomem prsu, které dostávaly buď cetuximab plus šest třítýdenních cyklů cisplatiny, nebo cisplatinu samotnou. Pokud došlo k progresi onemocnění, mohly přejít na kombinaci či cetuximab samotný. Nejlepší léčebné odpovědi, 20 %, dosáhly ženy na kombinační léčbě, což bylo dvakrát tak více než na cisplatině samotné (10,3 %). Navíc, kombinační léčba více než dvakrát prodloužila interval bez progrese onemocnění, z 1,5 na 3,7 měsíce.

Prognózu pacienta poodhalí cirkulující nádorové buňky

Cirkulující nádorové buňky stále poutají pozornost vědců, a to z důvodu jejich tušeného prediktivního a prognostického potenciálu. Např. přítomnost těchto buněk v periferní krvi pacientek s metastazujícím karcinomem prsu se zdá jako nezávislý prediktivní faktor délky intervalu bez progrese onemocnění, ale také celkové délky přežití. Samozřejmou pozornost pak poutá také jejich získání jinou cestou než opakovanými biopsiemi.

Do této doby metody izolující cirkulující nádorové buňky počítaly cirkulující epiteliální nádorové buňky a vynechávaly ostatní typy buněk. Vzhledem k recentním poznatkům se zdá, že invazivnější cirkulující nádorové buňky mohou ztratit svoje epiteliální antigeny pomocí přeměny na mesenchymální typ buněk (epithelial to mesenchymal transition process, EMT). Italští vědci publikovali v rámci ESMO kongresu studii, která analyzovala přítomnost právě EMT a kmenových markerů u cirkulujících buněk izolovaných z nádorové masy karcinomu prsu.

Mezi zahrnutými pacientkami vykazovalo 66 % pozitivitu cirkulujících nádorových buněk. Část pacientek byla nositelkami exprese jak EMT (vimentin, fibronectin), tak i kmenových markerů (ALDH1). Tyto pacientky současně měly nepříznivé klasické prognostické faktory.

Jiná studie zabývající se tímtéž problémem srovnávala prognostickou významnost lymfopenie, počtu cirkulujících nádorových buněk a vysokého počtu kostních metastáz (více než dvě léze). V této studii 195 pacientů s mediánem celkového přežití 17 měsíců a hraniční lymfopenií se ukázalo, že počet cirkulujících nádorových buněk a kostní metastázy jsou významně spojeny s celkovou dobou přežití.

Multivariantní analýza pak potvrdila, že lymfopenie, více než pětkrát zvýšený počet cirkulujících nádorových buněk a stav estrogenového receptoru jsou jedinými prediktivní faktory určujícími celkovou dobu přežití.
Počet cirkulujících nádorových buněk zůstává i nadále předmětem klinických studií, jejich prediktivní a prognostický potenciál se již nyní zdá velmi slibný.

Zdroj: Medical Tribune