Kongres ČIS chce posílit sebevědomí interny i internistů

V čem bude letošní internistický kongres specifický?

Možná v tom, že má jednu výhodu – koná se v době, kdy se děje něco zásadně nového v oborech, které z interny vycházejí, a tato recentní data mohou mít dopad na každodenní praxi. Zejména je to oblast prevence kardiovaskulárních onemocnění a metabolismu – a to zvláště v problematice lipidů a diabetologie. Máme již registrovánu zcela novou generaci hypolipidemik – PCSK9 inhibitory. Otázkou je, jak tato léčba bude financována – kdyby ji měl dostat každý pacient podle toho, jak je vymezena registrace, mohlo by jít třeba i o sto tisíc nemocných. Předpokládám tedy, že tyto léky budou mít své místo u nemocných s familiární hypercholesterolémií a u pacientů, kteří netolerují statiny. Největší diskuse o úhradě očekávám u pacientů v sekundární prevenci, kteří na standardní hypolipidemické léčbě nedosahují cílových hodnot.

Druhou oblast, která je v  pohybu, tvoří léčba diabetu druhého typu a zejména nová data o kardiovaskulárním benefitu z léčby perorálními antidiabetiky. V tomto případě mám na mysli výsledky studie EMPA‑REG, ve které první lék ze skupiny gliflozinů dokázal snížit o desítky procent nejen kardiovaskulární, ale i celkovou mortalitu. K posunu došlo i u nových antikoagulancií. Ta už sice vlastně nejsou tak úplně nová, ale u prvního z nich, dabigatranu, máme teď k dispozici antidotum, což otevírá možnost tuto léčbu podávat s vizí ještě větší bezpečnosti.

| A kde se třeba jen mění pohled na zavedenou léčbu?

Dochází například k renesanci zájmu o podávání železa v léčbě anémie. Častějším využitím parenterální aplikace železa, zejména v jeho trojmocné formě, by se dalo předcházet části transfuzí. Známou skutečností je, že trojmocné železo může velmi pomoci nemocným s nespecifickými střevními záněty. Novou pozitivní zprávou jsou nyní pozitivní data i pro léčbu srdečního selhání.

| Odhlédnuto od čistě odborných sdělení, co jiného program nabízí?

Důležité je, že v rámci kongresu proběhne setkání primářů interních oddělení z celé republiky. Ti dennodenně řeší obrovské problémy. Ty ekonomické snad ani nemusím zmiňovat. Největší hrozbu vidím v odlivu mladých lékařů. Je obtížné obsadit jakoukoli pozici – od absolventa po primáře. V současnosti jsou i v Praze volná místa na vedoucí pozice a nikdo se na ně nehlásí. Stále také narážíme na destabilizaci systému specializačního vzdělávání. Jeho současné nastavení zdaleka není ideální, ale neustálé změny jsou horší. Potřebovali bychom alespoň na několik let mít předvídatelná pravidla.

| V tom ale interna není výjimkou…

To jistě ne, ale už kvůli šíři záběru, kdy interní kmen je základem pro celou řadu subspecializací, se nás to dotýká dvojnásobně. Dalším problémem je nefungující lékařská služba první pomoci. Interní oddělení jsou zaplavována banálními případy, protože LSPP často prostě neexistuje, v řadě míst ji praktičtí lékaři nechtějí vykonávat.

| Když se ale na totéž zeptáte praktického lékaře, poměrně přesvědčivě vám vysvětlí, že sedět v holé ambulanci a ošetřovat s fonendoskopem a tonometrem pacienty, o kterých vůbec nic neví, nemá s moderní medicínou příliš společného…

To chápu. I LSPP by měla mít blízký dosah komplementu, měla by ale přece jen být oddělena od urgentního příjmu. Když praktičtí lékaři bojovali za kapitaci, říkali, že ji potřebují, aby se mohli o své nemocné starat trvale. Nikdo nesmí být nucen ke službě navíc, to je legitimní. Ale někdo se těch pacientů ujmout musí. Lékaři v nemocnicích pak slouží deset dní v měsíci. Jistá spravedlivost v rozdělení této zátěže by tu být měla. Ale rád bych zdůraznil, že naším hlavním cílem by nemělo být probírat si stesky, i když život je komplikovaný. Kongres by měl být především příležitostí, abychom si pozvedli sebevědomí a i sami pro sebe posílili vnímání interny jako silného, sebevědomého a neopomenutelného oboru.

| Když koncipujete program takového kongresu, koho před sebou vidíte jako modelového účastníka?

To je samozřejmě důležitá otázka. Asi před sebou vidíme mladého lékaře okolo atestace z vnitřního lékařství. Ale chceme program připravit tak, aby byl přínosný pro všechny lékaře, kteří vycházejí z rodiny interních oborů – geriatry, diabetology, gastroenterology, ale i praktické lékaře a mnohé další. Kongres již několik let klade důraz především na postgraduální vzdělávání s menším počtem originálních sdělení. Spolupracujeme přitom s osmnácti odbornými společnostmi, každý z oborů má vyhrazen čas jen jediné hodiny – jeho zástupcům nezbývá nic jiného než říci jen to podstatné. Pro účastníka to znamená, že během tří dnů se ve zhuštěné formě může seznámit s tím, co je nového v obrovské šíři všech interních subspecializací. Jsem také rád, že integrální součástí kongresu se stala sesterská sekce, která už opravdu není jen nějakým formálním přívěškem. Za sebe mohu říci, že i zde někdy najdu nové podněty.

| Snažíte se také nějak zakomponovat sdělení zahraničních hostů? Spolupráce se zahraničím se v tomto případě bohužel omezuje na Slovenskou republiku. Přiznávám, že je to dáno i smutnou zkušeností s tím, jak se rychle vyprazdňuje sál, je‑li na řadě třeba i velmi prestižní zahraniční přednášející. Zažil jsem to i u snad nejvýznamnějšího žijícího kardiologa, profesora Eugena Braunwalda. Nedokáži si vysvětlit, čím to je – a nevěřím, že by čeští lékaři nebyli schopni sledovat prezentaci v angličtině. Možná je za tím zbytečné podceňování sama sebe. A i to bychom měli v budoucnosti změnit. Naši lékaři jsou vzdělaní, zkušení, pracovití… K dokonalosti nám chybí právě nedostatek sebevědomí, sebedůvěry i prezentace sebe sama. Snad i v tom nám kongres prospěje.

Medical Tribune

Lucie Ondřichová

Zdroj: Medical Tribune