Konference Zdravotnictví 2017. Spokojenost ministra s resortem sdílí málokdo

Třetí ročník konference Zdravotnictví 2017, který se uskutečnil 1. a 2. listopadu v Praze, se zaměřil na to, co české zdravotnictví čeká v nadcházejícím roce, a na nejžhavější problémy, s nimiž se resort potýká. K nejdiskutovanějším tématům patřil i letos problém personální krize ve zdravotnictví, spojený s nedostatkem lékařů a sester a jejich finančním ohodnocením.

Ačkoli se účastníci dvoudenní konference na řešení řady klíčových problémů zdaleka neshodli, jednotní byli v tom, že k tomu, aby byla zachována současná vysoká úroveň poskytované zdravotní péče i v budoucnu, jsou třeba zejména změny financování a kontroly systému.

S udržitelností financování vysoké kvality české zdravotní péče souvisí i probíhající diskuse o zákonu o léčivech a pozměňovacím návrhu, který ministerstvo zdravotnictví připravilo spolu s profesorem Vyzulou. Návrh by měl umožnit výrazné slevy kopií nejnákladnějších léků např. pro léčbu karcinomů či roztroušené sklerózy, kde by mělo dojít ke slevě o 30 procent oproti stávajícím 15 procentům, což má přinést miliardové úspory pro český zdravotní systém. „Cílem není ušetřit v rámci systému, ale peníze, které se uspoří na platbách farmaceutickým firmám, věnovat českým pacientům s tímto onemocněním, aby mohli být bez problému léčeni, aniž by to zruinovalo český zdravotní systém. Věřím, že poslanecká sněmovna nepodlehne strašení a lobbingu farmaceutických firem a že bude myslet na české pacienty,“ řekl ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček.

Představeny byly mimo jiné například dopady nové úhradové vyhlášky na rok 2017. „Otázkou bude, zda vyhláška tak, jak je nastavena, bude stačit k navýšení platů v lůžkových zdravotnických zařízeních o deset procent nejen tam, kde se odměňuje podle platů, ale i u společností, které odměňují podle mezd. Podle našich analýz to zejména u velkých nemocnic možné bude, ale menší regionální zařízení s tím budou mít problémy,“ řekl v úvodu konference Ing. Jiří Horecký, Ph.D., prezident Unie zaměstnavatelských svazů a Asociace poskytovatelů sociálních služeb. Právě sjednocení odměňování, tedy povinnost, aby podle společných tabulek odměňovaly i nemocnice mající právní formu obchodních korporací, je jedním z mála témat, na nichž se odborové svazy se zaměstnavateli neshodují. Podle odborů v některých případech není zdaleka jednoduché, aby došlo k navýšení příjmu zdravotnického personálu. Rozdíly mezi komerčními poskytovateli a těmi, kteří jsou odměňováni platem, jsou v řádech několika tisíců korun. Jak připomněl ministr Němeček, ve zdravotnických zařízeních, která se řídí zákonem o platu, byla tato navýšení vždy realizována bez problémů.

Základní témata konference se podle Němečka shodují s klíčovými prioritami ministerstva zdravotnictví. „Když jsme rekapitulovali klíčové cíle, myslím si, že se v rámci této vlády podařilo nakonec dosáhnout většiny základních priorit, a to přesto, že to nebylo jednoduché, protože jeden z koaličních partnerů má na české zdravotnictví a jeho financování zásadně jiný názor. Nicméně jsme klíčové věci prosadili,“ zhodnotil dosavadní úspěchy svého resortu ministr Němeček.

I on jako klíčový problém vidí nedostatek kvalifikovaného personálu, avšak za kladný moment považuje, že tato vláda již potřetí rozhodla o navýšení tarifních platů v lůžkových zdravotnických zařízeních, celkem za tři roky o 20 procent, a slíbil nárůst o dalších deset procent v roce 2018. „Když se dívám do historie českého zdravotnictví, nepamatuji si, že by kdy došlo k tak zásadnímu navýšení platových tarifů pracovníků v českých nemocnicích jako za této vlády. Těší mne i to, že se podařilo zajistit dostatek finančních prostředků na toto navýšení, byť bylo vždy ze strany ministerstva financí provázeno řečmi o černých dírách a ze strany lékařů tradičně folklórem, že je to stále málo,“ poznamenal Němeček.

S jeho optimistickým hodnocením nesouhlasí šéf odborů Josef Středula. „Jsem rád, že z požadavků odborů na navýšení platů se stává informace členů vlády o jejich pozitivním přístupu. Situace ale v žádném případě dobrá není. Problém se středním zdravotnickým personálem je obrovský, uzavírání nemocničních oddělení je na denním pořádku a problém se zvětšuje, nikoli snižuje,“ varoval.

Za další úspěch ministr považuje téměř dokončené novely zákonů o postgraduálním vzdělávání lékařů a o vzdělávání sester. „Dalším tématem, kterému se posledních dvacet let nikdo nevěnoval a bylo otevřeno až za této vlády, je fakt, že populace českých lékařů výrazně stárne, a pokud nedojde k 25% navýšení kapacit lékařských fakult, dostane se Česko do ještě horších personálních problémů než nyní,“ varoval Němeček s tím, že nezbytnou podmínkou je, aby vše bylo dostatečně zafinancováno právě pro lékařské fakulty, které vzdělání poskytují.

„Za opomíjenou klíčovou až revoluční změnu v českém zdravotnictví považuji, že se přes velké ataky a strašení veřejnosti o Velkém bratru podařilo prosadit zavedení Národního zdravotního informačního systému ÚZIS v čele s docentem Duškem, který tvrdě pracuje na tom, aby data, která jsou nyní k dispozici od zdravotních pojišťoven, byla zpracována. Analýzy, které tento systém poskytne, budou průlomovým reflektorem a věci budeme konečně moci opravovat na základě dat, nikoli tušení či intuice,“ uzavřel.

I přes ministrův optimistický popis situace v resortu však nadále jedním z nedořešených problémů zůstává otázka dlouhodobé péče, neexistence sociálně‑zdravotní péče a smysluplné koncepce péče o seniory. Otevřena byla i témata dlouhodobá, jako je absence indikátoru účinnosti a efektivity nákladů na české zdravotnictví, absence koordinace, zejména v péči o chronické pacienty, kteří tvoří 80 procent všech nákladů.

„Otázkou, kterou bezpodmínečně nastolíme, je změna daňového systému. Není akceptovatelné, aby i nadále, tak jak je to dosud, existovaly obrovské rozdíly v platbách do systému zdravotního pojištění. Nebýt zaměstnavatelů a zaměstnanců, máme obrovské problémy v systému poskytování zdravotní péče, protože nebudou finanční prostředky,“ zdůraznil Středula s tím, že právě zaměstnanci a zaměstnavatelé tvoří nejsolidárnější skupinu. Tou nejméně solidární je stát. „Je nedůstojné pro členy vlády každý rok diskutovat, zda bude zvýšena úhrada za státního pojištěnce, která je dlouhodobě nejhorší, a o kolik,“ uvádí Josef Středula.

Na programu byla i otázka sítě zdravotnických zařízení, kde je třeba optimalizovat a určit, která do ní patří, na jakém základě bude tato síť vytvořena a do jaké míry zde budou či nebudou zahrnuti i komerční poskytovatelé. Diskuse se nevyhnula ani zdravotním pojišťovnám. „Myslíme si, že by mělo dojít ke sloučení státních zdravotních pojišťoven, kde navíc dochází k situaci, že proti sobě používají kroky na převedení klientů k sobě, pro což z dlouhodobého hlediska není důvod. Navíc to ušetří náklady,“ domnívá se Středula.

„V souvislosti s ministrem zmíněnými finančními prostředky bych byl rád, aby se snížil počet těch, kteří ze zdravotnictví sají. To je něco, co jsem si nemyslel, že někdy budu takto veřejně pojmenovávat. Ale fakt, že zájmy některých těchto skupin nejsou zájmem o kvalitní zdravotnictví, ale o kohoutek pro vlastní potřebu, je pro mne naprosto neuvěřitelný. Byl bych rád, kdyby tyto skupiny uklidnily svoji činnost a nejlépe vymizely z trhu úplně. Nevěřil jsem, že české zdravotnictví je až tak zaneseno,“ uzavřel své vystoupení v rámci zahájení konference Josef Středula.

Zdroj: