Koncentrace, prevence, data – tři cesty k udržení úrovně onkologie

Koncem února proběhla v Brně konference s názvem Organizace onkologické péče v ČR. Sešla se na ní velká část z těch, kdo mají k této problematice co říci. Kromě onkologů pozvání přijali představitelé dalších odborností, jež o onkologické pacienty pečují, a téměř kompletní vedení ministerstva zdravotnictví. Všichni diskutovali o tom, jak se postarat o téměř 450 000 nemocných, kteří jsou aktuálně léčeni pro onkologické onemocnění či mají zhoubný nádor v anamnéze.

Onkologie je drahá a bude ještě dražší. Toto krátké souvětí si už asi všichni zvykli brát jako základ pro jednání o organizaci a financování onkologické péče. Nyní ovšem prosté konstatování přestává stačit – brzy nebude kde brát.

Podle ředitele VZP Pavla Horáka je velmi pravděpodobné, že minimálně do roku 2012 či 2013 s žádným růstem prostředků na zdravotnictví nelze počítat, a pokud růst nastane, nebude nijak dramatický. Peněz tedy nepřibude, pacientů však ano, a to přibližně o pět procent ročně. Reálně hrozí, že rok 2009 bude považován za určitý bod zlomu, zahajující dlouhodobou stagnaci. Otázka, jak tomuto negativnímu scénáři zabránit, byla v centru zájmu konference, která se 24. února konala v Brně.

Její hlavním závěrem je, že existují tři základní, navzájem provázané cesty, jak rozpor mezi možnostmi veřejného pojištění a narůstajícím tlakem na finance alespoň zmírnit – první je propracovaná organizace péče, druhou systematická datová podpora a třetí představuje důraz na prevenci, neboť systém zatěžují především ti nemocní, u nichž je onemocnění diagnostikováno pozdě.

Češi cestují jen na dovolenou, za péčí se jim nechce

Právě  na organizační aspekty se zaměřil doc. MUDr. Jindřich Fínek, Ph.D, vedoucí Onkologického a radioterapeutického oddělení FN Plzeň. Hovořil především o procesu koncentrace onkologické péče.

V roce 2006 začala fungovat síť komplexních onkologických center. Ta v roce 2008 prošla auditem ministerstva zdravotnictví, po němž zůstalo 13  pracovišť. Tento krok se neobešel bez vzrušené diskuse. „Projevilo se tu i to, že Češi jsou ochotní cestovat pouze na dovolenou. Necestují ani za prací, čekají, až práce přijde k nim. Nechtějí tedy dojíždět ani za zdravotnickou péčí,“ uvedl doc. Fínek. „Za sebe mohu říci, že jsem audity přivítal. Už jen z toho důvodu, že za 27 let, co se onkologii věnuji, mé nadřízené poprvé zajímalo, jak kvalitně léčíme, a ne pouze za kolik.“

Dá se říci, že komplexní onkologická centra plní svůj účel – díky této struktuře je například vůbec možné podávat nákladnou biologickou léčbu. „Nelze si představit, že by tyto léky byly nekontrolovaně používány ve všech dvou stech českých nemocnicích,“ říká předseda České onkologické společnosti ČLS JEP prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc.

Tato pracoviště  se jistě nemohou postarat o všechny nemocné a ani by to nebylo smysluplné. Na druhou stranu se do nich nedostávají všichni, kdo by z možností center profitovali. „Měli bychom dodržovat zásadu, že každý nemocný je referován do komplexního onkologického centra v okamžiku stanovení taktiky léčby,“ uvedl doc. Fínek.

Tak jako zbytek onkologické obce i on přivítal poslední dohodu, podle níž peníze na nakládnou farmakoterapii i nadále půjdou za pacientem. „Pokud bychom pracovali s budgety, pacient nebude léčen tam, kde to umějí, ale tam, kde na něj zbydou peníze, protože to neumějí a nikdo tam nechodí.“

Svůj  nástroj na snižování nákladů ale mají podle doc. Fínka i onkologové: „Klinické studie jsou čas od času (a stále častěji) postaveny tak, aby umožnily přístup na trh a nic jiného. Musíme najít odvahu a odpovědnost při tvorbě doporučených postupů, v našem případě tzv. Modré knihy, a vyvarovat se toho, aby z ní byl seznam dokončených studií fáze tři.“

Podle profesora Vorlíčka představuje velkou rezervou i skutečnost, že ne každé KOC důsledně dodržuje koncept neopouštění pacienta. „Každé centrum by mělo mít svůj program paliativní péče,“ uvedl.

Síť  komplexních onkologických center je nadále otevřená. „O tento statut se v následujících letech mohou ucházet další pracoviště,“ konstatovala ministryně zdravotnictví Dana Jurásková.  Ministerstvo zdravotnictví také stanovilo postup, jímž se bude řídit, nebude-li centrum splňovat požadavky komplexního onkologického centra v oblasti personální, materiálně technické a organizační.

NOR – za málo peněz hodně muziky

Velká  část konference byla věnována významu systematické práce s daty. „Je-li dobrý úmysl podpořen daty, je velká pravděpodobnost, že vše bude tak, jak se tvrdí. Díky datům je možné modelovat budoucnost. Česká onkologická společnost v tomto může být vzorem ostatním,“ uvedla v této souvislostí Dana Jurásková.

Naprosto nenahraditelným zdrojem informací je Národní onkologický registr – jakési rodinné stříbro české onkologie. Také on ke svému fungování a rozvoji potřebuje peníze, i když relativně nevelké. „Opakovaně zaznamenáváme snahu přenést náklady na NOR na příslušné onkologické oddělení. To je nepřípustné. Tak jako zdravotnické zařízení musí platit například hygienika, který také žádné body nevykazuje, musí hradit i sběr onkologických dat,“ řekla prof. MUDr. Jitka Abrahámová, primářka Onkologického oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze.

NOR je jediná databáze poskytující ucelené informace i o stadiích nemoci – a z hlediska organizace a financování je mnohem důležitější rozsah onemocnění než konkrétní diagnóza. Neocenitelný byl NOR pro vytvoření predikce, kolik pacientů s jakým onemocněním a v jakém stadiu bude třeba v následujícím období léčit. Tuto předpověď mají onkologové k dispozici již několikátý rok po sobě, což výrazně usnadňuje především jednání s plátci péče o úhradě nákladné léčby.

Dalším nástrojem, který umožnil zpřístupnění biologické léčby, jsou lékové registry. V těch je v desítkách parametrů popsáno podání konkrétního léku téměř u všech pacientů včetně relevantních klinických informací. Nyní je v nich na šest tisíc záznamů.

„Tyto registry jsou důležité jako zpětná vazba, jakých výsledků dosahujeme v reálném životě, nikoli v poněkud umělém světě klinických studií,“ uvedl prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc., přednosta Kliniky komplexní onkologické péče Masarykova onkologického ústavu. „V některých případech, například u Avastinu, jsou naše výsledky lepší, než by odpovídalo registračním studiím, jinde, jako u Herceptinu, jsou srovnatelné,“ dodal.

Lucie Ondřichová, Medical Tribune

Další zajímavosti z brněnské konference nejdete v aktuálním vydání MT