Komplikacím diabetu můžeme předcházet
Stejně jako v celém světě, i u nás počty nemocných trvale narůstají. Každoročně se objeví asi 40 000 nových případů. Diabetes postihuje stále mladší věkové skupiny a nárůst byl zaznamenán také u dětí a dospívajících. Vzestupný trend se týká zejména diabetu 2. typu, který těsně souvisí s obezitou a životním stylem. Rostou však také počty nemocných s diabetem 1. typu.
Diabetes mellitus neznamená jen hyperglykémii! Jde o komplexní metabolické onemocnění, které je provázeno rozvojem tzv. pozdních komplikací diabetu!
Co jsou to pozdní komplikace? Mezi nejzávažnější patří postižení očí, ledvin, nervů a velkých cév. Vznikají obvykle po 5 až 15 letech trvání diabetu. Hyperglykémie „nebolí“ a řada nemocných se dostává k lékaři pozdě. Proto už v době záchytu onemocnění má mnoho pacientů známky těchto komplikací. Například až u 20 % z nich je v době diagnózy už postižena sítnice oka.
Diabetická retinopatie může mít velmi závažný průběh a může končit až úplnou slepotou. O tom, že nejde o zanedbatelnou záležitost, svědčí i fakt, že v civilizovaných zemích je právě diabetes nejčastější příčinou slepoty u osob v produktivním věku, t. j. ve věku mezi 20 až 65 lety. Stejně tak onemocnění ledvin při cukrovce může mít závažné důsledky. Tak závažné, že ledviny úplně přestávají fungovat a nemocní musejí třikrát týdně docházet na pravidelné očišťování krve (např. na hemodialýzu) a stávají se kandidáty transplantace ledviny. Čísla jsou opět alarmující, protože podle statistik nejméně u jedné třetiny všech nemocných v hemodialyzačně-transplantačních programech je příčinou renálního selhání diabetes. Počátkem roku 2006 bylo podle údajů ÚZIS registrováno přes 66 000 nemocných s tzv. diabetickou ledvinou (z toho 18 300 se selháním funkce ledvin), 70 000 nemocných s poškozením oka (z toho 2 100 slepých) a 40 000 nemocných s tzv. diabetickou nohou (z toho 7 300 po amputaci končetiny). Vůbec nejčastější příčinou úmrtí těchto nemocných jsou kardiovaskulární příhody, jako je infarkt myokardu či iktus.
Ekonomické dopady léčby diabetu
Léčba nemocného s diabetem stojí ročně v průměru 1,5- až 10násobně více než nediabetika. Zatímco na jednoho pojištěnce vydá zdravotní pojišťovna v průměru 20 000 Kč za rok, u perorálně léčeného diabetika je to asi dvojnásobná částka a u inzulinem léčeného diabetika dokonce pětinásobná. Náklady dále rostou, pokud se objeví výše uvedené komplikace. Léčba nemocného s komplikacemi je v průměru 3,5násobně dražší a náklady na jednotlivé výkony, které si vyžádá řešení konečných stadií, rostou geometrickou řadou. Například roční léčba hemodialýzou stojí přes jeden milion Kč.
Přitom je jasné, že vznik a rozvoj komplikací je možné do značné míry oddálit a zpomalit komplexní léčbou diabetu, která zahrnuje nejen snahu o normalizaci hyperglykémie, ale stejně tak i léčbu hypertenze a hyperlipidémie. Výbor České diabetologické společnosti ČLS JEP vydal celou řadu standardních doporučení pro péči o nemocné s diabetem, jejichž revidovaná verze je dostupná na internetových stránkách společnosti (). Výmluvný obrázek o tom, jak vypadá realita v klinické praxi, podává epidemiologická studie provedená v České republice v roce 2002 a 2006, která probíhala v běžných diabetologických ordinacích. Doporučených hodnot ve všech třech parametrech - glykémii, krevním tlaku a lipidémii - dosahuje pouze 6 % nemocných s diabetem 1. typu a pouze 3 % nemocných s diabetem 2. typu. Prakticky to znamená, že u více než 95 % nemocných musíme počítat s rozvojem komplikací. Za ne příliš utěšeným stavem diabetologické péče v běžných ordinacích může do určité míry stát neznalost lékařů, či neuspokojivá spolupráce pacientů. Velkou roli ale také hraje způsob úhrady zdravotními pojišťovnami, kde se uplatňují jak limitace úhrad výkonů, tak limitace vyžádané péče, které neumožňují provádět požadovaná vyšetření v doporučené frekvenci, stejně jako limity preskripce, jež znemožňují specialistovi komplexně léčit všechny metabolické abnormity, včetně hypertenze a dyslipidémie. Výsledky studie Lacigové a spol. (2004, 2008 ), která porovnávala náklady na roční léčbu nemocného s diabetem za podmínek postupu podle doporučení ČDS s náklady na léčbu danou současnými podmínkami úhrady, jasně dokládají, že finanční bariéry znemožňují lékařům léčit podle standardů (pozn. aut.: informace o studii z roku 2008 zveřejňuje MT v tomto vydání na str. A8). Krátkozrakost této politiky se musí projevit ve zvýšení přímých i nepřímých nákladů na léčbu dlouhodobých orgánových komplikací.
Zdroj: