Kolik toho mezokainu?
S velitelem praporu jsem se domluvil, že na první „opušťák“ pojedu na Silvestra, a proto manželka vyhověla přání starších kolegů z ivančické interny a na Štědrý den 1985 slíbila svou první službu, aby kolegové mohli mít klidný Štědrý večer. Velitel útvaru začátkem prosince nečekaně rozhodl, že na Silvestra musím hlídat u útvaru, zda se nepožívá alkohol a že na návštěvu rodiny pojedu během vánočních svátků. Nešlo změnit ani rozhodnutí velitele, ani vyměnit štědrovečerní službu. A tak jsme se s manželkou dohodli, že budeme sloužit svou první službu společně. A tak 24. prosince 1985 nastoupil čerstvý absolvent, anesteziolog a četař na opušťáku spolu s tříměsíční internistkou na svou první interní službu v životě.
Celý den probíhal klidně, na oddělení bylo asi jen pět pacientů a nebyl žádný příjem. Večer jsme si ohřáli předsmaženého kapra a předali si dárečky. Až do půlnoci trvala vánoční pohoda Štědrého večera. Těsně před půlnocí ale přijíždí sanitka a přiváží rakouskou státní občanku (hovořící česky), která u příbuzných trávila Vánoce a udává bolesti na hrudi. Po převozu na jednotku intenzivní péče natáčíme EKG a poprvé v životě dostáváme výzvu poprat se s rozsáhlým akutním infarktem přední stěny. Pardeeho vlny byly ve všech hrudních svodech, a tak jsme ani my dva absolventi nezaváhali. Dle poznatků tehdejší doby nasazujeme heparin, podáváme analgetika a rozhodujeme se podat mezokain jako prevenci komorových arytmií. Dávkování heparinu a fentanylu je nám známo, jenže dávkování mezokainu nějak v paměti nezůstalo. Proto odbíhám nastudovat „Spofák“ (tehdejší knižní verzi dnešního AISLPu) a vypočítávám dávku pro asi 70 kg vážící ženu. Docházím k závěrečnému číslu 15 ampulí mezokainu. Bohužel výpočet se nedochoval, proto již nikdy nezjistím, kde jsem udělal chybu. S tímto číslem se vracím na JIP, manželka mi stoprocentně věří, a protože i sestra má svou první službu, tak zahajujeme postupnou aplikaci 15 ampulí mezokainu do pravé ruky. V levé ruce kapal heparin a kanylaci centrální žíly jsme tehdy ještě nepoužívali. Naštěstí při čtvrté ampulce nám žíla praská a nám se již nepodařilo další žilní cestu zajistit. Plni strachu, že nemocná zemře na komorové arytmie, protože je poddávkována, usedáme na židli vedle ní a pod heslem, že nejlepší monitor je sestra nebo lékař, ji až do ranních hodin hlídáme. Několikrát za noc jsme zcela vyděšení, protože na monitoru se objevují ojedinělé komorové extrasystoly, ale nemocná udává ústup bolestí, a dokonce usíná a ráno se probouzí a cítí se jen slabá.
Kolem osmé hodiny přichází pan primář na pravidelnou kontrolu oddělení (přestože je Boží hod) a my mu zcela vyplašení a vystresovaní sdělujeme naše zážitky, referujeme o poddávkování nemocné, ale i o tom, že vše dobře dopadlo a pacientka přežila. Překvapivě nám primář nenadává (ale ani nás nechválí), pacientku zkontroluje a řekne, že nám přeje krásný zbytek vánočních svátků, a až přijdeme domů, tak abychom si zkusili udělat ještě jednou výpočet mezokainu. Za tento lidský přístup jsme mu dodnes vděční. Pacientka se s námi rozloučila poděkováním za nebývalou osobní péči lékařů, s kterou se nikdy v Rakousku nesetkala. Akutní infarkt myokardu, jeho léčba a následky – srdeční selhání – se nám později staly životním osudem, a tak jsme dnes profesory kardiologie. Léčili jsme desítky či stovky infarktů a věříme, že už podobné hrubky nebudeme nikdy opakovat.
A tak přejeme všem krásné Vánoce a těm, kdo mají svou první službu, pevné nervy a žádné chyby.
Redakční minikvíz: Jaká byla v tomto případě doporučená bolusová dávka mezokainu?
Odpověď na téže straně vzůru nohama: 5 ampulek, maximální povolená dávka 10 ampulek po dobu 2 až 3 minut.
Zdroj: