Kmenové buňky z amniové tekutiny
Embryo i plod jsou zdrojem četných kmenových buněk, jež se dostávají do amniové tekutiny.
Atala se rozhodl prověřit, zda by se mezi těmito buňkami nenašly i buňky s kompletním rejstříkem diferenciací, které by se v tomto ohledu vyrovnaly embryonálním kmenovým buňkám. Americký biolog je přesvědčen, že na takové buňky narazil.
Pozoruhodné proliferační schopnosti
Buňky AFS tvoří jen jedno procento z buněk přítomných v amniové tekutině. Nesou na svém povrchu některé molekuly, které jsou typické jen pro embryonální kmenové buňky. Vedle toho nesou molekulární markery diferencovaných buněk. Pozoruhodné jsou jejich proliferační schopnosti. Jejich počet se při kultivaci v laboratoři zdvojnásobí za 36 hodin a nemusejí se pěstovat na podkladu z jiných buněk. Buňky mají i při dlouhé kultivaci stabilní dědičnou informaci a v těle myší nevytvářejí teratomy. To je předurčuje k využití při buněčných terapiích. Nahrává tomu i jejich značná diferenciační schopnost. Jak uvedl Anthony Atala, jeho tým dokázal navodit u AFS buněk všechny typy diferenciací, o které se pokusil. AFS buňky se dařilo diferencovat na buňky tukové, svalové, nervové, jaterní a další.
„Plný rozsah diferenciací AFS buněk musíme teprve určit,“ říká Atala. Důležité je, že se diferencované buňky osvědčily při testech v těle pokusných zvířat. Po diferenciaci na osteogenní buňky a přenesení na organickou matrix vytvářely v těle laboratorní myši kost. Po diferenciaci na neurogenní buňky se funkčně zabudovaly do myšího mozku. Po diferenciaci na hepatocyty produkovaly v myším těle močovinu.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 1/2007, strana A1
Zdroj: