Klinická ponaučení ve vnitřním lékařství
Na výroční konferenci společnosti American College of Physicians konané v roce 2001 byl představen nový učební formát pro dokonalejší vzdělávání lékařů nazvaný Klinická ponaučení (Clinical pearls). Klinická ponaučení jsou vytvářena s ohledem na tři vlastnosti, s nimiž se u vzdělávajících se lékařů setkáváme. Za prvé – my, lékaři, rádi čerpáme poučení z kasuistik. Za druhé – dáváme přednost stručným, praktickým bodům, které můžeme použít ve své praxi. A konečně – rádi řešíme problémy.
V rámci formátu „Klinických ponaučení“ přednášející prezentují auditoriu, tvořenému internisty bez další subspecializace, několik krátkých kasuistik ze svého oboru. Po každé kasuistice následuje otázka s nabídkou několika odpovědí, kterou posluchači přímo zodpovídají pomocí k tomu určeného systému. Posluchači jsou následně seznámeni se zastoupením jednotlivých odpovědí. Poté je sdělena správná odpověď, načež přednášející diskutuje o probíraných bodech a objasňuje, proč je právě tato jediná odpověď nejvhodnější. Prezentace každé kasuistiky končí „Klinickým ponaučením“, které je definováno jako praktická poučka opírající se o literární údaje, se kterou však většina internistů není dobře obeznámena.
Klinická ponaučení na konferencích společnosti American College of Physicians aktuálně představují jednu z nejoblíbenějších sekcí. Ve snaze prokázat službu svým čtenářům přišel časopis Mayo Clinic Proceedings s myšlenkou publikovat vybraný počet těchto prezentací v rubrice Stručný přehled pro klinické lékaře. „Klinické ponaučení v obecném vnitřním lékařství“ představují jednu z nich. Správné odpovědi naleznete na konci článku.
KOMENTÁŘ
Prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc. 3. interní klinika – klinika endokrinologie a metabolismu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice, Praha
Myšlenka uveřejňovat jednoduché kasuistiky a odvozovat z nich stručné závěry je pro praxi velmi potřebná. Tato klinická doporučení se logicky týkají zejména farmakoterapie.
I když se na první pohled může zdát, že o lécích víme vše – vlivem aktivity farmaceutických reprezentantů i mnoha přednášek podporovaných či organizovaných farmaceutickými fi rmami – opak je pravdou. Lékaři málo vědí o interakcích i drobných rozdílech mezi příbuznými léky. Je proto logické že pět ze šesti kasuistik je zde věnováno farmakoterapii a drobným rozdílům v působení léčiv. To je pro praxi velmi významné a po zodpovězení testů a pročtení jednoduchých kasuistik si lékaři tato fakta zapamatují.
Jen jedna kasuistika se týká vyšetřování pacientů. Je na ní vidět, jakou národní genezi mají učebnice propedeutiky. Laboratorní diagnostika je dána nadnárodními technologiemi, prosté fyzikální vyšetřování má naopak dosti lokálních odlišností. Carnallův manévr není u nás obvyklý, ale velmi pravděpodobně je účelný. Diskuse ke kasuistikám je provedena dobře a pro čtenáře je důležité, aby nejprve odpovídal a až poté hledal odpověď.
Na článcích lze obdivovat stručnost, nerozvleklost, která je u našich kasuistik bohužel běžná.
Zdroj: Medicína po promoci