Když purkmistr Heirowsky vidoval taxaci léčiv

Ferdinand Šimon Heirowsky (1769 až 1839) byl doktorem veškerých práv a přísežným zemským advokátem. Jako všestranně nadaného hocha ho přijali v 11 letech za fundačního zpěváka v klášteře u sv. Markéty na Břevnově; zároveň studoval na gymnáziu. Práva vystudoval na univerzitě v Praze. Na významných postech ve Volyni v Prácheňském kraji, kde byl magistrátním radou a komisařem u vojenských skladů, se osvědčil jako zodpovědný a poctivý úředník, oddaný státu, ohrožovanému agresí zvenčí. Proto byl v roce 1798 povolán za purkmistra do svého rodného města Rokycan. Tuto funkci vykonával 41 roků až do své smrti.

Město začal řídit ve zlé době, 14 let po totálně zničujícím požáru. Město bylo zadlužené, příjmy nemělo řádně zajištěné, účetnictví v nepořádku, silnice v okolí byly ve špatném stavu, ve školách se učilo málo. Purkmistr si pro svůj nekompromisní postoj při nápravě veřejných věcí znepřátelil řadu lidí. Měl však úspěch, a to i proto, že byl vzdělaný právník. Na ukázku jeho aktivit citujeme Josefa R. Čejku: " knihy gruntovní města Rokycan ( ) byly vedeny od tří set let.

Z nich hleděl Heirowsky pilným zkoumáním ( ) dokázati, jak postupem nevinného času to neb ono jmění chudého podivnou náhodou vklouzlo do kapitoly nechudého, čemuž páni právníci po latinsku říkají ,injusto titulo'. Tou cestou získal městskému špitálu 90 korců polí a luk " (Med. Dr. J. R. Čejka, rokycanský rodák, profesor lékařství na pražské univerzitě, dodnes dobře známý jako rádce a lékař Boženy Němcové, v pražském Musejníku XXI. roku 1847, přetisk in Brdský kraj, 1912, č. 9 a 10.).

Purkmistr dal v roce 1816 na předměstí Kamení postavit novou budovu špitálu v klasicistním slohu. V roce 1838 za purkmistrovy spolupráce s děkanem Suchým a s učitelem Pábou byla ve městě zřízena opatrovna pro děti zaměstnaných rodičů, první zařízení toho druhu v Čechách. Dodnes svému účelu sloužící stavební památkou na našeho purkmistra je budova radnice, postavená v letech 1804 až 1808 podle návrhu I. Palliardiho. (Zde je potřebné uvést, že královské město Rokycany mělo v té době téměř tři tisíce obyvatel, živících se řemesly, zemědělstvím a prací ve zdejších železárnách. K panství města patřilo 11 poddanských vesnic se čtyřmi tisíci obyvateli.)

Vaunění proti mdlobám

Na Malém náměstí dal v roce 1801 přestavět jeden z pozdně barokních domů lékárník F. A. Storch. Dům s empírovou fasádou a s čápem ve výklenku stojí dodnes. Donedávna v něm byla lékárna nazývaná podle prvního majitele U bílého čápa. Lékárník posílal magistrátu k proplacení některé účty ve formě konsignací léčiv a dokládal je přiloženými recepty. Ty byly psány na papírech různého formátu a tvaru, utržených z větších kusů papíru. Ve srovnání s dnešními recepty neobsahovaly inscriptio ani nomen et personalia aegroti.

Bylo ale důsledně uváděno invocatio Rp., v ordinatio nacházíme remedia ve zkratkách pod sebou v řádcích v nominativu nebo v genitivu, jejich množství je vyznačeno v počtu dobových medicinálních váhových měr. Téměř vždy nacházíme subscriptio, signaturu česky, německy nebo oběma jazyky, např. "alle 2 Stunde 2 lžíce". Nechybí datum a podpis předepisujícího.

V rozmezí let 1798 až 1832 jsme napočítali celkem dvanáct předepisujících lékařů - graduovaných doktorů medicíny, ranlékařů i magistra porodnictví, zdejších, vojenských i ze vzdálenějšího okolí. Jméno pacienta se dovídáme vlastně až z lékárníkovy poznámky na dolní části receptu, např. "pro Klobaučníkovou u Plzeňské brány, manželku branného", "für alten Johann Schwarz", "Schwarzin aus Kameni".

O povaze nemoci nebo potíží pacientů se nelze dočíst nic. Storch posílal konsignace na papíře okolkovaném razítkem s třemi krejcary a s podpisem Frantz Anton Storch, Apatticker. Také někteří občané, jako kancelista nebo měšťan a právní služebník, požádali magistrát o proplacení vybraných léčiv. Někteří žadatelé byli sice "odmrštěni", ale jiným "löblicher Magistrat" vyhověl zcela nebo poskytl polovinu žádané částky.

(K jazykové stránce studovaných písemností poznamenáváme, že v českém městě se začínalo používat němčiny v souladu s politikou habsburské monarchie.) Pro proplacení receptu z veřejných prostředků města vždy byla nutná lékárníkova konsignace, dále posouzení (návrh) hospodářským úřadem města a nakonec rozhodl purkmistr zápisem "vidi Heirowsky, Bürgermeister".

Špitálníkům hradil léky magistrát samozřejmě. Zpočátku poukazoval Storchovi peníze krajský úřad proti doloženým receptům po vzájemné výměně nót (rozuměj krátkých kupeckých účtů). Krajský úřad však také dovedl nařídit "přísné dohlédnutí k preparátům v lékárně u A. Storcha".

Podle Generale normativum in re sanitatis (Tereziánského zdravotního řádu platného pro celou rakouskou monarchii) z roku 1770 se měli lékárníci řídit předepsaným dispensatoriem a ustanoveními o taxách. Podle dodatku k tomuto normativu se grémia lékárníků vyjadřovala k lékopisům a k taxám.

Vidování tax rokycanským purkmistrem také asi nebylo vyvoláno pouze jeho osobní iniciativou a snahou dobře hospodařit při zřejmé snaze pomoci potřebným občanům, ale mohlo být dáno doporučením krajského úřadu, aby představitelé obcí dbali na mravné chování lékařů a lékárníků. Prášky ze Storchovy lékárny byly taxovány v průměru 12, 13 krejcary, mixtury až 45, 46 krejcary.

Např. účet pacientky Fořtelové za období od února do září roku 1798 (celkem 58 položek) činil celkem 30 zlatých a 5 krejcarů. Výtah z konta pro p. Lega za dodaná léčiva pro čeledíny v cihelně obsahuje kromě mixtur též "vaunění proti mdlobám" a "flastr na rány".

Pro bližší představu uvedeme tři recepty z února 1796, které postupně předepsal ranhojič Jan Eichberger jedné ženě; první taxován 26 krejcary, druhý 25 krejcary, třetí 15 krejcary:
Rp. Aqua Flor Samb. drach iv
Gum. Arab. skrup jj
Elect. diascord. skrup j
Syrup alth. drach
mixt. ad viele
S. Každou hodinu 1 lžíci
Rp. Agu Flor Samb. drach jv
Nitri puri skrup beta
Gum. Arab. skrup jj
Syrup Alth. drach j
mixt ad viel
S. Každou hodinu 2 lžíce
Rp. He Scabios
Veron
Pimpinell
Rad. Alth. aa drach beta
Liquiritz skrup j beta
Pulv. Rad. Calam. aromat. skrup jj

Uvádíme patograficky, tzn. s chybami a malá písmena řecké abecedy nahrazujeme jejich názvem slovně.

Dobrá měšťanská rodina

Při studiu listinného materiálu jsme v Okresním archivu v Rokycanech (Archiv města Rokycan I, sign. A/11, karton 71) našli celou řadu léčiv, která poučeným čtenářům MT leccos řeknou. Opět je uvedeme patograficky. Vegetabilia: Melisa, Rad. valerian, Rad. angel, Lig. anod., Fl. Menth., China, Gumi galban, Rhei in pulv., Pulv. Sem. Santonii, Pulv. Ipecacuanhae, Olei Menthae Piper. Zoofarmakum fel Tauri. Chemická léčiva: Vitriolo artefact., Sal ammonii, Tart. boraxat., Sal cofent tart, Calomel, Stibii diaphoret. Galenika: Mucilago araba, Extr. gentian, Syrup Domestů, Camphori, Extr. Columb, Cinnamon vino, Succi Liguir., Tinct. aloe, Extr. valerian, Tinct. Emet, Spiriti Minderesi. Aquae flor Chamomill, Liquor in Hoffm, tinct. opii, Sirup Rub. Idei. Corrigentia: Sach. albi, Cinnamon.

Za případné chyby v zařazení léčiv do skupin se lékárníkům omlouvám. Ale asi jenom znalci starých lékopisů vědí, kam patří Margrafenpulver, který jsme také v předpisech našli; tedy nejen malý W. A. Mozart tento prášek dostával od svého otce, když na cestách za koncertováním onemocněl.

Vraťme se k našemu purkmistrovi. Šlo o muže na vysokém úřednickém místě, který vykonal mnoho dobrého a je právem dodnes regionálně připomínán. Známější nositele jména Heyrovský připomeňme na závěr.

V matrice rokycanského děkanství se od konce 17. století objevovalo toto příjmení stále častěji, ovšem s různými obměnami. Rodu se genealogicky věnoval podrobně JUDr. L. Hovorka. Manželům Matěji a Ludmile Heirowským se narodilo 25. října 1769 jedno z jejich dvanácti dětí, syn Ferdinand Šimon, budoucí purkmistr. Otec Matěj byl měšťanem, byť jako drobný živnostník - jirchář.

Purkmistrova manželka Rosalie porodila šest dětí. Z jejich synů vynikli Jan Heirowsky (1799 až 1865), vrchní lesmistr knížete Schwarzenberga a zakladatel České lesnické jednoty, a dále Karel Heirowsky (1802 až 1863), horní rada a profesor na horní akademii v Příbrami.

Purkmistrovým vnukem byl univerzitní profesor JUDr. Leopold Heyrovský (1852 až 1924), právní historik a vynikající znalec římského práva. Jeho synem, a tedy purkmistrovým pravnukem byl akademik prof. Jaroslav Heyrovský (1890 až 1967), vyznamenaný v roce 1959 Nobelovou cenou. Ani současní potomci Heyrovských se neztrácejí u nás ani v zahraničí. Kdo umí, umí.

Zdroj: Medical Tribune