Když dva dělají totéž, není to vždy totéž
„Chyby se mohou vyskytovat jak v diagnostice, tak během léčby samotné. Část omylů je způsobena tím, že ošetřující personál zapomíná na dynamický průběh hojení a včas nepřizpůsobí léčbu aktuálnímu stavu rány,“ říká MUDr. Stryja a dodává: „V praxi se dost často setkáváme s pochybeními, která souvisejí se špatným načasováním jednotlivých diagnostických kroků. Typickým příkladem jsou pacienti s ischemickou chorobou dolních končetin. U nich se nezřídka vídáme to, že jsou v první fázi ,provizorně` ošetřeni například amputací prstů na noze, ale po příčině vzniku nekrózy se pátrá až s delším časovým odstupem, takže není vzácností, že ultrazvukové vyšetření a angiografii takový pacient podstoupí až s měsíčním odkladem.“ Odborníci však tento postup považují za chybný, protože u pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin „hrají“ o čas. Jakmile totiž v tkáních vzniknou ireverzibilní změny, terapeutické možnosti jsou již velmi omezené. Snahou ošetřujícího personálu by podle J. Stryji mělo být zahájení intenzivní léčby nově vzniklého defektu pomocí cévní rekonstrukce nebo angioplastiky již v počátcích, aby se předešlo vzniku rozsáhlé chronické rány, u které již prognóza zhojení většinou není dobrá. „Tento postup je v zájmu pacienta a navíc ve svém důsledku představuje i levnější řešení. Proto by mělo být jedním z pravidel správného managementu rány pátrat v první řadě po příčině vzniku defektu. Zda se jedná o diabetika či pacienta s žilní insuficiencí, popřípadě zda se na vývoji rány nepodílelo také onemocnění tepen či infekce. Neměli bychom zapomínat, že příčinou defektů může být také sebepoškozování.“
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 30/2007, strana C2
Zdroj: