Když dva dělají totéž, není to totéž, a když čtyři, tak už vůbec…
V minulém zamyšlení (MT 1/2012) jsme se podívali na dvě země, které dělají totéž, ale způsob dosahování podobného výsledku je zcela odlišný. Pro příklad jsme zvolili Japonsko a Austrálii. Dnes bych se rád věnoval systému zdravotnictví ve Skandinávii.
Kvůli připomenutí, minule jsme se podívali na Japonsko a Austrálii, jež mají velmi podobnou úroveň (veřejných) výdajů na zdravotnictví na osobu a rok. Přesně podle tohoto parametru jsou v grafu země seřazeny zleva doprava a Japonsko a Austrálie jsou hned vedle sebe. Jejich přístup k tomu, jak se poskytuje péče, by snad ani nemohl být odlišnější. Zatímco v Japonsku je ve srovnání hodně lůžek na počet obyvatel, hodně lékařů a pacienti se léčí tím, že leží v posteli (průměrná doba pobytu na akutním lůžku sahá ke třem [!] týdnům), v Austrálii je to přesně naopak. Méně lůžek, méně lékařů a krátký pobyt na lůžku. Nicméně obě země dosahují srovnatelnou úroveň střední doby dožití. Nabízí se otázka, kam jdou v Austrálii všechny peníze, které se nepoužijí na financování lékařů, lůžek a pobytu v nich? Na to odpovídá druhý graf, z něhož vyplývá různé využití laboratorních metod. Tato ilustrace by nemohla být výmluvnější.
Co dalšího nám tento graf ukazuje?
Kousek doleva od Japonska vidíme čísla pro Jižní Koreu, kde je asi také zvykem mít hodně lékařů, lůžek a delší pobyt na lůžku. Z toho lze dovodit, že způsob, jakým se provozuje medicína, potažmo zdravotnictví, vychází spíše z určitých kulturních a regionálních zvyklostí než z racionálních úvah. V tomto smyslu je Austrálie, byť leží na východní polokouli, ovlivněná způsoby západní hemisféry, respektive svým členstvím v britském Společenství národů – Commonwealthu.
Podívejme se na jinou skupinu zemí, o kterých běžně také uvažujeme jako o jedné skupině – na Skandinávii. Když si vezmeme pravítko a pokusíme se horizontálně spojit uváděné parametry pro (zleva doprava) Finsko, Švédsko, Dánsko a Norsko, tak přijdeme k závěru, že ve Skandinávii se zdravotnictví provozuje zhruba stejně. Tedy, co se týká infrastruktury; všichni mají podobný počet lůžek a lékařů v přepočtu na obyvatele a také přibližně stejně dlouhý pobyt na akutním lůžku. Co však je zarážející, když se podíváme na uváděnou střední dobu dožití (trojúhelníčky nahoře), že ta je výrazně nižší ve Finsku a Dánsku než ve Švédsku a Norsku. Protože je známou skutečností, že zdravotnictví ovlivňuje střední dobu dožití pouze z menší části (uvádí se z 15 až 20 %), tak nás to vede k následné úsměvné spekulaci. Čím více na sever, tím jsou dny v zimě kratší, a na severu vládne dokonce polární noc. Tedy, týdny s minimálním až žádným slunečním svitem přinášejí důvody k depresím, konzumaci alkoholu atd. Již běžné úsloví („pije jak Dán“ – a nikoli jako Švéd či Nor) nás z této prvoplánové spekulace posouvá do empirie. Přitom jsme nepodnikli ještě žádnou pečlivou analýzu skutečných dat. (Mimochodem, 12měsíční abstinence – tedy vyhýbání se alkoholu – je ve Skandinávii nejvyšší pro muže ve Švédsku, pro ženy v Norsku a nejnižší pro obě pohlaví v Dánsku.)1 V každém případě – přes poměrně vyrovnaný a podobný systém poskytování péče, střední doba dožití mezi regionálně a kulturně podobnými zeměmi může být výrazně rozdílná.
Zpráva, kterou se zde pokouším ilustrovat, je, že ve zdravotnických systémech velmi rozdílné cesty mohou vést ke stejnému výsledku (Japonsko a Austrálie) a naopak podobné cesty mohou vést k různým výsledkům.
Příště se podíváme na rozdíly, jež jsou při prvním zhlédnutí ještě více překvapující. A sice, jaké jsou rozdíly mezi využíváním konkrétních léčebných a diagnostických metod mezi zeměmi, kde bychom takové rozdíly nikdy nečekali.
Zdroj: Medical Tribune