Když Američané vidí zájem, ocení to
Ještě v Československu zažila začátky české dětské kardiologie a kardiochirurgie. Byla u toho, když profesor Milan Šamánek zakládal v dětské nemocnici v Praze na Karlově oddělení, ze kterého později vzniklo dětské kardiocentrum ve Fakultní nemocnici v Motole. „Pro nás sestry to bylo nesmírně náročné hlavně proto, že jsme našim pacientům velmi často nemohly pomoci. S dnešními možnostmi se to vůbec nedá srovnávat,“ říká dnes Eva Blažková.
Do zahraničí odešla v roce 1968. Zakotvila ve Velké Británii, její kvalifikaci jí tam však neuznali. Pracovala tedy nejdříve jako au‑pair a později v nejrůznějších sociálních službách, mimo jiné v domově pro židovské seniory. V sedmdesátých letech se pak přestěhovala do USA. Tam mohla začít působit na pozici tzv. Licensed Vocational Nurse – sestry, která může provádět běžné ošetřovatelské úkony, nemá však všechny kompetence jako registrovaná sestra. „Registrované sestry mají v americké společnosti velmi vysokou prestiž, když řeknete, že jste RN – Registrated Nurse, cítíte respekt,“ uvádí Eva Blažková. Cesta k tomuto titulu však nebyla jednoduchá. Pro americké úřady její dosavadní studium mělo některé nedostatky, hlavně omezený počet hodin psychologie a psychiatrie. Musela si doplnit tříměsíční kurs, který měl část teoretickou i klinickou. Teprve pak mohla jít k licenčním zkouškám, které musí absolvovat každá registrovaná sestra. „Tyto zkoušky jsou velmi náročné i pro americké sestry. Pro sestru z Evropy pak obzvlášť. Nebyla jsem úspěšná hned napoprvé, ale licenci jsem nakonec získala,“ uvádí Eva Blažková. Jakmile sestra složí předepsané zkoušky, okamžitě se před ní otevírají všechny dveře. „Nejprve jsem pracovala na interně, pak se mě ale manažerka ošetřovatelství zeptala, jaké jsou mé osobní cíle na další rok. Řekla jsem, že bych ráda na operační sál. Zanedlouho se mi mé přání splnilo a na sále jsem pak strávila dalších osmnáct let,“ vzpomíná.
Americké nemocnice většinou mají velmi propracovaný systém pro zapracování nových sester. Období, kdy se sestra se svou prací teprve seznamuje, se jmenuje ‚orientation‘. Během něj navštěvuje různé kursy a má svého preceptora, který jí pomáhá a na kterého se může vždy obrátit. Orientation končí, teprve když se sestra cítí na to, aby poskytovala bezpečnou péči. Doporučila bych ale ucházet se alespoň v prvních letech o místo v lokální veřejné, tzv. county nemocnici, kde je podle mě příležitost učit se největší. Když Američané vidí, že má člověk zájem na sobě pracovat, ocení to,“ vysvětluje Eva Blažková.
A nejde jen o téměř neomezené možnosti osobního rozvoje – dobrou motivací může být i tak přízemní věc jako výše platu. „Když jsem začínala pracovat jako sestra, měla jsem 10 dolarů na hodinu, když jsem odcházela, tak už 37 dolarů. Zkušených registrovaných sester je ale málo, a tak mé bývalé kolegyně nyní mají až 62 dolarů. Začínající sestra může počítat s hodinovou mzdou kolem 25 dolarů. Nikdo vás přitom neomezuje, když chcete pracovat více, než je běžná pracovní doba – když sestra zvládne pět dvanáctihodinových služeb týdně, tak může,“ uvádí Eva Blažková.
Pokud má srovnávat postavení sestry v ČR a v USA, ta americká má podstatně větší zodpovědnost, ale také větší prostor pro vlastní rozhodování. „Registrovaná sestra také mnohem častěji vystupuje jako vedoucí týmu, který se o pacienta stará. Mívá k ruce pomocné sestry, jejichž činnost koordinuje. Co je asi náročnější, je práce s dokumentací. Opravdu vše musí být zapsáno,“ popisuje Eva Blažková.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 9/2007, strana A16
Zdroj: