Kdy lékař a manažer jedno jsou

Jaký profil by měli mít odborníci řídící kliniky a nemocnice? S odpovědí na tuto otázku se nepotýká jen Česká republika. Přesvědčit se o tom mohli účastníci přednášky, která se uskutečnila 24. března na půdě 3. LF UK v Praze. S nástinem řešení ve svých zemích posluchače seznámili experti z Velké Británie a USA Jenny Deanová, MSc, MBA, a Daniel Zismer, PhD.

Ve Velké Británii byly podle Deanové, vedoucí Cambridge Centre for Health Leadership & Enterprise, Judge Business School, University of Cambridge, hybnou silou nutných změn především přetrvávající potíže s podmínkami poskytování zdravotní péče, a to ve smyslu neschopnosti optimálně naplnit individuální představy a požadavky pacientů. Vázla schopnost pružně na ně reagovat a systém jako celek byl příliš roztříštěný. Tuto situaci se Britové snažili řešit konsolidací, propojením komunikace mezi manažery a lékaři. Museli ovšem změnit způsob organizace, protože jak uvedla Jenny Deanová: „Každý z nich mluvil jiným jazykem, což vyvolávalo konflikty.

Lékaři se až příliš úzce specializovali na vědu, poznali jsme, že pohled kliniků se musí změnit. Ani nárůst managementu ale nefungoval. Chyběla produktivita, manažerský pohled zase přehlížel oblasti, jako jsou hygiena, prevence infekcí a základní standardy péče o pacienty.“

Lékař manažer

Cestou ven z kruhu se ukázal nápad obě profese, tj. lékařskou a manažerskou, propojit a vytvořit speciální vzdělávací programy pro nově utvořenou profesi – lékařský manažer (medical manager). Klinikové by podle této ideje měli být zároveň praktiky, partnery a leadery. Programy se pro potřeby dalšího rozvoje klinického i manažerského stávají součástí vysokoškolských osnov na lékařských fakultách.

Dnes v Británii pod pojmem „lékařský management“ existují tři různé stupně hlavních institucí – Generální lékařská rada (General Medical Council), která má řídící úlohu pro potřeby lékařů, hlavní klinický poradce pro lékařské úředníky (Chief Medical Officer Clinical Advisor), jenž musí podstoupit roční intenzivní průpravu pro tuto pozici, a BAMM & BAMMbino, což je britská asociace lékařských manažerů, jejímž úkolem je celý system propojovat.

Zamýšlená modernizace lékařské profese ve Velké Británii je založena na systému týmové spolupráce, počítá s 250 vrcholovými leadery a řídící radou. Národní rada pro vedení (National Leadership Council) „podporuje a posiluje“, odpovídá za zajištění a systematický způsob výběru a výchovy odborníků ve vedoucích funkcích z řad lékařů. Jako hlavní kompetence těchto osob Deanová zmínila lidské i manažerské kvality ve smyslu schopnosti sebeovládání a osobního vývoje či integrity, umění práce s ostatními, schopnost řídit plánování, zdroje, osoby i výkon, ale také samozřejmě vysokou lékařskou odbornost.

Vzdělávání a správná motivace

Potřebné programy ve Velké Británii vyvíjejí obchodní školy a poskytují je školám lékařským. Úlohu vysokých škol Deanová zdůraznila a podotkla, že nevýhodné striktní oborové rozdělení bylo zkrátka třeba skloubit. Vytvořené programy Britové integrovali do vysokoškolských učebních osnov a nabízejí i akreditace, například v podobě postgraduálního studia. Vznikla rovněž funkce motivátorů pro toto studium, mezi nimiž najdeme jak delegáty, tak organizace. Používanými vábničkami se stala osvědčená lákadla, jako například zisk nové akreditace, kariérní šance v zajímavém oboru či „hodnota za peníze“. Protože jde o zcela nový systém, výsledky se v Británii teprve vyhodnocují.

Makroekonomika učinila z lékařů obchodníky

Ve Spojených státech amerických se snaží optimalizovat zdravotní systém již 54 let. „Důvod ke změnám měl makroekonomické kořeny. V USA se zdravotní péče stala drahým benefitem,“ říká Daniel Zismer, PhD, vedoucí exekutivních studijních programů a associate professor v oblasti zdravotní politiky a managementu na Fakultě veřejného zdraví univerzity v Minnesotě.

„Lékaři vytvořili organizace a všichni dohromady se stali byznysmeny.“ Akcelerace potřeb a příležitostí pro lékaře coby leadery v přetvářejícím se americkém zdravotním systému podle jeho slov přinesla své výsledky – nová role přitahovala zejména lékaře, kteří měli za sebou dlouhá léta praxe.

Nemocnice a nezávislí lékaři v USA vytvářejí sjednocené a vzájemně propojené instituce, větší a komplexnější integrovanou klinickou péči a obchodní modely. Jak Zismer dále uvedl: „Integrovanější zdravotní systém, organizovaná lékařská služba, potřebuje lékaře jako leadery a odvážné manažery. Ačkoli v USA stále platí, že téměř 60 % příjmů se vydělá v ambulantním sektoru, rychle se měnící modely klinické péče přinášejí kapitál celému systému.“

Systém párového řízení

Zdravotní systém řídí vedoucí tým a je postaven na osnově tzv. párového řízení (dyad management). Jedním ramenem jsou lékaři a medicína jako obor, druhým péče o pacienty, kam patří operace, rehabilitace, ošetřovatelství, dietologie atd. Model párového managementu dále znamenal vytvořit tandem spolupracujících manažerů (co‑managers), jednoho pro medicínu, druhého pro administrativu. Každý z nich má své pole působnosti, obě role se pak prolínají ve styčných bodech.

Těmi jsou „vyšší cíle“, jako společné poslání a vize, jednotná strategie, celkový výkon, vnitřní organizace a vztahy. Pro výchovu v USA samozřejmě existují vzdělávací programy, a sice MHA/MBA.

Požadavky na lékaře vzrostly

Cílem je podle Zismera snaha vytvořit co nejlepší kliniky v krátkém čase a podle požadavků trhu, zvýšit efektivitu, optimalizovat kapitálovou výkonnost, schopnost rychle modifikovat klinické modely a zredukovat neproduktivní klinickou péči.

Do budoucna chtějí Američané v konsolidaci pokračovat a dosáhnout toho, aby lékaři pokud možno toužili po účasti ve vedení a manažerském vzdělávání. Složitost a rozsah zdravotní péče ovšem vzrostly a bez formálního vzdělávání a rozvoje vůdčích schopností je mnoho lékařů nevybaveno.

Podle zamýšleného i realizovaného scénáře nápravy by lékaři ve vedoucím týmu měli kultivovat své dovednosti v oblasti financí, sebehodnocení, behaviorálního řízení a personální analýzy, bez ohledu na svou odbornou specializaci. Lékařům je vštěpován interaktivní pohled zaměřený na péči jak o pacienta, tak o zdravotní instituci.

Ideální dispozice lékařů

„Důležitá otázka, která asi každého napadne, zní – proč,“ řekl Zismer. „Proč mají řídit nemocnice a kliniky právě lékaři?“ Jako odpověď uvedl hned několik důvodů. Všichni lékaři mají údajně dostatek vůdčích vlastností i schopností, a to bez ohledu na velikost své soukromé praxe. Lékaři dennodenně objektivně hodnotí své vlastní silné a slabé stránky a pružně je optimalizují při individuální péči o každého pacienta.

Navíc kvůli své vysoké zodpovědnosti za zdraví a životy pacientů zcela přirozeně, aniž by si to více uvědomovali, ovládají tzv. risk management, tedy umění zhodnotit pravděpodobnost poruchy systému, předpovědět dopad selhání a stanovit nejúčinnější opatření ke snížení jeho pravděpodobnosti a závažnosti.

Všechny výše zmíněné důvody vedly Američany k úvaze, že je v podstatě povinností akademických lékařských center a lékařů, aby přijali nezbytná opatření ke kultivaci svých vůdčích schopností. V tomto smyslu vytvářejí programy celoživotního vzdělávání, konference, semináře a připravují na tuto možnou podobu seberealizace v medicíně i studenty lékařských fakult.

Lékařské školy uznávají význam takového rozvoje studentů a začleňují příslušné vzdělávací programy do svých učebních osnov.

esr

Zdroj: Medical Tribune