Kdo bloudícímu vlídně cestu ukáže…

Dne 30. května 2013 jsme si připomněli 85. výročí narození prof. MUDr. Radomíra Čiháka, DrSc., emeritního profesora Univerzity Karlovy a v letech 1970–1990 přednosty Anatomického ústavu 1. lékařské fakulty UK v Praze. Pan profesor se svého obdivuhodného jubilea dožívá v plné fyzické a duševní svěžesti.

Do širokého povědomí vědecké komunity vstoupil prof. Čihák jako anatom a embryolog pohybového systému a jako významný představitel pražské anatomické školy. V pražském Anatomickém ústavu prožil celý svůj dosavadní profesní život. Do ústavu přišel jako medik v prvním ročníku studia v roce 1947. Byl postupně volontérem, demonstrátorem a pomocným asistentem a od promoce v roce 1953 odborným asistentem. V roce 1961 obhájil kandidátskou disertační práci a v roce 1964 se habilitoval s prací „Vývoj hlubokých vrstev svalů lidské ruky“. V roce 1969 získal hodnost DrSc. na základě monografie „Vývoj skeletu a krátkých svalů lidské ruky a nohy“. V roce 1973 byl jmenován profesorem pro obor anatomie. V letech 1970–1990 byl přednostou Anatomického ústavu a v období 1980–1990 proděkanem fakulty pro zahraniční styky. V roce 1993 odešel do důchodu a v roce 1998 byl jmenován emeritním profesorem UK.

Jako vysokoškolský učitel se věnoval všem formám výuky. Byl obětavým a náročným učitelem. Při závěrečné zkoušce z anatomie vyzkoušel přes čtyři a půl tisíce mediků. Pitevní cvičení, která prof. Čihák dlouho vedl, se vyznačovala vysokými nároky na posluchače. Jeho preparační zručnost byla obdivuhodná. Chirurgové, kteří si chodili na anatomii před složitějším výkonem ověřit topografický terén, se na něho často obraceli se žádostí o konzultaci.

Tématem vědecké práce prof. Čiháka byla anatomie a embryologie pohybového systému. Nové poznatky o zákonitostech stavby orgánů pohybového aparátu, které jeho studium přineslo, jsou založeny na studiu jejich vývoje. Čihák prokázal, že základy orgánů se během vývoje přestavují a že některé se vyvíjejí pouze přechodně a jejich stavební materiál zaniká nebo je použit při vzniku nových struktur.

Největší část jeho prací je věnována vývoji lidské ruky a nohy. Popsal jednotlivé fáze vývoje skeletu i svalů a nalezl nové vztahy mezi vývojem končetiny člověka a historickým vývojem končetiny obratlovců. Význam tohoto přístupu dokládá současný rozvoj poznatků o molekulárních a genetických mechanismech, které řídí vývoj končetiny v celé živočišné říši.

Anatomické poznatky, které vyplynuly ze studií vývoje svalů a jejich inervace, dovedl prof. Čihák využít v rekonstrukční chirurgii pohybového aparátu při spolupráci s řadou chirurgů a ortopedů. Další oblastí jeho zájmu byly studie biomechanických vlastností skeletu a cév, práce o historii, postavení a zaměření morfologie a anatomická terminologie.

Bibliografie prof. Čiháka obsahuje 119 položek. Je mezi nimi 79 původních prací, jedna monografie, 27 skript a učebnic, šest překladů a editorských aktivit a sedm příležitostných článků. Jeho nejcitovanější prací je studie o hormonální závislosti m. sphincter ani (Čihák R, Gutmann E, Hanzlíková V. J Anat. 1970;106:93–110), která byla citována 213krát.

Důležitou součástí působení univerzitního učitele je tvorba výukových pomůcek, skript a učebnic. Ani v této oblasti nezůstal jubilant svému oboru nic dlužen. Po deseti letech práce v ústavu vydává v letech spolu se Z. Rychterem a L. Lemežem třídílný „Návod k topografické pitvě“. V letech 1972–1976 jubilant redigoval a doplnil čtvrté a páté vydání Borovanského učebnice „Soustavná anatomie člověka I a II“. Prof. Čihák je autorem čtyřdílných skript „Anatomie pro posluchače lékařství“. Tato skripta byla textovou přípravou na vydání velké třídílné učebnice „Anatomie 1–3“, která se dočkala dvou vydání (1987, 2004) a je v současnosti připravována ke třetímu, přepracovanému vydání. Publikace je sice koncipována jako učebnice systematické anatomie, ale obsahuje i základní informace z mikroskopické anatomie, z embryologie a cytologie a i přes svůj značný rozsah je mezi studenty oblíbena. Kromě strukturovaného textu je to i velké množství originálních barevných ilustrací, které ji činí přitažlivou. Prof. Čihák spolu s akad. malíři M. Medem a I. Helekalem zde významně přispěli k rozvoji anatomické ilustrace. Touto učebnicí tak dostává česká lékařská literatura dílo srovnatelné s velkými zahraničními učebnicemi anatomie.

Spolu s L. Lemežem přeložil a redigoval třídílný anatomický atlas R. D. Sinělnikova a Feneisův „Anatomický obrazový slovník“. Všechny učebnice a anatomické příručky, na jejichž vzniku se prof. Čihák podílel, se staly součástí základního literárního fondu oboru.

Prof. Čihák v době svého aktivního působení prosazoval, aby studenti lékařství dodržovali etické zásady, aby jejich vystupování bylo korektní a aby jejich zevnějšek odpovídal jejich budoucímu poslání. V minulých letech řada našich medicínských pracovišť absolvovala mezinárodní akreditační řízení, která jeho názorům a představám dala zcela za pravdu.

Vědecké zaměření prof. Čiháka a jeho vazba na klinickou medicínu byly atraktivní pro mnoho mladších spolupracovníků, kteří pod Čihákovým vedením provedli řadu studií pohybového aparátu, na jejichž základě 14 z nich obhájilo vědecké a pedagogické hodnosti.

V současné době působí prof. Čihák na 1. LF UK jako emeritní profesor. Je stále aktivní jako anatom a autor publikací, učebnic a překladů. K naší veliké radosti si zachovává plnou duševní svěžest, zájem o obor, o fakultu a o dění ve společnosti. Ve čtvrtek dne 30. května se velká posluchárna Anatomického ústavu téměř zaplnila těmi, kteří přišli prof. Čiháka pozdravit v den 85. výročí jeho narození, vyslechnout několik přednášek věnovaných jeho jubileu a poděkovat mu za všechno, čím se zasloužil o rozvoj morfologických oborů v naší zemi.

Jak závěrem shrnout více než šedesátileté působení jubilanta v jednom ze základních lékařských oborů a vyhnout se frázím a obvyklým klišé? Myslíme, že je na tomto místě vhodné připomenout slova, která Cicero adresoval svému synovi Markovi: Kdo bloudícímu vlídně cestu ukáže, je jako by mu světlo o své světlo zapálil: o nic méně mu nebude svítit, zapálí‑li druhému. (Marcus Tullius Cicero: De officiis) Prof. Čihák obrazně zapálil mnoho světel, která jeho žáci a všichni, kteří jsou ovlivnění jeho prací a jeho osobním příkladem, ponesou dál k prospěchu nejenom anatomie, ale celé medicíny.

Zdroj: Medical Tribune