Kde leží hranice ochoty platit
VZP nedávno zveřejnila data o tom, kolik platí za své nejnákladnější klienty. Vyplývá z nich, že za léčbu 20 pacientů v čele tohoto výčtu loni vydala 281 milionů korun, přičemž nejdražší byl nemocný s hemofilií, kde úhrada loni dosáhla cca 54 milionů korun. VZP tím chtěla ilustrovat, jak vysoké částky ze svého rozpočtu každoročně vydává na jednoho pacienta v oblasti nákladné terapie. S přílivem nových technologií a moderních léků se však skupina „drahých“ pacientů rozrůstá, např. jen v revmatologii zaznamenala VZP mezi lety 2010 a 2012 33% nárůst počtu nemocných léčených biologickou terapií a podobný byl nárůst podávaných biologik v gastroenterologii. V odborných kruzích se navíc hovoří o velké podléčenosti v některých oblastech nákladné léčby. Je jasné, že požadavky na zdravotnický rozpočet budou narůstat, a proto se diskusi, kde leží hranice ochoty platit za léčbu jednotlivce, jak tuto hranici nastavit a jak s ní dále pracovat, nevyhneme. Odpovědi některých odborníků, kteří mají k tomuto tématu blízko, ať už z titulu své funkce, nebo odborného zaměření, přinášíme v diskusním fóru na straně A2. Shodují se, že hranice by měla být flexibilní a respektovat i jiné parametry než jen nákladovou efektivitu. V každém případě je její stanovení věcí výsostně politickou.
Zdroj: Medical Tribune