Kde jsou lidé, tam vznikají chyby

Pokud dojde ve zdravotnickém zařízení k medikační chybě, ve většině případů jde o projev slabého místa systému. V Masarykově onkologickém ústavu v Brně (MOÚ) funguje unikátní řešení, které riziko chybné medikace minimalizuje ve všech fázích přípravy a podání medikace. Jeho základem je centrální příprava léků, což samo o sobě nic mimořádného není - požadavek, aby manipulace s cytostatiky byla soustředěna na jedno místo, je dán legislativou. Jedinečná je provázanost procesů od ordinace lékaře po podání pacientovi.

Lékař vyplní elektronickou žádanku a už v této fázi příslušný software sleduje, zda neudělal chybu. Žádanka je parametrizovaná a možnosti medikace jsou předvolené podle režimů připravených pro danou diagnózu. Program vypočítává požadovanou dávku v závislosti na tělesném povrchu (a upozorní například, kdyby lékař zadal tělesnou hmotnost 7 kg místo 70 kg), sleduje mimo jiné správné koncentrace výsledného léčiva nebo kontroluje, zda je dodrženo doporučené aplikační prostředí - například některá ATC skupina může být podávána jen v roztoku glukózy. Poté lékař žádanku odešle do ústavní lékárny.

"Zde se nám žádanka zobrazí na počítači. Může se skládat z několika příprav. Každá příprava se automaticky rozdělí na jednotlivé receptury," popisuje vedoucí lékárny PharmDr. Šárka Kozáková, MBA.

Pracovník lékárny pak vezme požadované cytostatikum. Každá lahvička má čip, který obsahuje veškeré informace o jejím obsahu. Tento soubor se načte čtečkou. Systém sám podle ATC kontroluje, zda je k receptuře přidaná správná účinná látka, a její objem. Pro zpracování v lékárně platí systém jedné cesty, kdy se léky v různé fázi přípravy nepotkávají.

Neuměli bychom udělat chybu ani záměrně

Po první kontrole žádanka odchází do počítače v místnosti, která již komunikuje s vlastní přípravou. Stejně tak se sem přes speciální propust předává zvolené cytostatikum. Zde se nachystá vše potřebné, včetně vaků s nosnými roztoky.

Ředění cytostatik pak probíhá v laboratoři. Každý, kdo do ní vstupuje, se musí identifikovat osobní kartou. "Kdo není identifikován, ten v izolátoru nic nepřipraví. Toto hlášení je důležité také z hlediska bezpečnosti práce. Máme díky němu přehled, jak dlouho byl konkrétní pracovník exponován cytostatikům," vysvětluje PharmDr. Kozáková.

K vlastní manipulaci s cytostatiky jsou určeny tři izolátory se sterilním prostředím. Připravující opět identifikuje sebe a identifikuje přípravu - a počítač opět kontroluje, zda se ke správnému přidává to správné. "I kdybych já sama záměrně chtěla udělat chybu, neuměla bych to. Počítač by mi to nedovolil," připouští Šárka Kozáková.

Roztok s účinnou látkou se opatří sekundárním balením a putuje do výdeje, kde probíhá poslední kontrola. Vydávající má přehled o tom, kdo v jaké fázi s léčivým přípravkem manipuloval, a opět pod kontrolou počítače potvrdí, že je vše v pořádku.

Software lékárny je propojen i ekonomickými daty. "Elektronická žádanka dokládá, že jsme připravili tolik léků, kolik bylo potřeba, a to se také vykazuje pojišťovnám," uvádí PharmDr. Kozáková.

Heparin už na odděleních není

Podobně jako v jiných komplexních onkologických centrech se na tomto pracovišti připravují cytostatika a nákladné léky pro tzv. biologickou léčbu. Specifické pro Masarykův onkologický ústav je, že se v ústavní lékárně připravují i některé další rizikové přípravky, jako roztoky kalia, proplachy s heparinem a heparinové zátky - na standardních odděleních tak už heparin vůbec není. Na oddělení odsud dodávají i premedikace před chemoterapií, což jsou nejčastěji antiemetika a kortikoidy.

Rovněž tyto léky jsou jednoznačně definovány, a to čárovým kódem, a kontrolovány podle ATC skupiny. "Vycházíme vstříc požadavkům jednotlivých oddělení, každé si může říci, co jim nejlépe vyhovuje." Smyslem centralizace je samozřejmě prevence záměny léků, ale také prevence nosokomiálních nákaz - tyto práce probíhají v aseptické přípravně. Zajistit podobné podmínky na oddělení by bylo obtížné.

Podle PharmDr. Kozákové je v MOU cílem převést na ústavní lékárnu přípravu veškeré medikace. "Oddělení by pak dostávala jednotlivé dávky připravené pro konkrétního pacienta. V zahraničí, především v USA, se pro tento účel uplatňují automaty, z nichž sestry léky berou. U nás by se takové řešení asi nevyplatilo, přece jen nemáme tolik lůžek."

Každá sestra má kapesní počítač

Část připravených léků jde z lékárny na lůžková oddělení, část na stacionář, kde denně chemoterapii podstoupí na 70 pacientů. Také na stacionáři je nakládání s léky propracováno do nejmenšího detailu. Každá sestra pracuje se skupinou svých nemocných. Je vybavená malým osobním počítačem - PDA. Pomocí PDA sestra načítá před zahájením aplikace do PC informace z čipu, kterým je každý připravený lék označen. Čip je umístěn v etiketě, nalepené na injekční stříkačce nebo infuzním vaku.

Stejně tak snímá kód pacienta z dokumentace a potvrzuje, že nemocného jednoznačně identifikovala (identifikační náramky mají pouze hospitalizovaní nemocní). Zákon ukládá evidovat použitou zdravotnickou techniku, tedy pumpu. Také její kód prostřednictvím PDA sestra zaznamená a samozřejmě elektronicky identifikuje sebe samu. Po skončení aplikace vytiskne záznam, ze kterého je jasně patrné, kdo a kdy jaké léky pacientovi dal. "Všude, kde pracují lidé a kde jsou pacienti, může dojít k chybě. Nedá se říci, že by byl tento nový způsob práce pro sestry snazší, mám však pocit, že je nesrovnatelně bezpečnější," říká staniční sestra stacionáře Zuzana Sýkorová.

Prosím, nerušte mě při podávání léků

Spolu s připravovaným spuštěním wi-fi sítě pracují v MOÚ na tom, aby podobně bylo podání medikace snímáno na lůžkových odděleních. Ovšem ne každá součást takového uceleného přístupu musí být technologicky náročná - na lůžkovém oddělení Kliniky radiační onkologie se osvědčilo, když sestra má k dispozici vestu s nápisem "Nerušit prosím", kterou obléká při manipulaci s medikací. "U nás s touto vestou pracují všechny sestry a naprostá většina je s ní spokojená - vnímají, že se mohou na rozdávání léků lépe koncentrovat," uvádí vrchní sestra Bc. Zdeňka Bednářová.

Pacienti jsou už při příjmu informováni, že toto opatření je zde především pro jejich bezpečnost. Vědí, že když má sestra na sobě vestu, měli by se v případě potřeby obracet na jinou sestru, případně u neležících zazvonit na zvonek. Vědí také, že v případě akutní situace je samozřejmě sestra podávající léky připravená jim pomoci. "Toto opatření je jednoduché, levné a velice účelné. Je však něčím novým, takže samozřejmě mezi kolegy může vzbudit různé reakce. Asi jde o zvyk, ostatně jako vždy, když se objeví nějaká novinka," dodává vrchní sestra.

Zdroj: Medical Tribune