Kde jsme a kam jdeme u NSCLC
Mezi prvními bloky letošních Brněnských onkologických dnů proběhla sekce věnovaná pneumoonkologii. S přehledným sdělením nazvaným „Nemalobuněčný karcinom plic v České republice – minulost, aktuální stav a výhled do budoucna“ zde vystoupila prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc., přednostka Kliniky nemocí plicních a tuberkulózy LF MU a FN Brno.
Velká část její prezentace byla založena na originálních českých datech z klinických registrů dokumentujících podávání cílené onkologické léčby v reálné praxi. V úvodu svého sdělení se věnovala některým epidemiologickým datům, popisujícím incidenci, prevalenci a mortalitu spojenou s bronchogenním karcinomem. V České republice bylo dle dat Národního onkologického registru v roce 2009 diagnostikováno 6 422 zhoubných nádorů průdušky a plíce. Na tyto novotvary zemřelo 5 412 jedinců, v prevalenci žije 10 500 osob, které se léčily nebo léčí v souvislosti s tímto onemocněním. U více než poloviny nemocných se jedná o onemocnění stadia IIIB a IV, kdy nepřichází v úvahu chirurgická léčba a zvažována je chemoterapie, léčba biologická, v některých případech radioterapie. Kolem 64 % tvoří nemalobuněčný karcinom (NSCLC), v roce 2009 byl diagnostikován u 4 173 pacientů. „NSCLC vykazuje méně agresivní chování než malobuněčný karcinom, doba zdvojení buněk se u něj udává kolem 100 dnů, je však také méně citlivý k chemoterapii a radioterapii. Před rokem 1980 byl proto považován za chemorezistentní,“ uvedla prof. Skřičková.
V letech 1980 až 1990 do léčby NSCLC vstoupily platinové deriváty. Díky tomu procento léčebných odpovědí vzrostlo a medián přežití se zvýšil ze šesti na osm měsíců. V 90. letech 20. století byla do léčebných algoritmů zařazena tzv. cytostatika III. generace (paklitaxel, docetaxel, vinorelbin, gemcitabin) a medián přežití se blížil deseti měsícům. Další posun v chemoterapii přišel po roce 2010, kdy začal být v první linii léčby adenokarcinomu a velkobuněčného NSCLC používán pemetrexed, cytostatikum ze skupiny „antimetabolitů“, a to v kombinaci s cisplatinou. Přežití se prodloužilo nad 12 měsíců.
Významný pokrok v léčbě NSCLC přinesl nástup tzv. biologické léčby. Nejprve šlo o inhibitory tyrosinkinázy receptoru epidermálního růstového faktoru (EGFR) – erlotinib a gefitinib. „EGFR je strategický a komplexní cíl, protože je důležitý pro všechny kritické fáze vzniku a růstu nádoru, ať už jde o počáteční proliferaci nádorových buněk, angiogenezi, migraci nádorových buněk, nádorovou invazi nebo metastazování,“ řekla prof. Skřičková.
Prvním takovým lékem, u kterého byla v České republice stanovena úhrada, je erlotinib. Ten je indikován po selhání první anebo druhé linie chemoterapie. Data z ČR, pocházející z klinického registru TULUNG, jsou výrazně lepší než výsledky registrační studie a také lepší než v dalších zemích. V ČR je pro léčbu 1. linie NSCLC u nemocných s průkazem aktivačních mutací genu EGFR od února 2011 indikován gefitinib. Studie fáze III hodnotící tento lék ukázala, že přítomnost aktivačních mutací genu EGFR je prediktivním faktorem odpovědi na léčbu. Tato mutace se vyskytuje přibližně u 10 % pacientů kavkazské populace. Výsledky léčby gefitinibem v České republice se jeví jako velmi dobré. Medián přežití doby do progrese onemocnění je v reálné české praxi 8,2 měsíce, celkové přežití ještě není možné hodnotit. „V České republice platí konsensus, že na přítomnost aktivačních mutací EGFR bychom měli testovat všechny pacienty s NSCLC typy adenokarcinomu, velkobuněčného karcinomu a nespecifikovaného karcinomu ihned po stanovení diagnózy – tedy ještě před zahájením léčby,“ upozornila prof. Skřičková.
V roce 2012 byly publikovány výsledky studie s afatinibem v první linii léčby NSCLC nemocných s přítomností aktivačních mutací EGFR. Studie ukázala, že léčba afatinibem významně prodlužuje dobu do progrese v porovnání s nejlepší standardní chemoterapií.
Dalším biologickým přípravkem je monoklonální protilátka, která blokuje receptor vaskulárního endoteliálního růstového faktoru – bevacizumab. V ČR je indikován společně s chemoterapií na bázi platiny v 1. linii léčby nemocných s adenokarcinomem, u kterých není nádor lokalizován centrálně. Dosažené výsledky léčby v České republice jsou také lepší než data z registračních studií.
„Léčba pokročilých stadií NSCLC, u nichž byla v minulosti jakákoli léčba považována za neúčinnou, prodělává v posledních letech prudký rozvoj. Nejlepších výsledků je dosaženo u těch nemocných, kteří mohou být léčeni podle prediktivních znaků,“ shrnula prof. Skřičková.
Zdroj: Medical Tribune