Kauza bezdomovci: v systému je mezera
Nejprve je třeba si ujasnit pojmy, abychom mluvili o stejné skupině osob. Na rozdíl od cizineckých zákonů se v běžné řeči jako bezdomovec označuje zpravidla občan České republiky (víc než 90 % těchto osob má české občanství), který buď ztratil domov, nebo jej nikdy nezískal například proto, že vyrůstal v dětském domově. Podle zákona o veřejném zdravotním pojištění jsou tito lidé pojištěnci a zdravotní pojišťovny (v naprosté většině případů VZP) jsou povinny jejich zdravotní péči zaplatit. Mnoho nezaměstnaných bezdomovců má vůči VZP dluhy. Je na ní, aby je vymohla. U nemajetných lidí bez příjmů je to prakticky nemožné. To však neopravňuje VZP k odmítnutí plateb lékařům, resp. zdravotnickým zařízením.
Lékaři, zejména praktičtí, mohou vyprávět, jak se k platbám za dlužníky pojistného VZP staví. To zde nechci komentovat. Faktem je, že bezdomovec, který hledá pro banální onemocnění lékařskou pomoc, bývá odmítán, často pro „naplněnou kapacitu“. Po dvojím či trojím odmítnutí rezignuje. Jeho zdravotní stav se postupně zhoršuje, pobývání na veřejných nechráněných místech tomu značně napomáhá. Tento člověk pak zdravotně chátrá tak dlouho, až je nutné přivolání záchranné služby a převoz do nemocnice.
V Praze je ordinace praktického lékaře, která se specializuje na pomoc bezdomovcům. Je jediná tohoto typu v celé České republice. Provozuje ji naše občanské sdružení Naděje. Lékaře, který by byl ochoten v ní pracovat, hledáme velmi obtížně. Za 12 let se jich několik vystřídalo, dnes tam ordinuje důchodce.
Lékař v této ordinaci zároveň zajišťuje preventivní péči jako „závodní lékař“. Osobně jsem si mohl vyzkoušet, jak se v nemocnici chovají k pacientovi, který má doporučení s razítkem lékaře z Naděje. Po jeho předložení jsem byl striktně odkázán do místa svého bysliště. Co má ale dělat člověk, který má „své bydliště“ každou noc jinde? Nemocnice samozřejmě nemají bezdomovcům nahrazovat jiné formy pomoci.
Mají léčit. Bezdomovce stejně jako jinou osobu. Kdo potřebuje hospitalizaci, měl by ji dostat, kdo potřebuje doléčit na lůžku, měl by na něm ležet. Do našeho denního centra přicházejí lidé propuštění z nemocnic s doporučením klidu na lůžku. Nejednou je přiveze sanitka. Co s nimi? Denní centrum je ambulantní sociální služba bez lůžek. Zde je evidentní mezera v systému. A mezer je mnohem více. Je třeba, aby stát měl v této oblasti jasnou koncepci a problém řešil komplexně. Musejí na tom spolupracovat všechna zainteresovaná ministerstva a zavázána musejí být i města a obce. Bezdomovectví je nutno předcházet. Čím déle se bude otálet, tím bude řešení obtížnější a nákladnější.
V rámci projektu Strategie sociální inkluze bezdomovců v ČR je prováděn průzkum poskytování zdravotní péče této skupině obyvatelstva. Na jaře bude zveřejněna zpráva o tomto průzkumu, která ukáže bolavá místa.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 4/2007, strana A16
Zdroj: