Kasuistika z psychiatrické praxe: Sociální fobie léčená paroxetinem

Kasuistika se týká případu svobodného pětatřicetiletého muže žijícího s rodiči ve venkovském domku. V jeho rodinné anamnéze nenacházíme žádné zvláštnosti. Pacient neměl žádné další sourozence. První potíže se u něj objevily již na základní škole, kdy měl obavy nahlas před třídou odpovídat na dotazy učitelů. Školní výsledky měl spíše podprůměrné. O pokračování ve studiu neuvažoval, mimo jiné i proto, že představa nutnosti veřejně prezentovat svoje znalosti pro něj byla velmi nepříjemná. Vyučil se mechanikem a začal pracovat v zemědělství, kde opravoval zemědělské stroje. Při této práci nepřicházel příliš do styku s lidmi, což mu vyhovovalo. Partnerku nikdy neměl, i když se mu některá líbila, nikdy nenašel odvahu ji oslovit, na zábavy nechodil, jen někdy mezi kamarády na pivo, ale tam spíše seděl a mlčel. Přiznal, že se častokrát opil, potom se necítil dobře a společnosti se vyhýbal. Před pěti lety situaci zhoršil pracovní úraz, po kterém mu zůstalo trvalé postižení, kulhá. Následně mu byl přiznán částečný invalidní důchod, ale o svou práci přišel a další není schopen si najít. Registroval se na úřadu práce, ale na nabízený rekvalifikační kurs nenastoupil, protože se obával, že by musel vystupovat před lidmi. Ze stejného důvodu si nikdy aktivně nehledal zaměstnání, bránil mu v tom strach ze styku s ostatními.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 35/2006, strana 14

Zdroj: